http://padfoot-prongs.blog.cz/ cs <div>Ahoj, byla tu objednávka na drabble, tak je tu. Pro Kali :) Na dalších se brzo taky dostane...</div><div>Přímené počteníčko...</div><div>Padfoot</div><div>P.S.: I s menším dodatkem. Já prostě neodolala:D</div><div>Piště si o drabble, stačí napsat téma...čeho by se měl týkat:)</div><hr /><div><br /></div><div><strong>Jak James požádal Lily o ruku</strong></div><div>"A 20 deka cukru," odměřila Lily cukr a přidala ho do kakaového těsta na bábovku. James se ochomýtal kolem a nervózně pokukoval po Lily. Vytáhl z kapsy prstýnek a dvěma prsty ho přidržel před sebou a pak němě něco naznačil rty, okamžitě zakroutil hlavou a chtěl prsten schovat zpět, ale ruce se mu zatřásli a prsten upustil do mísy s těstem, kde se hned potopil ke dnu.</div><div>Ihned zabořil ruce do těsta a začal hledat, nezapomněl si utřít pot z čela.</div><div>"Proboha! Co to děláš?!" otočila se na něho konečně Lily.</div><div>"Lily, vezmeš si mě?" vytáhl ruce z těsta a natáhl se k ní s mísou.</div><div>O pár hodin později.</div><div>Sirius:"Ta bábovka, má takovou divnou chuť."</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1202/jak-james-pozadal-lily-o-ruku http://padfoot-prongs.blog.cz/1202/jak-james-pozadal-lily-o-ruku Drabbles Tue, 07 Feb 2012 23:15:11 +0100 <div><em><img width="100" height="100" src="http://nd04.jxs.cz/446/231/f5b1c7c020_72008124_o2.jpg" />A je to tu...</em></div><div><em>Epilog je trošku delší, než u mě bývá zvykem, ale myslím, že nikomu to určitě vadit nebude...</em></div><div><em>Tuhle povídku jsem snad měla nejradši ze všech, do Petunie jsem dala něco ze sebe. Někdy zlost, někdy radost, nebo i tu touhu po něčem co Petunie chtěla a nemohla mít.</em></div><div><em>Doufám, že se Vám bude líbit i konec a někdy se k ní třeba vrátite.</em></div><div><em>Během psaní jsem se cítila, jako bych to spíš četla, než psala, ale psaní mělo vždy jednu výhodu, sama jsem mohla rozhodnout jak to bude pokračovat. Snad se každý na chvíli do Petunie promítl a poznal taky tu druhou ze sester Evansových.</em></div><div><em>A už mi nezbývá nic iného, než Vám popřát příjemné čtení a poslech písničky, kterou jsem vybrala...</em></div><div><em>Padfoot</em></div><div><br /></div><hr /><div><strong><div id="youtubefbaeeeb"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/z0rckZSB4_g/0.jpg" style="width:199px;height41;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/z0rckZSB4_g","youtubefbaeeeb","199","41","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></strong></div><div><br /></div><div><strong>Epilog - Krvácející srdce</strong></div><div><br /></div><div>Sama jsem se divila, i když jsem Vernonovi slíbila, že s k němu nastěhuju, byla jsem překvapená jak rychle se to stalo. Nečekala jsem, že to bude hned, ale začali jsme tam, kde jsme skončili, bylo to jako nikdy předtím, víc jsme se na sebe usmívali, naše doteky byli vřelejší, možná že nejenom já, ale i on si uvědomil, že máme novou příležitost. Oba jsme se změnili, on se přestal chovat tak klukovsky a já… přestala myslet na Jamese, ale přesto jsem nemohla říct s jistotou, že všechno co jsem k němu pociťovala je pryč, ale tím že mi nebyl na očích, to bylo mnohem nicotnější a moje láska k Vernonovi silnější.</div><div>"Petunie?" vytrhl mě jeho hlas ze zamyšlení, nepostřehla jsem ani jak se krajina za oknem auta rychle měnila, i když všude bylo vlastně bílo "nad čím přemýšlíš?"</div><div>"Jen tak." Usmála jsem se. "Kam to vlastně jedeme?"</div><div>"To je překvapení." Zatvářil se tajemně, ani si nemůžu vybavit, kde se u něho tenhle výraz tak náhle vzal. Sice jsem něco tušila, přesto jsem to nemohla říct s přesností a byla jsem vážně překvapená, když jsme zastavili na příjezdové cestě k dvoupatrovému rodinnému domu. Dům byl naprosto bezchybný. Tmavě zelené dveře a okenice, jemně nažloutlá omítka a vsadila bych se, že za domem se ukrývá zahrada s altánkem pro přímené trávení času.</div><div>"Líbí se ti?" Vernon zachytil můj naprosto okouzlený výraz.</div><div>"Je báječný, mohli bychom se podívat dovnitř?"</div><div>"Proč ne," vytáhl klíč z kapsy a z cvaknutím odemkl dveře, udiveně jsem se na něho podívala. "Vítej doma." Prohlásil vítězoslavně. V tu chvíli se mi naskytl pohled na schodiště, na chodbu, ale to mi najednou nepřipadalo důležité.</div><div>Měla bych být naštvaná, že ho koupil bez mého vědomí, bez mého názoru, ale bylo mi to jedno. Vrhla jsem se mu kolem krku. Náš vlastní dům. Před pár týdny, kdy jsem seděla ve svém pronajatém bytě úplně sama, bych si tohle nedokázala ani sebelíp představit.</div><div>***</div><div>Dva měsíce po nastěhování se objevila sova. Donesla svatební oznámení. Zabolelo mě to, ale nevím jestli to bylo tím, že se James doopravdy vydá Lily, nebo to, že i když jsme s Vernonem bydleli v našem domě a všechno se zdálo bezchybné žádost o ruku stále nepřicházela. Možná měl strach, aby to neuspěchal, aby na mě netlačil, ale určitě by tím nic nepokazil, i já mám strach a nemuseli bychom se přece hned brát. Chtěla bych zažít ten pocit, je to ale sobecké chtít to po Vernonovi, jen kvůli tomu, abych pocítila tu radost a nadšení co prožívá Lily, abych se jí zase vyrovnala.</div><div>Vernon nechtěl o pozvání na svatbu ani slyšet a jámu to neměla za zlé, ani já sama jsem se nechystala jít. Vidět jejich první manželský polibek, tanec, krájení dortu. Všechny tyhle šťastné chvilky, které nebyli mé. Poslala jsem poděkování a přidala k tomu výmluvu proč nedorazíme, všechno jsem to pak zpečetila svatebním darem. Nepřemýšlela jsem moc dlouho nad tím co jim pošlu, koupila jsem první věc, co mi přišla pod ruku a vypadala trochu k světu. A váza, byla přesně ta věc, kterou ve mně Lily vzbuzovala. Na povrchu krásná a uvnitř prázdná. Budou se spolu krásně vyjímat, jedna vedle druhé.</div><div>***</div><div>Nervózně jsem se procházela kolem okna v koupelně, žaluzie byli vytaženy až úplně nahoru a za oknem poletovalo zmateně listí a mírně poprchal déšť smíchaný se sněhem. Skoro rok čekám na to až mě Vernon požádá o ruku, od Lilyiné svatby mám v sobě malou jiskřičku naděje, a teď je ta naděje snad ještě větší, něž kdykoliv předtím. No řekněte, kdo by si nevzal matku svého dítěte?</div><div>Mé myšlenky pořád přerušovalo kapání kohoutku, je to tak hlasité až z toho šílím a nejvíc šílím z toho čekání. Mohl by to Vernon konečně spravit, říkala jsem mu to nejmíň tisíckrát, ale alespoň jsem počítala kapičky a tak měřila čas. Už… Poslední kapka spadla a pak najednou jako kdyby se kohoutek sám spravil, nebo jsem to kapání už neslyšela. Vrhla jsem se k těhotenskému testu. Neměla jsem, ale odvahu se podívat. Co když bude negativní? A co když ne?! Nikdy jsem si sama sebe nepředstavovala s vypouklým břichem, a co teprve až se to narodí? Proboha!</div><div>Natáhla jsem ruku a uchopila test, oči zavřené a pomalu jsem jedno otevřela a pak druhé.</div><div>Dvě čárky. Na sucho jsem polkla. Zmocnilo se mě zděšení. Zkusila jsem tyčinku proklepat. Bože co to dělám, to není teploměr!</div><div>Roztřeseně jsem si test vložila do kapsy u tepláků a vydala se do obýváku, posadila jsem se a ruce složila na klíně, zůstala jsem tak dokud Vernon neotevřel vstupní dveře domu. Byla jsem rozhodnutá mu to říct, netajit to před ním, měl právo to vědět, ale pak na mě zavolal.</div><div>"Petunie…"</div><div>"Ano?" vyskočila jsem rychle z gauče.</div><div>"Děje se snad něco?"</div><div>"Ne, samozřejmě že ne, jen jsem se zamyslela. Hned ti udělám něco k jídlu." Únik do kuchyně, ještě že. Vzala jsem z lednice pár vajec a rozklepla je na pánev.</div><div>"Petunie?" zavolal mě Vernon. Dobře, musím si zachovat klidnou a vyrovnanou tvář.</div><div>Nestačila jsem ani zapracovat na svém klidu, Vernon držel v ruce můj těhotenský test. Ruku mi sklouzla ke kapse, byla prázdná. "Co je to?"</div><div>"To je…" přišla jsem k němu."Nic." vzala jsem mu ho rychle a strčila zpět do kapsy. Bála jsem se, že i tak tuší nebo dokonce ví, o co se jedná.</div><div>"Petty…"</div><div>"Nic to není. Vážně…"</div><div>"Má to něco společného s tím, že ti bylo ráno špatně?"</div><div>"Ne." Vyhrkla jsem příliš rychle, poznal, že lžu. Upřeně se na mě zadíval.</div><div>"Nevím jak by ti to řekla…"</div><div>"Sedni si a nespěchej."</div><div>"Sednout by sis měl spíš ty." Ukázala jsem na něho prstem a po té na pohovku, poslechl mě jako pejsek a sedl si. Jednou jsem se kolem něho prošla, visel na mě pohledem.</div><div>Zastavila jsem se těsně před ním a pohodila rukama.</div><div>"Jsem…"</div><div>***</div><div>Nevzal to zase tak špatně, jak jsem se obávala, jen půl hodiny zíral před sebe a několikrát se mě znovu ptal, jestli špatně neslyšel. Jediné co mi vadilo bylo, že jsem nevěděla, co se mu honila hlavou, když tak nepřítomně seděl, teda pokud v té hlavě něco měl.</div><div>Vždyť je to nakonec dobrá zpráva, pokud spolu máme být a pokud se vůbec máme vzít, není dítě znamení, že to tak má být. Podle čeho se líp rozhodnout?</div><div>Náhle se zvedl, následovala jsem ho očima, když vyšel na chodbu kolem přístěnku pod schody, vstala jsem a přešla ke dveřím obývacího pokoje. Mírně jsem si oddechla, když jsem viděla, že namířil po schodech nahoru a ne ven ze dveří. Přesto však stále mohl odejít.</div><div>Vrátila jsem se zpět na místo a ruce si složila na klíně. Musím být trpělivá a dát mu čas. Spěchem bych to určitě ještě zhoršila.</div><div>Než zase sešel dolů, okousala jsem si snad všechny nehty. Sedl si vedle a podíval se na mě, po té se na mě usmál. Byl to první projev nějakého citu, co se týkalo dnešku.</div><div>"Měl jsem to udělat už dávno," chytil mě za ruku a něco mi do ní vtiskl, nemohla jsem se však podívat co, stále mě totiž držel. "neměl jsem čekat tak dlouho, aby ses mi potom bála říct, že budu táta."</div><div>Bože to znělo jako z pohádky nebo přeslazeného romantického filmu a když oddělal svou ruku a já v té své viděla krabičku, kterou jemně pootevřel a vyčouhl z ní prsten, cítila jsem se jako hlavní hrdinka, které všechno vyšlo.</div><div>***</div><div>Slyšela jsem bouchnutí dveří, Vernon je doma. Konečně. Už jsem se bála, že mu vystydne večeře.</div><div>"Posad se. Hned přinesu na stůl." Křikla jsem na něho. Když se mi podařilo usadit i Dudleyho do dětské sedačky dali jsme se do jídla. Vernon byl nezvykle tichý a tak zatímco jsem krmila Dudleyho rozhodla jsem se, že mu povyprávím o dceři naší sousedky, ale ani to ho příliš nezajímalo.</div><div>"Představ si co náš Dudlíček dnes udělal." Vykřikla jsem jako poslední možnost Vernona rozmluvit, když jsem si vzpomněla na odpoledne. "Naučil se říkat: "Ne a ne!" Je to tak nadané dítě. Ty z toho nemáš radost?"</div><div>"Jistěže mám Petty." Přikývl a dál do sebe cpal jídlo, když jsme uložili Dudlíčka do postýlky, Vernon vyrazil na zbytek zpráv do obýváku a já v kuchyni připravovala čaj.</div><div>"Ehm - Petunie, miláčku -"nervózně si odkašlal. "Od své sestry v poslední době nemáš žádné zprávy, že?</div><div>Zamračila jsem se, proč ji zmiňuje? Nebyl snad jeho nápad, že budou předstírat, že neexistuje?</div><div>"Ne. Proč se ptáš?"</div><div>"Ve zprávách říkali podivné věci," zamumlal. "Sovy… meteority… a ve městě dnes byla spousta lidí, kteří vypadali divně…"</div><div>"A co má být?" utrhla jsem se na něj, chce snad zkazit večer?</div><div>"No prostě mi jen napadlo… že možná… že by to mohlo mít co dělat s…" O proboha tak vymáčkne se už? "s tím jejich spolkem."</div><div>Usrkla jsem čaj, a když Vernon znovu promluvil málem jsem si opařila horní ret.</div><div>"Ten jejich syn - musí být přibližně starý jako Dudley, že?</div><div>"Myslím, že ano."</div><div>"Jak se vůbec jmenuje? Howard, že?"</div><div>"Harry." Řekla jsem rychle, lekla jsem se, že jsem něco prozradila tak jsem rychle ještě dodala: "Ošklivé, tuctové jméno, jestli chceš vědět, co si myslím."</div><div>"Ano, jistě. Ano, úplně s tebou souhlasím."</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Co to do Vernona vjelo? Proč začínal o ní a o Jamesovi, stalo se snad něco, co já nevím?</div><div>Vyšla jsem z koupelny, Vernon se díval z okna a pozoroval Zobí ulici.</div><div>"Vernone, pojď spát," řekla jsem mu a lehla si. Okamžitě přišel a také si lehl. Sotva co jsem zavřela oči, usnula jsem.</div><div>***</div><div>Ráno bylo stejně šedivé jako to předchozí. Vzbudila jsem Vernona a šla mu udělat snídani, než se Dudley probere a pustí se do svého obvyklého ranního vřískání.</div><div>"Měj se hezky, hodně štěstí v práci," líbla jsem Vernona a otevřela mu dveře, Dudley v kuchyni už zase vřískal.</div><div>Vernon se zarazil. Oba jsme se zarazili. Na prahu dveří leželo dítě zabalené v dece.</div><div>Okamžitě jsem se pro něj sehnula. Kdo ho tady mohl nechat? Vernon vzal dopis, který byl u dítěte přiložen a já mohla už jen pozorovat jak mu do očí vstupuje hrůza a odpor.</div><div><br /></div><div>Toho dne do našeho života vstoupil Harry Potter. Syn Lily a Jamese. A já ho nenáviděla za to, že mi Jamese každý den připomínal, a každý den jsem ho měla před očima, rozdmýchával ve mě ty staré pocity, nedovolal mi zapomenout na jeho otce, ale ty známé oříškově hnědé oči Jamese se na mě už nikdy nepodívali. A za to jsem ho nenáviděla nejvíc. Už se na mě nikdy víc nepodíval.</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1112/epilog-krvacejici-srdce http://padfoot-prongs.blog.cz/1112/epilog-krvacejici-srdce Krvácející petúnie √ Sun, 11 Dec 2011 16:00:14 +0100 <div><em>Ahoj, jsem tu s další drabblem tentokrát pro nari...</em></div><div><em>Příjemné počteníčko...</em></div><div><em>Padfoot</em></div><div><br /></div><div><em>P.S.: Kdyby někdo chtěl drabble stačí napsat a pokud mě téma zaujme něco vytvořím..</em></div><hr /><div><br /></div><div><strong>Sirius: "Jamesi, půjdeš mi za svědka?"</strong></div><div>Sirius: "Kámo, mám na tebe takovou jednu otázečku."</div><div>James: "Potřebuješ půjčit prachy?".</div><div>Sirius: "Ne."</div><div>James: "Potřebuješ půjčit byt?"</div><div>Sirius: "Ne."</div><div>James: "Potřebuješ alibi pro svou holku?"</div><div>Sirius: "Ne."</div><div>James: "Tak v tom případě nevím, co bys ty tak mohl potřebovat. Že by…"</div><div>Sirius: "Jamesi, půjdeš mi za svědka?</div><div>V tom se James rozchechtal na celé kolo: "Lily, Lily, pojď sem, to musíš slyšet. Tichošlap vymyslel skvělej vtip!" křičel směrem ke kuchyni.</div><div>Sirius: "To není vtip Jamesi."</div><div>Jamesovi oči se vyvrátili vzhůru a najednou se převrátil dozadu a rozplácl se na zem.</div><div>Sirius se smíchem propleskne Jamese: "Vstávej kámo, dělal jsem si prdel!"</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1111/sirius-jamesi-pujdes-mi-za-svedka http://padfoot-prongs.blog.cz/1111/sirius-jamesi-pujdes-mi-za-svedka Drabbles Sun, 20 Nov 2011 16:48:25 +0100 <div><em>Ahoj, jsem tu s dalším drabblem. Tentokrát pro Kaczíczek... doufám že jsem to dobře napsala...</em></div><div><em>Přijemné počteníčko...</em></div><div><em>Padfoot</em></div><hr /><div><strong>Siriusova reakce na to, že si James bere Lily</strong></div><div>"Budeme se brát," prohlásil s úsměvem rozcuchaný mladík a šťastně objal svou nastávající.</div><div>"Ne!" vydal ze sebe skřek jeho nejlepší přítel a padl na kolena. "To mi přece nemůžeš udělat, ne prosím, prosím neopouštěj mě. Já už budu hodný. Budu sekat dobrotu!" žadonil.</div><div>"Vždyť se nic nezmění, kámo!" chlácholil ho James.</div><div>"Nelži! Všechno se změní, všechno se zkazí. A co já sám a opuštěný a hladový!" propukl v pláč.</div><div>"No tak Siriusi…"</div><div>"Ticho ženská!" okřikl ji. "Nemáš ani tušení o mém neštěstí a o mé bolesti. O co si počnu, co se mnou bude. Už teď se mi svírá žaludek hladem!"</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1111/siriusova-rekace-na-to-ze-si-james-bere-lily http://padfoot-prongs.blog.cz/1111/siriusova-rekace-na-to-ze-si-james-bere-lily Drabbles Tue, 08 Nov 2011 18:47:50 +0100 <div><em>Já vím, je to už sto let co se tu objevil poslední drabble, ale poslední dobou na mě přišla taková zvláštní nálada a jelikož Krvácející petůnie bude už končit rozhodla jsem, že se ještě před epilogem podivám na nějaké resty a hle, některé témata na drabble nelze ignorovat. Takže jsem stvořila tohle. Není to nic moc, ale co byste chtěli o 100 slovech se toho moc nedá vymyslet, ale snad i tak se bude líbit. Snad bych jen dodala, že tenhle drabble si objednala ještě, když žili dinosauři Tess:)</em></div><div><br /></div><div><em>Příjemné počteníčko...</em></div><div><em>Padfoot</em></div><div><em>P.S. Tenhle mů proslov je snad delší, než ten drabble:D</em></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><strong>Jak Lily, neodolala Siriusově ponožce</strong></div><div>"Siriusi, ty jsi děsný prase. Jsi tady na návštěvě, chovej se podle toho a uklízej po sobě. Uvědom si, že my v tomhle době chceme zůstat bydlet bez vážných zdravotních problémů."</div><div>"Taky tě mám rád," zazubil se na ni a vypadl s Jamesem ven ze dveří.</div><div>Lily se zmoženě posadila na pohovku, najednou začichala. Co je to? Co to tu tak voní? Zahrábla do mezery pohovky, okamžitě s vyděšeným výkřikem zahodila Siriusovu ponožku vedle sebe. Po chvíli natáhla ruku a pohladila ponožku. Najednou ji měla u obličeje a třela se o ni jako kočka.</div><div>"A pak že já jsem prase!" zasmál se Sirius.</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1111/jak-lily-neodolala-siriusove-ponozce http://padfoot-prongs.blog.cz/1111/jak-lily-neodolala-siriusove-ponozce Drabbles Wed, 02 Nov 2011 16:04:28 +0100 <div><em>A je to skoro tady...</em></div><div><em>Tohle by měla být poslední kapitola a pak už nás čeká jen epilog, pokud si to nerozmyslím a věřte nechce se mi s Petkou loučit, byla úžasná:)</em></div><div><em> </em></div><div><em>Příjmené počteníčko...</em></div><div><em>Padfoot</em></div><hr /><div><br /></div><div><strong>10. Kapitola - Naučit se dýchat</strong></div><div>"Petunie? Vernon odešel?" hlas matky mě probudil.</div><div>"Není to snad dost jasné?! Kdo by neodešel! Sama sobě se divím, že jsem nešla hned jako první!"</div><div>"Petunie, uklidni se, ničíš mi zásnubní večeři." Objevila se Lily, hned za ní následoval James a taky Sirius, všichni se přišli podívat na divadlo, a já jim ho taky zahraju.</div><div>"Ty už drž hubu! Je to tvoje vina, vás všech! Jste prostě nenapravitelní, jste zrůdy! A největší zrůda jsi ty!" ukázala jsem prstem na Lily, vzteky bez sebe.</div><div>"Petunie Evansová!" napomenul mě táta.</div><div>"Co? Co jako? Vždyť je to pravda! Všechno zničila, Vernon se mnou nechce nic mít a sen o tom, že spolu budeme bydlet je tak v tahu!"</div><div>"Cože? Petunie, to si nám neřekla, že spolu chcete bydlet."</div><div>"A poslouchala by si mě vůbec?" zakroutila jsem hlavou, cítila jsem, jak se mi chce plakat. "Ale nemusíš mít strach už vás tu nebudu obtěžovat, můžete si tady slavit jak je jen libo!" pronesla jsem ještě a silou zatlačila slzy dokud nebudu z dohledu. Vyrazila jsem ze dveří a rozběhla se přímo na autobusovou zastávku.</div><div>Autobus zastavil kousek od ulice, kde bydlel Vernon, snažila jsem se na něho dozvonit, ale neotvíral, byl zřejmě pořád naštvaný, ani jsem se mu nedivila, přesto jsem chtěla, aby mi otevřel. Zůstala jsem sedět na schůdcích od domu. Nevěnovala jsem moc pozornosti autům co projížděli kolem, natož pak těm co zastavili.</div><div>"Co tady děláš?" </div><div>"Přišla jsem…" Proč? "Měla jsem ti to říct já vím, ale není to jedno? Vždyť to jsou oni, oni nás přece nemusí zajímat. Já s nimi nemám nic společného."</div><div>"Nejde jen to Petunie, nejsem hloupý, říkala jsi, že nemáš nikoho jiného, ale ani tak nejsem jediný, že? Proč si souhlasila s tím bydlením? Protože se tvá setra zasnoubila s Jamesem?" Zadívala jsem se do země, nebylo to, ale tím, že bych to nemohla popřít nebo přiznat, vlastně nevím proč jsem se podívala. "Nemůžu ti věřit, když mi nejsi schopná ani předstírat, proto bude lepší, když se rozejdeme."</div><div>"Dobře," Přikývla jsem, naprosto smířená s jeho slovy, sešla jsem schody a rozhlédla se po ulici.</div><div>"Počkej, odvezu tě domů."</div><div>Celou cestu jsme mlčeli, taky co bychom si říkali, myslím, že všechno bylo už řečeno, i tak, ale když zastavil před domem, čekala jsem alespoň rozloučení, ale on jen s kamennou tváří odjel a já… já byla zase ve lví jámě.</div><div>Máma se mě snažila přemluvit ať neodcházím, ale já byla rozhodnutá, že si najdu co nejrychleji byt a odejdu, už dávno jsem to měla udělat.</div><div> Během dvou týdnů jsem byla pryč a zvykala si, že odteď záleží jen na mě. Musím se naučit dýchat sama za sebe.</div><div>***</div><div>Utahaná jsem se posadila na židli, odrhnula jsem si vlasy z čela a pak si všimla sovy, která netrpělivě vyčkávala u zavřeného okna. Chtěla jsem ji odehnat, neměla jsem sovy vůbec ráda, možná si vzpomenete jak mě před rokem nebo tak přibližně klovla, má to s tím taky něco společného, ale stejně sem od ní dopis vzala a pak ji poslala pryč. Obálka byla nadepsaná Lilyiným písmem, bezva, to teď potřebuju ze všeho nejvíc, pozvánku na jejich pitomou svatbu. Teď když jsem sama a James bude navždy ztracen v chomoutu s mou sestrou. Nepromluvila jsem s ní od té večeře, nebyl důvod a ani zájem především z mé strany, nechtěla jsem promluvit ani s matkou, ale přece jen my přišlo nespravedlivé trestat i tátu tím, že by musel poslouchat jak matka běduje, že má povedenou dceru, která ji není vůbec vděčná, tak jsem ji tak jednou týdně zavolala, ale to bylo tak vše. Znechuceně jsem odhodila dopis vedle sebe na stůl a začala vařit večeři. Po chvíli jsem však všeho nechala a přece jen dopis otevřela třeba jsou to dobré zprávy, že se James vzpamatoval a utekl od ní a ona je teď zoufalá.</div><div>List zažloutlého papíru byl místy zkrabatělý, a některá slova jako by rozmazaná a zoufalství z dopisu opravdu přímo křičelo. Musela sem si dopis dvakrát přečíst, než sem pochopila o co jde. Lily byla celý den pryč a když se vrátila…nad domem se vznášelo cosi co nazvala jako Znamení zla, dům byl tichý a pustý, v kuchyni pár převrácených židlí a těsně u nich dvě mrtvá těla.</div><div>Posadila jsem se s rukou na ústech a dopis opatrně položila na stůl.</div><div>***</div><div>Zadívala jsem se na hlouček stojící na hřbitově, viděla jsem ji už z dálky, rudé vlasy ji plápolaly ve větru, přitáhla jsem si kabát těsněji ke krku. Klidně si tam tak stojí, skoro v obětí s Jamesem, svědomí žádné. To kvůli ní jsou mrtví, přišli si pro ni a byli tam jen oni. Za nic nemohli, to všechno ona, paktuje se v nějakém spolku, dělají tam bůhví co! Přišla jsem blíž, ale dostatečně daleko od ní, nechci s ní mít už nic společného. Podívala se na mě, oči plné slz jako by tím mohla snad něco změnit, odvrátila jsem pohled jinam, ani dívat sem se na ni nemůžu, aniž bych nezačala křičet. Zahlédla jsem jak ji James něco zašeptal a ona přikývla, po té se od ní odpojil směrem ke mně. Nestála jsem o to s ním mluvit, a ani s nikým s té jejich společnosti. Obrátila jsem se a šla pryč, co nejrychleji. Nemusela jsem se otáčet, abych zjistila, že se zastavil a nechal mě odejít. Byla jsem mu za to vděčná.</div><div>***</div><div>Musela jsem si povzdychnout když jsem procházela obchodním domem. Kolem sebe sem viděla spoustu lidí, kteří se drželi za ruce a vesele se smáli, před Vánocemi to bylo běžné, ukazovat svou lásku a milovat bližního svého jak se to říká, jen já neměla nikoho, nikoho o koho bych stála, takže nikoho. S Lily jsem se neviděla ani s ní nemluvila od toho pohřbu, bylo to už pár měsíců, ale vůbec mi nechyběla. Jediné co mi vadilo, bylo že chudák James pořád spočívá v jejích pařátech. Zabočila jsem s vozíkem do uličky a zastavila se, byla jsem v oddělení cukrovinek a čokolády a jak se zdá Vernon s naším rozchodem oblibu sladkého neztratil. Nejdřív jsem se chtěla vytratit, ale přemohl mě chtíč vidět ho víc s blízka, jako moc se změnil za tu dobu co jsme se viděli naposled, jak se vlastně má. Zatlačila jsem do vozíku a vydala se k němu, celou tu dobu jsem si nervózně okusovala spodní ret, každou chvíli jsem ho musela prokousnout, přesto mě to nezastavilo. Byla jsem skoro u něho, on si mě zatím nevšiml, byl až moc zabrán do výběru sladkostí a kolekcí.</div><div>"Vernone, našla jsem je, byli o uličku vedle," přispěchala k němu náhle žena s trochu silnější postavou, přesto byla mladá a v obličeji byla celkem pohledná, vlasy barvy skořice měla zapletené do copu a po té smotaný na zátylku.</div><div>Hned jsem zalitovala, bylo však už pozdě, hleděla jsem na ně až moc upřímně a s neskrytým zájmem, takže si mě žena všimla. "Potřebujete něco…slečno?" zeptala se mě a Vernon se na mě otočil.</div><div>"Petunie, co…jak.."</div><div>"Oh, vy se znáte?" přiměla se žena.</div><div>"Omlouvám se, zapomněl jsem vás představit. Petunie tohle je Marge, moje sestra." Tak sestra, nesmírně se mi ulevilo, i když to pro mě nic neznamenalo, i přesto to bylo uklidnující, stejně mi, ale nikdo neručil za to, že na něho někde nečeká jeho nová přítelkyně. "Marge tohle je Petunie, moje…" zarazil se a nevěděl co říct, zadívala jsem se na něho. "Známá, jsem jeho známá." dodala jsem.</div><div>"To jste vy? Slyšela jsem toho o vás mraky." Vyrchlila ze sebe, já jsem se jen usmála, co jsem taky mohla říct Vernon se nikdy o sestře nezmínil, vlastně mě nikdy ani nenapadlo se zeptat, bylo to tak nějak nepodstatné. Pozorně jsem se na ni zadívala, skutečně až teď jsem viděla, jejich podobu, gesta, které dělala jako by byla odrazem Vernona před zrcadlem.</div><div>"A jak se mají rodiče?</div><div>"Oni…oni…"</div><div>"To je mi líto." Pochopil okamžitě, co se to s ním stalo? Připadal mi najednou jiný, zdvořilejší, upjatý. Bylo to tím, že jeho sestra stála vedle? Nebo se prostě změnil? Byla tu však možnost úplně jiná, choval se tak protože nechtěl vyvolat nějaké pocity ať už sobě nebo mě. Já jich, ale cítila spoustu.</div><div>"Musím už jít," skoro jsem to vykřikla, nemohla jsem dál stát a povídat si, už jsem to skoro překonala a tohle by mi moc nepomohlo.</div><div>"Dobře, tak zase někdy," kývl, jeho sestra se ani nepohnula.</div><div>***</div><div>Zastavila jsem se těsně před vchodem do pronájemního domu, kde jsem bydlela. Nejdříve jsem ji vůbec nepoznala, jen ty skořicově zbarvené vlasy mi přišli nějaké povědomé, když se však na mě otočila obličejem, měla jsem pocit, jako kdybych před sebou chvilku zahlédla Vernona.</div><div>Nějakou chvíli jsem přemýšlela jak ji oslovit, nebyli jsme zrovna kamarádky, dalo by se říci, že ani známé.</div><div>"Dobrý den," pozdravila jsem ji, hned sem si za to skoro nafackovala, to nebylo zrovna to, co by nějak polehčilo situaci, ale neměla jsem čas se tím zabývat, spíše mě zajímalo, proč přišla. Poslala ji snad Vernon jako špeha nebo je tu jen náhodou?</div><div>Kývla na mě: "Bylo těžké vás najít."</div><div>"Vy jste mě hledala?" vyhrkla jsem překvapeně. Opět jen kývla. Páni nad tou její výřečností by se jeden podivil.</div><div>"Přišla jsem vás pozvat," na chvíli zaváhala, její oči se zahleděli jinam a pak se ke mně vrátili. "K nám domů."</div><div>"K vám domů?"</div><div>"Ano, nebojte u nás nikdo nebude. Můžeme si soukromě popovídat. Chci poznat ženu, která donutila mého bratra dospět."</div><div>"Když já nevím, už nejsme ani spolu," přistihla jsem samu sebe, jak můj hlas zněl zahanbeně, když jsme to říkala.</div><div>"Nenechejte se přemlouvat. Čekám vás v pátek v šest hodin večer." Usmála se, její obličej se na chvíli zkroutil, bylo jasné, že se neusmívá tak často, aby to měla natrénované, nebo se musela hodně přemáhat.</div><div>Musela jsem být šílená a pošetilá, když jsem na to přistoupila. Vydala jsem se na adresu, kterou mi zanechala. Dům byl velký asi jako byl dům mých rodičů, pískové barvy. Ještě než jsem zazvonila zvažovala jsem pro a proti, ale stejně nakonec zůstala.</div><div>Skoro jsem se lekla, když mi otevřel Vernon.</div><div>"Petunie?"</div><div>"Tvoje sestra..chtěla abych přišla. Je doma?"</div><div>"Marge? Ne je s rodiči pryč."</div><div>"Tak to já už půjdu."</div><div>"Počkej, třeba se za chvíli vrátí, pod se ohřát, mrzne."</div><div>Rozhlédla jsem se kolem sebe a neochotně šla dovnitř. Být s Vernonem o samotě bylo zvláštní. Seděli jsme mlčky u stolu, koukala jsem na vzorek ubrusu.</div><div>"Vážně, můžu přijít jindy. Určitě máš něco lepšího na práci, než tady se mnou mlčky sedět." Nadzvedla jsem se ze židle, taky vstal. "Stejně nevím, o čem bych si s tou sestrou měla povídat."</div><div>"Možná nám chtěla pomoct…"</div><div>"Ty bys takovou pomoc chtěl?" pronesla jsem rozpačitě. Přišel ke mně trochu blíž.</div><div>"Nijak jsem o tom neuvažoval, dokud jsme se zase nepotkali, ale ty jsi vypadala tak odměřeně."</div><div>"Vernone, myslíš, že jsem nad tím taky nepřemýšlela. Jenže to proč jsme se rozešli, je se mnou spojené napořád a nechci, aby to dopadlo jako předtím." Kousla jsem se do rtu, nad myšlenkami, které jsem měla v hlavě, před pár měsíci byl, ten koho jsem chtěla James a dnes to byl Vernon.</div><div>"Vím, nechal jsem se tím unést, ale přemýšlel jsem o tom. Měl jsem to tenkrát líp promyslet, ale ty jsi mi lhala."</div><div>"Myslíš, že je to něco s čím se chlubím. Sama už s těmi nesmysli nechci mít nic společného. Vzali mi rodiče, tebe a domov, zatímco Lily se chystá na svatbu a svědomí ji nijak netíží, užívá si se svým snoubencem a já tady stojím před tebou jako někdo cizí! Nemám od tebe nárok něco chtít ať už obětí nebo polibek." Odmlčela jsem se. "Radši už půjdu." Otočila jsem se ke směru východu s očima na zemi. Odhalila jsem mu toho víc, než jsem měla původně v úmyslu. Jeho ruka mě stáhla zpátky a otočila k němu. Viděla jsem jak se jeho obličej rychle přiblížil a pak už jsem cítila jen vlhkost jeho rtů. Zamrkala jsem a odtáhla se. Nemohla jsem se ani nadechnout, v očích měl výraz, který mluvil za vše. Přitáhla jsem se zase k němu, stahoval mi přes paže tmavě zelený svetřík, vymanila jsem ruce a odhodila jsem ho někam na zem. Směřovali jsme někam dozadu, přepadla jsem přes opěradlo pohovky. Vernon ze mě stáhl kalhoty a posunul mě víc na pohovku. Počkala jsem, než si sundá světle modrou košili a pak se nade mnou podepřel na pažích, omotala jsem mu nohy kolem pasu. Žádostivě jsem se k němu přitahovala, pořád se mi ale zdál moc daleko, i když moje srdce mohlo kopírovat tlukot jeho srdce. Moje ruce opustili jeho paže a přesunuly se k pasu, kde jsem nahmatala okraj kalhot.</div><div>Zadržel moji ruku, tázavě jsem na něho pohlédla. Rozmyslel si to snad? Měla jsem nepříjemný pocit, nadšení a vypučené štěstí, které se u mě projevilo za těch pár minut, se najednou začalo ztrácet. Dívali jsme se jeden na druhého, nepokoušela jsem se pohnout, pod jeho pažemi mi bylo dobře.</div><div>"Nastěhuješ se ke mně?"</div><div>Usmála jsem se na něho a přikývla, bylo to znamení, že jsme začali tam, kde jsme skončili. Nic nebylo až tak ztracené jak jsem si myslela. Po té pustil mou ruku a pokračovali jsme dál.</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1110/10-kapitola-naucit-se-dychat http://padfoot-prongs.blog.cz/1110/10-kapitola-naucit-se-dychat Krvácející petúnie √ Thu, 20 Oct 2011 20:31:43 +0200 <div><em><img width="100" height="100" style="float:left" src="http://nd04.jxs.cz/446/231/f5b1c7c020_72008124_o2.jpg" />Ahoj, pozdrav od Petunie v novém školním roce...:)</em><br /><em>Příjmené počteníčko...</em></div><div><em>Padfoot</em></div><div><br /></div><hr /><div><strong>9. Kapitola - Ztracený Vernon</strong></div><div>"Děláš si ze mě legraci?!" Tak přesně tyhle slova mě probudili z mého krásného a příjemného spánku, tu stěnu bych měla vážně nějak upravit, aby nebylo všechno slyšet, ale hysterický záchvat Lily, je přece jen příjemnější, než však víte co. Musím ale říct že je to o dost příjemnější si teď uvědomuju, hádají se, a to by mohlo znamenat, že žádné předávání prstýnku nebude. Přimáčkla jsem ucho na stěnu, aby mi nic neuniklo, bylo to jako bych stála přímo vedle nich.</div><div>"Tak proto Sirius přijel? Proč si mi o tom neřekl, jsem tvá přítelkyně! Myslím, že si zasloužím vědět, že někde nasazuješ krk, ne?" Ta Lily snad mluví z cesty, kde jako James nasazuje krk?</div><div>"Lily, mrzí mě to, ale nemohl jsem ti to říct."</div><div>"A to proč? Myslíš, že bylo lepší, abych se dozvěděla o řádu takhle?"</div><div>"Ne to ne, doufal jsem, že se to jen tak nedozvíš…"</div><div>"Aha…" zdá se že to Lily utnula, slyšela jsem jak bouchly dveře. Bud Lily odkráčela, nebo se na Jamese vrhla a teď se perou na chodbě to musím vidět. Vylítla jsem z pokoje jako namydlená a zastavila se přede dveřmi.</div><div>Oba stály na chodbě, ani jeden si mě nevšímal, což bylo pro mě teď nevídaně výhodné.</div><div>"Neřekl jsem to, abys nechtěla vstoupit do řádu, nechci se o tebe strachovat," Jamesův hlas byl velice tichý, zamáčkla jsem se víc do dveří.</div><div>"Víš, že bych tam šla i tak, to co se děje mě děsí, ale nechci jen nečině přihlížet, zvlášť když se jedná o lidi jako jsem já a moje rodina." V tu chvíli na mě pohlédla a já si přála být pryč, bylo to moc nepříjemné.</div><div>"Promiňte, nechtěla jsem poslouchat, jen jsem si šla dolů pro vodu a nechtěla vás rušit." Zabouchla jsem za sebou dveře a rozhlédla se po pokoji. O čem to proboha mluvili? To bylo snad poprvé, kdy jsem slyšela Lily říct něco takového. Ale čím déle jsem nad tím přemýšlela, přišlo mi to jako hloupost, určitě to řekla schválně, aby se před Jamesem předvedla, jaká je úžasná dcera, sestra a žena, ani bych se nedivila, kdyby se taky Jamesovi přehrabovala v kufru a ten prsten našla a všechno co řekla by bylo jen proto, aby Jamese ujistila, že ona je ta pravá. Vernon miluje mě, já miluju Jamese, James miluje Lily a Lily, ta miluje jenom sebe, vždycky to tak bude.</div><div>***</div><div>Seděla jsem s Vernonem u něho v bytě, v televizi dávali akční krvák, takže moje soustředěnost byla zcela zabrána do filmu, to víte, ne že bych byla nějaká velká fanynka těchhle filmů, ale nikdy nevíte čemu se přiučíte a třeba vám to vnukne i nápad jak se zbavit nežádoucí osoby - Lily.</div><div>"Petty," pohladil mě Vernon po paži směrem nahoru.</div><div>"Teď ne Vernone, já to sleduju," ošila jsem se. Najednou obrazovka před mým obličejem zčernala. Ksakru co je?!</div><div>"Budeš mě teď už poslouchat?" Vernon svíral v ruce dálkové ovládání a tvářil se důležitě.</div><div>"Nemůže to počkat, bylo to napínavý…"</div><div>"Nastěhujeme se k sobě?"</div><div>"Tomu chlápkovy zrovna rozmasily ruku," pokračovala jsem, než jsem dovolila, aby mi jeho slova došly k mozku. "Cože?" otočila jsem k němu zrak. "To myslíš vážně? Ty mi říkáš, abych se k tobě nastěhovala?"</div><div>"Ne to ne, do domu, našeho pokud možno."</div><div>"Oh…" nevěděla sem co říct, tohle gesto bylo tak neVernonovské, tak dospělé a tak vážné. "Já nevím, není to moc rychle na vlastní dům, vždyť ani nevíme jak to bude vypadat za měsíc."</div><div>"Já mám určitou představu, ne že bych se chtěl nastěhovat do nového domu, hned si tě vzít a mít děti, ale pomalu snad bychom k tomu mohly směřovat.</div><div>"Děti?" vyschlo mi v krku, jasně sex je skvělej, ne teda vždycky, ale necítím se na to, abych měla dítě.</div><div>"Petunie, vypadáš jako kdybys měla omdlít." Jo dokonce se tak i cítím.</div><div>"Promiň Vernone, já… musím to promyslet, chápeš to ne? Ani ty to přece nechceš zkazit, nějakým pospícháním." Přikývl a už o tom zbytek večera ani slovem nezavadil, bylo to od něho milé, že netlačil na pilu a neustále to neomílal, ale ani tak jsem to nevytlačila z hlavy a v noci jsem usnula jen krátce.</div><div>Pod tímhle problémem jsem ztratila přehled o Jamesovi a Lily, nevěděla jsem jestli už se udobřili nebo ne, nebo jestli už dokonce nedělají svatební oznámení. Strávila jsem dva týdny skoro jenom ve svém pokoji s četbou knih, které mi pomohly nemyslet na můj život. Vernona jsem taky celou dobu neviděla, muselo ho to zraňovat, ale kdybychom se viděli ptal by se mě jak jsem se rozhodla a já ještě nevěděla, nestačilo mi pár dní na rozmyšlenou, vyhovovalo by mi spíš tak pár let, abych byla upřímná. Mé matce se to nelíbilo, ne že bych se měla stěhovat do vlastního, to sem ji neřekla, radostí by mě umlátila utěrkou, ale spíš to, že Vernona tak dlouho neviděla. Prvních pár dní do mě hučela, ale když jsem ji poslala do háje, nechala toho a hleděla si ostatních členů rodiny, ale asi jsem ji podcenila, jednoho večera se nenápadně s otcem sbalila a vypadli z domu a půl hodiny po jejich odchodu hle kde se vzal tu se vzal, v síni stojí Vernon s kytkou a čokoládou, to mu jistě vnukla máma, jinak by si tu čokoládu nechal pro sebe.</div><div> "Zabiju ji." Utrousila jsem.</div><div>Vzala jsem ho do kuchyně a kytku s čokoládou jsem nechala na stole, v dostatečné vzdálenosti od Vernona v obojím případě.</div><div>Začala jsem umývat nádobí, abych mohla předstírat, že přes tekoucí vodu a bouchání talířů a sklenic o sebe, některá jeho slova prostě neslyším.</div><div>"Ty máš někoho jiného?" zeptal se.</div><div>"Proč tě to napadlo?" otočila jsem se k němu.</div><div>"Neozýváš se, vyhýbáš se odpovědím."</div><div>"Nevyhýbám se!" praštila jsem do stolu. "Jen jsem se nerozhodla, dobře?!"</div><div>"To není důvod k tomu, abychom se nevídali."</div><div>No jo má pravdu, ale co! Aspoň jsem si vyzkoušela jeskyní život, jen potravu jsem nemusela lovit vlastníma rukama, i když jsem jimi někdy jedla.</div><div>Opřela jsem se o linku, jak sem to měla ve zvyku a podívala se na něho, po té na kytku.</div><div>"Donesu vázu, skoro bych zapomněla." Urychleně jsem odešla do obýváku a vybrala tu nejmíň hezkou vázu, kdyby došlo k rvačce a musela jsem ji po Vernonovi hodit. Už sem se vracela, když jsem si všimla, že dveře na zahradu sem otevřené, přišla jsem blíž, abych je zavřela, myslím že komárů je tu už tak dost, ale ze zahrady šly hlasy, zůstala jsem se stát za závěsem, který jsme měli zatažený přes den, abychom neměli místo obýváku saunu.</div><div>Dolehlo to ke mně čistě a jasně, jako by se to odráželo ode všechny stromů a stébel trávy, aby to došlo ke mně a nepohltila to zem nebo vítr. "Lily, miluju tě. Vzala by si, sis mě?"</div><div>Nečekala jsem na odpověď, vyrazila jsem do kuchyně, kde čekal Vernon.</div><div>"Dobře, tak já se k tobě teda nastěhuju." Položila jsem rázně vázu na stůl, div se vážně nerozbila. </div><div>Nebylo hezké, že jsem na bydlení s Vernonem přistoupila po té, co jsem slyšela Jamesovu žádost o ruku. Bylo by v pořádku, kdyby ta otázka byla určená mě, ale nebyla. V tu chvíli sem měla pocit, že jsem o všechno přišla a chtěla, alespoň něco mít, něco získat. Vím, že to nepředčí Lilyino zasnoubení, v očích mámy a táty to bude hlavní událost, ale i tak se můžu tvářit hrdě, že ani je nejdu s prázdnou, ačkoliv jsem to vlastně udělala ze zoufalství. Bonbony co přinesl Vernon se hodí, on mě je však nenechal sníst bez nadechnutí, jak jsem měla v plánu, že se třeba snad zalknu, ne chtěl jít oslavovat a já nakonec přistoupila, uznejte, že i tu je dost velká šance že se sklátím pod stůl a rozbiju si hlavu.</div><div>***</div><div>Nejdřív jsem nechtěla uvěřit, že si to Lily nechala celé dva dny pro sebe a hned to nerozkřikla po celém městečku, i když já si zatím stěhování taky nechala pro sebe. Máma chtěla udělat slavnostní večeři, na kterou byl pozván i Vernon. James s dovolením mých rodičů, kteří ho teď brali skoro jako syna, i když těžko říct, protože mě přišlo, že už ho tak braly dávno, pozval svého nejlepšího přítele a pokud si dobře vzpomínám, nebyl to zrovna vzor ctnosti.</div><div>Ozvalo se zase to hrozivé řvaní, mohlo být jasné, že zase přijede na tom svém stroji a brzy na to byl slyšet jeho melodický hlas v předsíni.</div><div>Ani, když jsem ho viděla po druhé můj názor se nezměnil, měl sice oblek, ale kravatu měl ovázanou kolem hlavy.</div><div>"Takhle se to teď u vás nosí?" pronesla jsem napůl hlasu, když jsem procházela kolem s talíři.</div><div>"Nenovější móda z Paříže," odvětil a vázanku si uvázal tak jak by měla být, kolem krku. Odešli do obýváku, kde sedělo celé mužské osazenstvo, máma je za chvíli svolala k večeři, jen doufám, že Vernon není z toho chlápka nějak poznamenaný.</div><div>V tichosti jsme jedli, občas někdo něco poznamenal a pak se do toho vložil táta, ten taky ví, kdy má něco říct.</div><div>"Tak Siriusi, vy jste tedy chodil s mou Lily do školy a jste nejlepší přítel Jamese, to my jistě na mého budoucího zeťáka."</div><div>"Ale tati, to se sem nehodí…" napomenula ho Lily.</div><div>"Ale kdepak Lil, myslím, že historka o tom jak jste se nakonec dali dohromady se sem skvěle hodí." Smál se Sirius už předem, nezáživně jsem si strčila do úst sousto a začal žvýkat, přitom jsem počítala zrnka kukuřice, které jsem měla v příloze na talíři. "Začalo to úplně normálně jako vždy," začal. Oh proč už mu teď nevěřím? Kouzla přeci nesou ani trochu normální. To ne! V té historce určitě budou kouzla, rychle sem pohlédla na Vernona, který neměl o existenci kouzel ponětí a ani nevěděl, že tu právě sedí se třemi kouzelníky, než sem však stihla něco udělat, bylo to venku. Zůstala jsem hledět na Vernona, který si to nejdřív neuvědomil, pak ale přestal žvýkat a to nebylo dobré znamení.</div><div>"Moment, říkal jsi kouzla?" zahuhlal jak se rychle snažil polknout sousto, aby měl prázdná ústa.</div><div>"Ne ne, neříkal kouzla Vernone, říkal kozla," snažila jsem se rychle situaci vyřešit.</div><div>"Petunie, já vím co sem slyšel," odfrkl si, teď přestaly žvýkat i ostatní.</div><div>"Petunie, ty jsi mu to neřekla?"</div><div>"A co mi měla říct?" povytáhl Vernon nejistě obočí.</div><div>"Mami ne…"</div><div>"Lily je čarodějka, taky nám to nejdřív přišlo divné, ale nakonec jsme byli tak pyšní, že naše Lily…" rozplývala se máma.</div><div>"Jak to myslíte čarodějka? Jako doopravdy? Jako ve filmech?" Vernon pomalu ztrácel a nabíral nepřirozenou barvu.</div><div>"Ty vymyšlené báchorky nesahají skutečným kouzelníkům ani po kotníky."</div><div>"Matko, už dost!" okřikla jsem ji. Vernon se bez předešlého varování zvedl. "Vernone…" nereagoval a odešel do předsíně, vrhla jsem na matku pohled a vyběhla za ním.</div><div>"Vernone počkej, já ti to vysvětlím, není to tak strašné."</div><div>"Nech mě být ty, ty… co jsi vůbec zač?! Jsi taky ta…"</div><div>"Ne, jsem Petunie přeci, znáš mě. Budeme spolu přeci bydlet."</div><div>"To těžko, s vaší rodinou nechci mít nic společného, jste při nejmenším blázni!" práskl dveřmi a byl pryč, zůstala sem jak přimražená, neschopná udělat krok a otevřít dveře a jít za ním. Poprvé jsem si skutečně uvědomila jak mám Vernona ráda, uvědomila jsem si to až když jsem ho ztratila.</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1109/9-kapitola-ztraceny-vernon http://padfoot-prongs.blog.cz/1109/9-kapitola-ztraceny-vernon Krvácející petúnie √ Fri, 02 Sep 2011 17:58:02 +0200 <div><em><img width="100" height="100" style="float:left" src="http://nd04.jxs.cz/446/231/f5b1c7c020_72008124_o2.jpg" />Ahoj, jsem strašně nasraná a to je tak důvod proč jsem se rozhodla vložit kapitolu, původně sem nechtěla, protože se mi nelíbí, že na stránce jsou kapitoly pouze této povídky, ale co nadělám, když jinou nemám, prozatím, ale to už je jiná věc. Vkládám ji sem proto, aby mě aspon komenty trochu zlepšili náladu, tak snad mě nenecháte dlouho čekat:) ne dělám si legraci...</em></div><div><em>Příjemné počteníčko...</em></div><div><em>Padfoot</em></div><hr /><div><em> </em></div><div><br /></div><div><strong>8. Kapitola - Románek se zmuchlaným prostěradlem</strong></div><div>Přespání u Vernona bylo trochu neplánované, tak jsem musela hned začít improvizovat, pusu jsem si vyčistila trochou pasty na prstě a vypláchla ústní vodou. Asi si říkáte, že už bych mohla mít u Vernona nějaké ty věci, ale v podstatě je na to dle mého názoru ještě brzy. Rok je sice už nějaká doba a Vernon má vlastní byt, ale pro mě to není znamení, abych se u něho začala okamžitě zabydlovat. Vypadnou z domu by bylo fajn, ale vezměte si kam bych zase přišla a stejně je lepší mít Lily pod dozorem dokud to jde. No, ale odběhla jsem. Dokončila jsem své úpravy a šla do ložnice. Vernon už seděl na posteli jenom v trenkách, v očích mu bylo vidět, že už se těší, trochu jsem ho totiž poslední dobou v tomhle směru zanedbávala, měla jsem prostě moc práce.</div><div>Jeho potící se tělo se nade mnou zvedalo a vzpouzelo jako dobře promaštěný výkonný stroj, hekal a hlasitě dýchal pod nátlakem výkonu, který vkládal do našeho milování. Jeho přerývavý dech mě pálil do krku.</div><div>Znuděně jsem se podívala na budík, který stál na nočním stolku, doufám že to brzo skončí, už to nemůžu vydržet, ale nechci ho rušit, když se zdá být v nejlepším.</div><div>Vydal ještě pár heků a po té se převalil na druhou stranu postele, vedle mě.</div><div>"Proč si se vůbec neprojevovala?" zeptal se udýchaně po chvíli.</div><div>"Vernone, ehm…dělal si to se zmuchlaným prostěradlem." Vydala jsem ze sebe, jeho výraz se proměnil v nešťastný. "Promiň, asi jsem ti to měla říct dřív, ale…"</div><div>"Ale co? Takhle sis vůbec nic neužila a měli bychom si to užít oba."</div><div>"Já vím, ale ber to alespoň tak, že si to užilo to prostěradlo," zkusila jsem ho tím pobavit, ale on se na mě podíval jako by mě chtěl zavraždit, hm nevěděla jsem, že ho to tak vzalo. Naštvaná bych měla být spíš já, já se těšila a místo mě s ním mělo románek zmuchlaný prostěradlo. Přitáhla jsem si pokrývku až ke krku a otočila se na druhou stranu, když je takový nebudu se s ním bavit a jdu spát.</div><div>"Zkusíme to znovu?" chytil mě za bok.</div><div>"Vernone," otočila jsem se na něho. "I kdybych chtěla, myslím že by to nebylo možné," sklouzla jsem pohledem k jeho nástroji a otočila se zpět.</div><div>***</div><div>Slunce mi na zahradě pralo snad zatím nejvíc za posledních čtrnáct dní. Vyhlédla jsem ven na zahradu prosklenými dveřmi. Lily ležela rozpláclá na lehátku a nechala se pálit slunečními paprsky, obdivuju jak tam někdo může vydržet, já se nudím už po pěti minutách. Už jsem si říkala kde se asi schovává James, když přiběhl v ruce vodní pistol a začal stříkat na Lily. Kde to proboha vyhrabal? Tohle jsme snad nikdy doma asi neměli, jedině že by si to přivezl sebou a to by mě pak tedy zajímalo, jaké další poklady schovává jeho kufr. Možná by bylo lepší to nevědět, ale ta představa mě lákala, ale hrabat se někomu v kufru to je nehorázná zhovadilost, nemyslíte? Možná až nebude nikdo doma.</div><div>Vyšla jsem na zahradu a ukryla se do stínu, cítím se jako vařená brokolice.</div><div>"Kryj se!" vykřikl James, ani jsem nepostřehla, že by to říkal mě a už mě zkropila sprška studené vody. Vyskočila jsem jako by mě na nože braly.</div><div>"Ty pako!" vykřikla jsem dřív, než jsme stačila promyslet větu, kterou řeknu. James se zarazil a já taky. Honem něco vymysli Petunie, otočila jsem se a na chvíli zašla do domů. Zůstal za mnou hledět, pozorovala jsem ho z okna, seděl na lehátku vedle Lily a díval se všemožně okolo, vypadal jako malý kluk na pískovišti, kterému ukradli hračku. Jeho pozornost byla úplně jinde a to jsem potřebovala ke svému útoku, ke své postě. Je mi sice devatenáct, ale ještě pořád jsem dítě, občas. Zase sem vyšla z domu a vzala hadici, kterou jsme kropili trávník. Ucpala jsem ji a zatočila kohoutkem naplno, voda se nahrnula dopředu a hadice málem vybuchla, naštěstí jsem stačila přijít blíž k Jamesovi a uvolnila ji. To jste měli vidět, vypískl jako malá holka, spletla jsem se ne kluk na pískovišti, ale holčička. Vážně jsem netušila co v něm je. Jeho vodní pistol byla proti mému vodnímu dělu nic. Brzy to pochopil, odhodil ji na zem a pokoušel se otočit hadici proti mně. Bohužel, úspěšně.</div><div>"Vy jste se snad zbláznili, ne?" vyskočila Lily z lehátka. "Podívejte se jak vypadám!"</div><div>"Ve vodě se líp opaluje sestřičko," otočila jsem hadici proti ní.</div><div>"Petunie, ty si vážně trapná," soptila a naštvaně odkráčela do domu.</div><div>"Je to jen voda." Zakroutila jsem hlavou.</div><div>"Ajej… radši půjdu za ní," starostlivý James zasáhl.</div><div>"No jasně," přikývla jsem, najednou jsem byla na zahradě sama, celá zmáčená a za chvíli má přijet Vernon.</div><div>***</div><div>Že neuhádnete kde jsem…V Lilyině pokoji, což není tak neobvyklé, ale Lily tu není vlastně doma nikdo není a přede mnou Jamesův kufr. Už asi víte k čemu se chystám, není to tak dávno co jsem tuhle nehezkou věc zmiňovala, takže nedějete, že nevíte o co jde. Vůbec by mě nenapadlo, že tohle nakonec uskutečním, myslela jsem to nejdřív jenom jako žert, ale mé podvědomí si nedá říct a je to silnější, než ta malá slušnost, která ve mně je. Jeho kufr byl velký, nevěřila bych, že ho protáhly dveřmi, ale je tady. Byl celý hnědý, jen na přední straně bylo zlatým písmem napsáno JP, pod písmeny byl nalepen znak školy, který mi byl velmi dobře znám, ale vždy upřen. Co všechno by mohlo být jiné, kdyby dopis přišel mě a ne jí. Otevřela jsem ho a nahlédla dovnitř, uši jsem měla nastražené jako ostříš, kdyby mě někdo našel ať už v tomhle pokoji, nebo u kufru mohla bych si jít rovnou natrhat kytky na hrob.</div><div>Pomalu jsem se dala do prohlížení, samé oblečení, občas nějaká ta kniha a pak věci, které jsem nevěděla k čemu slouží, nějaká skleněná průhledná koule, nic uvnitř nic navenek, prostě jen koule přesně do dlaně, vzala jsem ji do ruky v tu chvíli se začalo něco dít, vzduch nebo nějaká látka v kouli se začala zbarvovat do červena, vylekaně jsem ji hodila zpátky do kufru, div se nerozbila, kdyby nepřistála na velmi jemné látce. Opatrně jsem odšťouchla kouli, ze které se pomalu začala vytrácet červená barva, přejela jsem prsty přes látku, bylo to jako hedvábí, ale jemnější. Vzala jsem ji a postavila se na nohy, látka se rozložila, vypadalo to jako plášť, byl nesmírně lehký a vzdušný, jako pavučina, proti světlu byl skoro průsvitný. Na co je někomu takový plášť? Tenký tak, že nezahřeje a přiznejme, moc pěkný taky není a vypadá pěkně starý, určitě bych si ho nevzala kdybych šla někam do restaurace, nehledě na ten první poznatek. Pokrčila jsem rameny nad tou záhadou a složila ho zpět do kufru, než jsem ho však stihla uložit, upoutala mě malá sametová krabička, která byla zřejmě ukrytá pod ním. V tu chvíli by mě to ani nenapadlo, jinak bych ji neotevřela. Otevřela jsem ji, malinko to klaplo, takový pěkný zvuk, a tam na tmavě modrém polštářku byl zasazený. Snubní prsten. Seděl si tam jako v mechu, po přední části se táhly kameny stejné velikosti a stejného objemu jako byl samotný kroužek důvěry, uprostřed toho všeho daleko větší, královský a vznešený smaragd. Rozrušeně jsem zaklapla a krabičku a vrátila ji na své místo, pod plášť, se stejnou rychlostí jsem se vytratila z pokoje.</div><div>***</div><div>Nemohla jsem trávit čas v jedné místnosti s Jamesem, musela bych se ho zeptat proč to chce udělat a tak sem trávila celý den na zahradě, ale ani to nebylo zřejmě to pravé místo. Přemýšlela jsem zrovna nad něčím hodně zajímavým, když jsem zaslechla strašný zvuk, horší řvaní, než se dralo ven s Vernonova auta. Naklonila jsem se do ulice a krátké vlasy mě zašimrali na obličeji, velkou rychlostí projela ulicí motorka a k mému překvapení zastavila u vchodu do naší zahrady. Muž, který na ni seděl a pevně ji držel mezi nohama stoupl jednou nohou na zem, aby neztratil rovnováhu a sundal si přilbu.</div><div>"Čau," hodil hlavou ke mně. "nevíš ty kde je tu barák Evansů?" Kdo to sakra je? Pozorně jsem se na něho podívala, jeho oblečení vypadalo na oko ošumtěle, džíny měl rozpárané na kolenu, bílé tričko s nějakým nápisem co jsem nemohla přečíst, protože ho z poloviny zakrývala rozepnutá kožené bunda, vlasy se mu jen tak spouštěli dolů kolem tváří a několik pramenů mu nestále padalo do tváře a on si je neustále odhazoval dozadu už naučeným gestem, musel si připadat neodolatelně. Vůbec se mi nelíbil! Ne že by nebyl hezký, to vůbec ne, byl dost hezký, ale jeho vzhled se mi nelíbil nebo spíš ten tón s jakým se mnou mluvil, jako kdybych byla nějaká jeho roštěnka. "hej děvče," luskl prsty. "jsi snad hluchá?"</div><div>"Bohužel ne," odvětila jsem.</div><div>"Tak kde najdu Evansovy?"</div><div>"Našel jsi je."</div><div>"A zavoláš mi Jamese?" Cože? Tohle, že se zná s mým… teda no s Jamesem? Budiž teda, přikývla jsem, ale než jsem vstala, vyběhl z domu na zahradu James s hlasitým: Brácho!</div><div>Zůstala jsem tedy sedět a zavrtala pohled do knihy, nesoustředila jsem se však co jsem četla.</div><div>"Co je to za buchtu?" optal se ho.</div><div>"To je ségra Lily, dobře že si přijel."</div><div>"Je volná?" Pod těmi slovy jsem ztuhla. "Mohly bychom si trochu zašpásovat."</div><div>"Kámo, na tu zapomeň. Ta je něco úplně jinýho, než jsi zvyklej."</div><div>Musela jsem se usmát, James mě před ním bránil, jak milé, tedy aspoň myslím, že to James myslel v tom dobrém slova smyslu a ne jakože jsem nějaká divná.</div><div>"Dobře, dobře. Tak povídej jak jsi se rozhodl, jdeš do toho? A co Lily na to?"</div><div>"Ještě jsem jí to neřekl, ale určitě do toho půjdu. Lily bude určitě souhlasit."</div><div>Bože, to určitě znamená že se každým dnem zeptá, řeknu tu osudnou otázku co změní celé tohle místo, celý můj život a celý svět. A Lily bude souhlasit, no ovšem kdo by taky nesouhlasil, kdyby mu někdo jako James vyznal lásku tím, že s ním chce být celý život. Měla jsem ten prsten raději někam schovat, kde by ho nenašel, on by si určitě myslel že ho nechal doma, ale co by to bylo platné, opatřil by jiný, kdyby věděl, žen předchozí je pryč a stejně by se jí zeptal. Říkal, že do toho půjde, určitě to udělá a tenhle jeho kamarád, ač na to nevypadá ho v ženění zdá se podporuje.</div><div>Když Sirius, tak se jmenoval, zaslechla jsem to jméno v rozhovoru, odjel, James se ještě chvíli díval na cestu, kde jeho kamarád zmizel a pak vykročil zpět do domů, cestou se na mě přátelsky usmál, jakmile se za ním skleněné dveře z kuchyně zaklaply zabořila jsem nešťastně hlavu do potištěných stránek knihy.</div><div><br /></div><hr /> http://padfoot-prongs.blog.cz/1107/8-kapitola-romanek-se-zmuchlanym-prosteradlem http://padfoot-prongs.blog.cz/1107/8-kapitola-romanek-se-zmuchlanym-prosteradlem Krvácející petúnie √ Thu, 21 Jul 2011 12:23:48 +0200 <div><em><img title="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" alt="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/446/231/f5b1c7c020_72008124_o2.jpg" /></em></div><div><em>Zase kapitola, po nějaké té době:D Musím ale říct, že s komenty u předešlé kapitoly moc spokoená nejsem, u téhle povídky to bylo mnohem lepší...</em></div><div><br /></div><div><em>Příemné počteníčko...</em></div><div><em>Padfoot</em></div><div><br /></div><hr /><div><strong>7. Kapitola - Správný střih</strong></div><div>Ani jsem se vlastně nepochlubila, co jsem od Vernona dostala, jsem fakt hrozná, měla jsem tolik napilno, že jsem se sama podívala až ráno po tom incidentu v kuchyni. Myslím, že když nevylezu asi tak půl roku mohl by na to James zapomenout. No ale zpět, k dárku. Myslela jsem že mi dá nějakou blbůstku, ale samotnou mě překvapilo jak moc se snažil při vybírání, dal mi fakt skvělý náušnice. Byli sice ve tvaru kytek, ale to mi vůbec nevadilo s porovnání s tím, jak byli úžasný. Je škoda, že jsem včera na něho byla taková, zřejmě mu to budu muset nějak vynahradit. A taky jsem to udělala, domů jsem se pak vrátila dost vyřízená. Máma s Lily byli v kuchyni a James seděl v obýváku s tátou a dívali se snad na nějaký sport, podle toho jak zaníceně to sledovali.</div><div>"Pokud se někomu líbí krátké vlasy, nevidím důvod proč se neostříhat, může to být příjemná změna."</div><div>"Já vím, ale není to škoda? Jo jasně, líbí se mu to, ale přece jen dlouhé vlasy jsou dlouhé vlasy a mají své výhody. Já bych se ostříhat nenechala."</div><div>"To ano, ale krátké je mají taky navíc tě omladí… Ahoj Petty," ukončila svůj hovor s Lily, když mě uviděla. "Jak ses měla?"</div><div>"Ušlo to," pokývala sem hlavou. Začala se mě ptát i na něco jiného, ale já viděla jen jak se jí otvírá a zavírá pusa, měla jsem v hlavě rozhovor sestry a mámy. Proč mluvili o stříhání vlasů a komu se to líbí? Že by Jamesovi? Hmmm. To je velice zajímavé. Lily se možná ostříhat nenechá, ale někdo jiný by mohl.</div><div>"Jdu spát," řekla jsem spěšně a zamířila do patra. Odhodila jsem tašku na postel a pustila se do prohledávání psacího stolu. Někde jsem ty nůžky nedávno viděla. Nesnáším, když uklízím, nemůžu pak nic najít! A tady jsou!</div><div>Sedla jsem si k zrcadlu a chvíli se na sebe dívala, dělala jsem různé obličeje, po té jsem si sepnula vlasy skřipcem a zkoušela dělat ty samé obličeje, abych zjistila jak vypadám. Připadal mi to zbytečné, stejně jsem rozdíl ani nepoznala. Rozpustila jsem vlasy a načesala si je vlhkým hřebenem, aby se vyrovnaly zvlněné konce. Je to velké rozhodnutí, ale pro lásku všechno, nakonec změna vede mnohdy k něčemu lepšímu. Přirovnala jsem si vlasy těsně pod bradu a stříhala. Je to v prdeli...</div><div>***</div><div>Měla jsem trochu obavy ráno jít dolů, přece jen je to velká změna, ale jsem zatím spokojená, tedy večer jsem moc nebyla a dost jsem to obrečela, ale teď se cítím dobře a sebevědomě.</div><div>Zarazila jsem se před kuchyní, ale nakonec vešla. Kruci u stolu sedí snad všichni, pozvali i sousedy ne?</div><div>"Dobré ráno," pozdravila jsem tišeji, posadila se na své místo a rozhlédla se.</div><div>"Proboha Petunie!" vypadl mámě talíř z ruky a roztříštil se po zemi. Lily na mě hleděla jako by nevěděla jak se má tvářit, pusu měla otevřenou dokořán a oči vyvalené, až by jeden řekl, že nemůžu být člověk a taky že není, je to čarodějnice. Její výraz byl něco mezi překvapením, radostí a naštvaností. James oproti tomu vypadal akorát překvapeně, ale nijak to nepřeháněl.</div><div>"Petunie, Petunie co si to udělala? No tak Richarde řekni jí něco?" otočila se rozhořčeně na tátu, který seděl vedle ní a dál nerušeně snídal.</div><div>"A co asi Cler, ty vlasy už se jí nevrátí a já ji je tam lepit nebudu."</div><div>"Ale!" mávla k němu rukou. "A co Vernon, co ten na to řekne?!"</div><div>"Cler, nech ji být. Je to její věc, je dospělá. Navíc jí to sluší, je to správný střih," mrkl na mě táta, usmála jsem se na něho a hodila škleb na matku. Táta ví, kdy má cenu se projevit a usadit mámu, proto ho mám tolik ráda, i když poslu moc času netrávíme.</div><div>Stejně, ale musím dát za pravdu i mámě, na Vernona jsem při stříhání vůbec nepomyslela, snad to vezme dobře.</div><div>***</div><div>Volný den jen pro mě, táta je v práci, máme je taky v trapu a ségra tu taky nezavazí. Jediné co musím dnes udělat je umýt nádobí a k večeru se připravit za Vernonem, jinak úplně volný a klidný den, takový mám nejradši, můžu si dělat, co chci a kdy chci, nikdo mě nebuzeruje.</div><div>Válela jsem se v posteli ještě hodinu po tom co jsem se vzbudila, venku se mezitím už udělalo vedro jako v sauně, takže dnes to vidím jen na něco lehčího jako plavky a velký tričko, nikdy nevíte jestli v tom dřezu s nádobím neskončíte taky. Prohrábla jsem si mikádo na hlavě a byla jsem hned učesaná. Seběhla jsem dolů, něco na rychlo zhltla, pustila vodu a zapnula rádio, které bylo samozřejmostí na plné pecky. Kruci! Kdo si s tím zase hrál, abych to celý ladila! Proč šahají na rádio, když s ním neumí a proč sahají vůbec na moje rádio, to byla určitě zase Lily! Kvůli ní jsem to musela ladit a málem mi přetekla voda ve dřezu.</div><div>Umyla jsem pár věcí a pak začala moje oblíbená písnička Born To Be Wild od Steppenwolf, kdybyste jenom věděli jak ji miluju, ale to byste pochopili rychle, když zpívám do šufánku a tancuju u ní. Kdyby mě teď tak někdo viděl. Nohy rozkročený, kolena mi kmitají sem a tam, jedna ruka napřáhnutá ukazujíc postupně v kruhu na věci v kuchyni a v druhé ruce šufánek, který občas složí jako mikrofon nebo popřípadě kytara a na xichtě výraz rockový hvězdy, která prožívá svůj zpěv, jako by na tom závisel svět. Najednou se před mým prstem objevil James. Naběračka mi vypadla z ruky a cinkla o zem. James se opět mohl smíchy potrhat. Hned jsem zvedla naběračku a odhodila ji do dřezu a začala si stahovat tričko níž.</div><div>"Jak dlouho tu jsi?" zeptala jsem se postrašeně.</div><div>"Chvilku," pobaveně se zasmál. "Klid vždyť už jsem tě viděl tancovat."</div><div>"To jo, ale to jsem nebyla polonahá."</div><div>"Polonahou už sem tě taky viděl, vzpomínáš?" mrkl na mě a sedl si ke stolu. Začala se mírně červenat, asi my neuvěří, že to mám ze slunce, když na mě nesvítí. "Ale neboj já se nedíval."</div><div>Vážně? Super, tak teď nevím co je lepší, jestli se nedíval nebo jestli mu moje tělo zůstává lhostejné i na podívání. To je snad zlej sen.</div><div>"Stejně na tom nic není," pronesl po chvilce. Zamračila jsem se, nepochopila jsem o čem mluví. "Myslím jako tancovat, když se nikdo nedívá, já to taky dělám."</div><div>"Jo, ale ty ses díval, takže bys mi teď měl předvést jak bys tancoval kdyby se nikdo nedíval."</div><div>"Hmm, jenom pod podmínkou, že budeš tancovat taky, dlužím ti tanec, vzpomínáš?"</div><div>No ovšem jak bych mohla někdy zapomenout, plouživý tanec přerušený žárlivým Vernonem.</div><div>"Dobře," přikývla jsem.</div><div>Ihned vyskočil ze židle a začal poskakovat jako retardovaný, překvapivě, ale do rytmu nějaké country písničky co vyhrávala. Vzal mě za ruce a začal s nimi doslova tahat ze strany na stranu, jako bych byla nějaká plátěná loutka. Musela jsem se začít smát. Uraženě se na mě podíval a vrhl se k rádiu, už jsem se mu chtěla začít omlouvat, když ho zesílil na doraz a prazvláštními přískoky se vrátil zpátky, mírně se předklonil a natáhl před sebe ruku, abych mu do ní položila tu svou, ani sem neváhala, dobrovolně se připravit o dotyk? Nejsem až takový blázen. Otočil mě několikrát dokola, po té se začal otáčet sám. Motala se mi hlava z toho jak mě přitahoval a zase pouštěl a znovu otáčel. Zavadila jsem o nohu, nevím jestli to byla moje nebo jeho, každopádně bylo štěstí, že stál tak blízko, svůj pád jsem zarazila o jeho hrudník.</div><div>"Promiň," vyklouzlo mi jen s nevinným úsměvem. V očích měl divokost a pobavení, vlasy snad ještě víc rozcuchané, jak to ten hošan dělá? Měla jsem nesmírnou touho udělat něco po čem celou dobu sním a co by bylo snad nevětší blaho, které by mi mohlo být dopřáno, políbit ho a on by v téhle chvíli nemusel ani odmítnout. A co by taky odmítal, umím líbat dobře, fakt…asi.</div><div>Už jsem se chystala naklonit blíž, to country mi fakt dodává odvahu, musím ho poslouchat častěji.</div><div>"Proč si se vlastně ostříhala?" zeptal se najednou.</div><div>"Já…" odtáhla jsem se od něho. "Byl čas na změnu, nejspíš." Přikývla jsem, sama jsem si totiž nebyla jistá jestli tomu uvěří.</div><div>"Nejspíš… ale i dlouhé vlasy byli dobré." Tak teď jsem v pytli, nevím co si mám o tom myslet, líbí se mu teda krátké nebo dlouhé? Vždyť Lily, přece říkala, že se mu líbí krátké, líbí se mu…ale komu? Bože, co když sem se ostříhala, kvůli nějakému jinému člověku, vzdala jsem se svých vlasů, pro nic!</div><div>"Musím to dodělat," řekla jsem a vrátila se k lince. Zmocňovala se mě nejistota a nechtěla jsem, aby to bylo na mě vidět.</div><div>Přikývl: "Lily, se za chvíli vrátí, tak já jí půjdu naproti."</div><div>***</div><div>Bylo mi to až moc snadné kdyby to Vernon vzal dobře. Zavírala jsem zrovna domovní dveře, když vystoupil z auta, zarazil se při pohledu na mě a v obličeji začal nabírat rudou barvu. Udělala jsem krok zpátky, klidně by mu mohla prasknout hlava a nerada bych na sobě měla jeho… no části mozku.</div><div>"Co to má být?" vydral ze sebe, skoro jsem mu teda nerozuměla přes ten chrapot, který byl zřejmě následkem rudého obličeje.</div><div>" Účes," zamumlala jsem rychle. "Hádej co, mám pro tebe překvapení."</div><div>"Větší, než tohle?!" snažil se vrátit k tématu.</div><div>"Lily a James půjdou s námi do kina, budeme mít dvojité rande."</div><div>"Už zase? Byli jsme s nimi nedávno, no tak Petunie." Skuhral, perfektní na vlasy zapomněl a celý večer bude muset mlčet, protože budeme s někým dalším, kdybychom byli sami nemluvil by o ničem jiném, takhle si aspoň zvykne a pak jeho řeči budou už přijatelnější.</div><div>Bylo zajímavé sledovat Vernonův výraz, když se na mě podíval, připadalo mi, že pokaždé se hrozně vyděsil, kdo to vedle něho sedí a pak si uvědomil, že sem to já a byl zase klidný. Celý večer probíhal v tichosti, tedy mezi mnou a Vernonem, Lily a James si šťastně brebentili a mnou sestru ani nenapadlo projevit trochu toho zájmu jestli nesme s Vernonem rozhádaní, aby to mohla předhodit mámě, za to u Jamese jsem zaznamenala pár pohledů, že by byl až tak moc starostlivý? Nepochybně je dokonalý, ale spíš si myslím, že kontroloval jestli jsme s Vernonem stále na svém místě, jestli jsme třeba nebyli uneseni mimozemšťany.</div><div>"Tak se měj," poplácal Vernona James a ztratil se v našich domovních dveřích i s Lily.</div><div>"Zlobíš se na mě?" pronesla jsem po chvilce strávené rytí botou do štěrku, který byl na okraji vozovky.</div><div>"Ne," zakroutil hlavou. Tak teď pěkně lže! "Ze začátku jsem byl naštvaný, představ si, že bych já přišel s vlasama jako má James, taky by jsi nebyla štěstím bez sebe." Jo? Tak to by ses teda divil chlapečku. "Jde o to, že jsi mi to měla říct, že se chceš ostříhat, nebyl by to potom takový šok."</div><div>"Promiň, bylo to náhlé rozhodnutí," kousla jsem se do rtu jakmile sem to vyslovila, nahrála jsem mu přímo na to, aby se zeptal co bylo příčinou.</div><div>"Musím říct, že je to nakonec pěkné rozhodnutí." Budu si muset vyčistit uši, tohle je snad zázrak. "A taky," naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha.</div><div>To je, ale nadrženec, dnes však musím souhlasit.</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1106/7-kapitola-spravny-strih http://padfoot-prongs.blog.cz/1106/7-kapitola-spravny-strih Krvácející petúnie √ Mon, 27 Jun 2011 21:38:55 +0200 <div><img title="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" alt="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/446/231/f5b1c7c020_72008124_o2.jpg" /></div><div><em>Ahoj, už šestá... jde to rychle... Za každý koment budu ráda:)</em></div><div><br /></div><div><em>Příjmené počteníčko...</em></div><div><em>Padfoot</em></div><div><em> </em></div><hr /><div><strong>6. Kapitola - Dvůr</strong></div><div>Pootevřela jsem jedno oko, televize byla zapnutá, zase jsem ho zavřela, než mi došlo, že jsem usnula v obýváku a především, že v něm nejsem sama. Trhla jsem sebou a vyšvihla se do sedu, deka pod kterou jsem spala spadla na zem.</div><div>"Dobré ráno, Petunie, že?" usmál se na mě James, málem jsem se sesunula na zem taky, proč je tak roztomilej?</div><div>On se na mě tak hezky směje a já nejsem ani namalovaná, načesaná a nemám vyčištěný zuby, to znamená hroznej puch.</div><div>Pořád se na mě díval, trochu ostýchavě jako by mi chtěl něco říct, ale nevěděl jak na to, bylo to skoro až trapné, nechápala jsem proč, copak mám na xichtě otlačený vzor pohovky, věřte že to se mi několikrát stalo.</div><div>"Bože Petunie, přestaň se tady odhalovat!" vtrhla do místnosti Lily. V tom mi to došlo, byla jsem jen v kalhotkách ještě k tomu s nějakými medvídky a tílku bez podprdy!</div><div>Rychle jsem chmátla po dece a omotala si ji kolem sebe, lehce jsem se usmála a James přikývl. Sakra proč přikývl, copak je na mě tak hrozný pohled? Vernon si nikdy nestěžoval.</div><div>"Tak půjdeš se oblíct nebo tu budeš chodit celej den v té dece?" zabrblala Lily. Udělala jsem na ni obličej a vyšlapala nahoru po schodech. Nána jedna pitomá! Naši nejsou dnes doma a ona si myslí, že tu bude šéfovat? To tedy ne!</div><div>Převlékla jsem se do něčeho důstojného a šla jsem na zahradu, se jen tak válet, před obědem pro mě přijede Vernon a pojede k němu, takže sestřička může předvést své kulinářské umění svému milému, uvidíme jak spokojeně se bude tvářit večer, až bude James zamračený, že nejedl.</div><div>Když Vernon přijel, bylo těžké k němu nasednou do auta při pohledu na dům a uvědomovat si, že tím jim dávám prostor a příležitost dělat cokoli. Ovšem musela jsem to překousnout, abych potopila Lily, to mi to usnadňovalo a já se už těšila domů až přispěchám jako schopnější starší sestra na pomoc.</div><div>Dávala sem si na čas a pomalu vykračovala po chodníčku k domu, pomalu jsem otevřela vchodové dveře a vešla dovnitř . Místo mého úspěchu mě praštila do nosu vůně pečeného masa. Co se to ksakru děje? Určitě použila čáry jinak to není možné, vždyť ona neumí uvařit nic. Můj plán vyšel úplně skvěle, fakt! Ona je skvělou kuchařku a já za neodpovědnou sestru, která se celý den courá venku a nechá všechno na své mladší sestře. Bájo!</div><div>***</div><div>Dnes mám narozeniny, už se nemůžu dočkat až přijde Vernon, říkal že má pro mě překvapení. A připadá mi hloupé, že nevím o co jde, muži si to neuvědomují, ale já nevím co si mám obléct. Něco společenského nebo snad něco úplně jiného. Nechala jsem to náhodě, vždy se můžu jít převléknout a mám jisté tušení, že půjdeme spíš někam do restaurace, i když bych si představovala něco divočejšího, když budu naposled náctiletá, pak mi bude dvacet a já nechci vzpomínat na své náctileté roky a vědět že jsem si nikdy nic neužila.</div><div>Ozval se zvonek, máma zřejmě otevřela, protože se už víc neozval. Nasadila jsem si bižuterii a spěchala dolů, neměl rád, když jsem ho nechávala dlouho čekat.</div><div>"Všechno nelepší," dal mi malou krabičku a políbil mě na tvář, zatím se mi tyhle narozeniny líbili, ale máma by nemusela stát vedle mě, když mě líbal.</div><div>"Ty máš narozeniny?" ozval se za mnou hlas Jamese, který i s Lily přišli.</div><div>"Ano," otočila jsem se na něho, měla jsem stále co dělat, aby se mi při pohledu na něho nepodlomila kolena a věřte, že na těch podpatcích to bylo ještě těžší.</div><div>"Jimmy, co kdybychom si pustili nějaký romantický film," chtěla ho Lily zatáhnou zpátky do své rokle.</div><div>"Co blázníš Lil, tvoje sestra má narozeniny, to by se mělo oslavit a pořádně zapařit." Zamračil se na ni, vážně se zamračil. "Pokud bude ovšem souhlasit," otočil se na mě s velkým úsměvem, bože nevěděla jsem, že má tolik zubů.</div><div>"Ano, samozřejmě." Přitakala jsem okamžitě, Vernon se nestačil ani vzpamatovat a jeho plány byli v trapu. "Co říkáš Vernone?" otočila jsem se tedy na něho, aby si nepřipadal tak přehlížený.</div><div>"No… původně jsem tě chtěl vzít do restaurace, ale pokud ti tohle udělá větší radost, tak souhlasím." V jeho hlase bylo znát trochu zklamání, ale toho jsem si ani moc nevšímala, hlavní bylo, že budu mít opravdu narozeniny, na kterých si snad zařádím a bude tam i James jako bonus zdarma.</div><div>"Půjdu se převlíct," nadskočila jsem a utíkala po schodech.</div><div>"No tak já na sebe půjdu taky něco hodit," pronesla kysele Lily. Ovšemže ani na chvilku jste si snad nemysleli, že by Lily nešla, když jde James. Nemůže ho přece nechat bez dozoru.</div><div>Ani teď jsem nevěděla co si na sebe vzít, ale pořádná pařba bude něco velkýho, takže ve velkým stylu.</div><div>***</div><div>Zastavili jsme před budovou s velkým neonovým nápisem Dvůr. Vernon mi pomohl z auta a s Jamesem jako vůdcem jsme směřovali směle dovnitř.</div><div>Posadili jsme se k jednomu stolu, Vernon vybral ten nejdál tanečnímu parketu, nesnášel tancování nebo se spíš styděl, v tom jsme to měli stejné, ale přesto já k tomu nechovala takový odpor, jen jsem se potřebovala trochu uvolnit. Snad, nikdy jsem nebyla v takovém klubu, ale když jsem byla doma sama občas jsem si zatancovala na písničku z rádia, takže to snad taková pohroma nebude, že bych neuměla zhoupnout boky.</div><div>Připili jsme si na mě, že ano a pak James vyzval Lily k tanci, nebo lépe řečeno ji chňapl a už si to brouzdali po zaplněném parketu. Zadívala jsem se na Vernona, který se na mě ani nepodíval. Krása. Neměla jsem ani šanci, aby pro mě přišel někdo jiný, když jsem seděla s ním.</div><div>"Vernone, pojď tancovat, sedíme tady a všichni ostatní se baví."</div><div>"Ne, vždyť víš, že mám dřevěné nohy, ty jsi sem chtěla jít já ne."</div><div>"Tak proč jsi neřekl, že ti to vadí?!"</div><div>Když neodpovídal, zvedla jsem se a odešla k baru. Jak se mám proboha hádat s někým kdo se mnou nekomunikuje? Možná jsme přece jen měli jít kam chtěl Vernon, aspoň bych tu teď nestála sama a nepočítala každou minutu, jako věčnost, zatím co ostatní tančili.</div><div>"Copak Petunie, dostala jsi košem?" prošla kolem Lily a nezapomněla se usmívat.</div><div>"Lily, nech toho. Pojď, zatancujeme si," natáhl ke mně ruku.</div><div>"Ale Jamesi, co já?!" pronesla šeptem, ale mým uším to stejně neuniklo.</div><div>"Jednu písničku vydržíš."</div><div>Tak kdo teď dostal košem? Vzal mě za ruku, ucítila jsem jak mi přejel mráz po zádech, jeho dotyk byl úplně jiný než Vernonův.</div><div>Ty písnička mi zůstane v hlavě navždycky, neznala jsem ani název, ale ten rytmus mi procházel každou buňkou, nemohla jsem se přestat smát, když se mnou James házel ze strany na stranu a já se točila až se mi motala hlava. Párkrát jsem očima zabloudila ke stolu, Vernon seděl zcela přímo a sledoval nás plně rozevřenýma očima, ani nechci vědět jakou chytal při tom pohledu barvu. Bylo opravdu škoda, když písnička skončila, a tím i moje veškerá zábava dnešního večera. Docela mě překvapilo, ale když se rozezněli tóny další zjevně pomalejší a James mě stáhl zpět.</div><div>"Ještě jednu snad zvládneme, ne?"</div><div>Nezmohla jsem se na odpověď a on ji ani nečekal. Přitiskla jsem se k němu, ale jen tak, abych to zase nepřehnala. Ale tak dokonalou chvíli muselo prostě něco pokazit.</div><div>"Dovolíš?" nejprve jsem myslela, že Lily začala mutovat, ale skutečně u nás stál Vernon a vyžadoval si právo alfa samce.</div><div>Usmála jsem se na Jamese jako poděkování a padla do spárů Vernona.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Jsem fakt děsně stará, pár písniček na parketu a nohy mě budou bolet snad celej další den, ale musím uznat že to stálo za to, i když jsem se trochu nepohodla z Vernonem, už je to zase v pohodě, nevím jestli mám být ráda. Bylo by to možná jednodušší, kdybych neměla nikoho, ale kdo by poslouchal ty máminy kecy, že jsem si zničila život a odehnala od sebe solidního muže s dobrou prácí.</div><div>Cože? Už zase? To si nemůžou dát pokoj po takovém večeru, musí se ještě pomilovat, aby to byl ten pravý závěr večera. To bych vážně nechtěla vidět tu jejich školu, to musí být snad výchovné zařízení pro chorobně aktivní příznivce sexu.</div><div>Snad si to dnes odbudou aspoň rychle, nebudu se stěhovat zase do obýváku. Hned zítra tady začnu stavět druhou zeď, protože to bušení se nedá vydržet.</div><div>***</div><div>Lily a James už seděli u stolu a snídali, vešla jsem dovnitř a probodla je pohledem, měli by se stydět.</div><div>"Dobré ráno," cpal do sebe James kus chleba. No jo chudáček je vysílenej musí nabrat energii co? Kývla jsem mu na pozdrav a zamířila si vzít taky něco, i když jsem neměla moc chuť.</div><div>"Někdo se špatně vyspal." Poznamenala Lily.</div><div>"Spalo by se mi líp, kdyby mě v noci nerušilo to ustavičné bouchání." Proč jsem to řekla? Ah to je jedno vlastně, třeba si to aspoň uvědomí.</div><div>"No nejsi jediná komu to vadilo." Podívala jsem se na Lily se zdviženým obočím, jak jí by to asi mohlo vadit. "Máma zapnula pračku na noc, cos myslela, že to dělá?" vyjela s tím na mě, když viděla můj výraz</div><div>"No…" pohled mi sklouzl na Jamese, ten se začal dávit chlebem, když poznal co jsem myslela. Chňapla jsem jablko s vypařila se pryč.</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1105/6-kapitola-dvur http://padfoot-prongs.blog.cz/1105/6-kapitola-dvur Krvácející petúnie √ Tue, 24 May 2011 18:13:32 +0200 <div><img title="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" alt="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/446/231/f5b1c7c020_72008124_o2.jpg" /></div><div><em>No...určitě pochopíte, proč ta kapitola má takový název :) Pokud je tam nějaký překlep, tak sorráč, všímám si jich hlavně u téhle povídky, protože myšlenky se mi nabalují na sebe hrozně rychle tak to někde nestačím ani domyslet:D</em></div><div><em>Příjemné počteníčko...:)</em></div><div><em>Padfoot</em></div><div><em>P.S.: Kapitolu sem měla v plánu vložit až někdy v buducnu, envím přesně kdy, ale mám radost z mých dnešních nákupů, takže vám ji sem dám:D</em></div><hr /><div><strong>5. Kapitola - Králíček Duracell</strong></div><div>Vyběhla jsem do pokoje a otevřela skříň, právě jsem se dozvěděla, že k nám dneska přijede vzácná návštěva a to na hodně dlouho dobu. Proč se všechno dozvídám jako poslední?</div><div>Musím najít to nejlepší oblečení, aby Lily vypadala jako šmudla vedle mě. Nemůžu se před Jamesem hned znemožnit, tričkem s mickey mousem a otrhanými tříčtvrtečními kalhoty. Vyházela jsem celou skříň na postel a postupně si přiměřila každý kousek oblečení. Jak je možné nemít co na sebe?</div><div>Pohled mi padl na mou extra krátkou sukni, kterou mi Lily radila na první rande s Vernonem.</div><div>To je ono! To e to pravé! Doufám že se do ní vlezu, neměla jsem ji na sobě už… no vlastně ani nevím, snad nikdy. Taky si vždycky hrozně něco koupíte, jste z toho nadšení a pak to skoro nenosíte, kvůli tomu, aby jste nevypadali líp, než ostatní, nebo že vás z těch obřích podpatků bolí nohy a pak si řikáte, proč jste za to utráceli hotové jmění, ale klidně by jste to koupili znovu, protože se z toho nepoučíte? Tak takových nepoučení mám ve skříni mraky a přesto si nic nemůžu vzít.</div><div>Ještě, že jsem včera byla s Vernonem a mám oholené nohy, nevím jak bych stíhala, navíc koupelnu beztak okupuje Lily a to by se těžko vysvětlovalo, proč si musím ty nohy oholit, když Vernon je dnes v práci a tudíž nepřijede, už tak bude dost nápadné, že jsem si oblékla tu sukni, ale co.</div><div>Oblékla jsem si sukni a dala si jiné tričko, prohrábla jsem si vlasy, aby nabraly trochu na objemu, musím říct, že bylo štěstí, že jsem šla spát s mokrými vlasy, konečky jsem měla trochu vlnité a vypadalo to dobře.</div><div>Hned po té jsem se vrátila do obýváku a znovu se začala dívat na televizi, ve které zrovna běžel můj oblíbený pořad videoklipů. Ačkoliv mám hudbu ráda, neumím se na ni moc hýbat, ale to vás asi nezajímá, takže se vrátím k věci.</div><div>Ozval se zvonek a hned v zápětí se Lily rychle hnala ze schodů a pokřikovala já otevřu, já otevřu! Aby tak spadla a skutálela se jak hruška, uspořádala bych nějakou párty.</div><div>Doběhla ke dveřím a otevřela, jen co se dveře zabouchli, uslyšela jsem jeho hlas jak uctivě zdraví mámu a tátu, kteří se pohotově přihnali, aby ho uvítali. Zvedla jsem se a opřela se o rám dveří v obýváku, ruce jsem si sloužila na prsou, ale okamžitě jsem je zase spustila podél těla, nemůžu přece stát tak nepřátelsky. Zadívala sem se na své ruce a přemýšlela kam je nejlépe umístit, bylo by snadné natáhnout jednu ruku na rám dveří a druhou si dát v bok a tělo tak našponovat, aby každý sval v těle pracoval. Ale na tohle já nikdy nebyla a navíc nebyl dál čas přemýšlet, honem jsem strčila ruce do zadních kapes sukně, tím jsem vlastně nechtěně vypnula prsa, ale stěžovat si nemůžu.</div><div>Lily kolem mě prošla jako první a za ní následoval James, sestra se na mě zadívala a James následoval jejímu příkladu.</div><div>"Ahoj," pozdravila jsem ho.</div><div>"Čau, tebe už jsem někde viděl," ukázal na mě prstem.</div><div>"Jo," přikývla jsem a snažila se zakrýt úsměv, který se mi snažil vetřít na tvář, když jsem zjistila, že si mě evidentně pamatuje. Holku, kterou jen tak bezmyšlenkovitě pozdravil před několika roky na nádraží plném jiných lidí a jiných holek.</div><div>"To je jenom moje ségra Petunie."</div><div>Zkažená chvilka radosti mou úžasnou sestřičkou.</div><div>"Uvidíme se," kývl na mě James a opět následoval mou sestru, která se už vydala do schodů. Zřejmě chtěla svého miláčka už ubytovat a při nejbližší chvíli se na něho sápat.</div><div>Seděla jsem asi zhruba 10 minut, pomalu jsem i usínala, jestli je to možné, když jsem dnes spala tak dlouho, když mě vytrhl Lilyin smích a dunění chodidel na schodech. Člověk by si myslel, že to neutíká Lily ale slon, i když to by byla asi urážka pro toho chudáčka sloníka.</div><div>Doběhla až před televizi, tam ji James chytil pevně kolem a pasu a políbil. Jeden z nejhorších okamžíků mého života.</div><div>"Ehm, ehm…!" odkašlala jsem si.</div><div>"Petunie, ani jsem si tě nevšimla," změřila si mě pohledem. No jasně, to ti tak budu věřit, ta televize se nechává zapnutá, aby se dívali vrabci za oknem, ne?</div><div>"Ano jsem tady a ráda bych se dívala, pokud dovolíš a ustoupíte trochu stranou!"</div><div>"Bože, nemusíš být hned tak protivná!" udělala obličej a odtáhla Jamese na pohovku, kde se skoro div nezačali ojíždět.</div><div>Už aby byla večeře, i když jestli se budou navzájem krmit, tak asi umřu.</div><div>"Petunie, není to Vernon?" ozvala se Lily, ale já ji v tu chvíli nevnímala, měla jsem plnou hlavu myšlenek, že kdybych se navzájem krmila já s Jamesem bylo by to úplně něco jiného.</div><div>"Nemysli si, že ti na to skočím!" prohlásila jsem sebevědomě.</div><div>"Fajn, tak mi nevěř, ale chudák Vernon si asi postojí u těch dveří."</div><div>Bože ta je trapná, chce mě vystrnadit z obýváku, aby ho mohla zabrat a provádět s Jamesem orgie, ale já ji na to neskočím, dobře vím, kde Vernon je a taky tam zůstane a neoblékala jsem se do nejkratší sukně proto, abych v ní seděla v pokoji, protože do obýváku bude vstup zakázán.</div><div>"Petty," ozvala se máma. "Vernon je tu."</div><div>"On tady není! Nemá tady co dělat!" zakřičela jsem už vztekle, dokonce i moje matka se proti mně spikla. Hrůza! Jaké však bylo moje překvapení když jsem se otočila a stála skoro tváří v tvář Vernonovi a všichni enom koukali jaké budou další reakce ať už moje nebo jeho.</div><div>"Vernone, co tu děláš?" oči mi sklouzli ke kytce, kterou držel v ruce.</div><div>"Přijel jsem, chtěl jsem tě překvapit, vadí ti to?" zeptal se ustrašeně, což nechápu teda jako, ale vůbec, měl by být spíš naštvaný.</div><div>"Emh… a proč si mě chtěl překvapit?"</div><div>"Ty jsi zapomněla?" Zůstala jsem mlčet a čekala až to sám vyklopí. "Máme výročí první schůzky." Sedl se sklesle do křesla.</div><div>Co to je? To snad někdo slaví?</div><div>"Petunie, mysleli jsme že to víš, když ses tak vyparádila," zasadila další úder máma.</div><div>"No jasně, že o tom vím jen jsem si z vás dělala srandu," pohlédla jsem na všechny s hraným úsměvem a zastavila se na Jamesovi. Určitě si myslí že jsem nějaká pipka, co si nepamatuje ani jedno blbý datum. No musím uznat že jsem vážně měla odejít do toho pokoje, když jsem měla možnost a tohle představení by bylo jen mezi mnou a Vernonem. Možná, ale ještě není vše ztraceno zatím, takže je na čase vypařit i s milovníkem výročí, než to bude horší. "Tak mi půjdeme s Vernonem nahoru," řekla jsem spěšně a chytla ho za ruku a vytáhla s křesla. Musím říct že to nebyl zrovna snadný úkol za ten rok něco trochu přibral, ale i tak byl to chlap jak hora, ale po mém druhém náznaku sám vstal a sklesle mě následoval do schodů.</div><div>Líp to nemohlo dopadnout, jsem s Vernonem ve svém v pokoji v krátké sukni, on se na mě neustále divá v ruce drží pořád tu kytku a Lily s Jamesem si dole vesele vrkají a baví se na můj účet.</div><div>"Tak je pro tebe," natáhl ruku s kyticí asi po pěti minutách strávených v pokoji.</div><div>"Děkuji, jsou nádherné," letmě sem ho políbila.</div><div>"Vážně se ti líbí, nebyl sem si jistý."</div><div>"Ano, miluju karafiáty." Aaa nesnáším karafiáty, copak je mi padesát?! Horší už by bylo jenom kdyby donesl petúnie, ale květiny v květináčích jsou dost neforemné, navíc vydrží vážně dlouho, tyhle naštěstí můžu za chvíli vyhodit a nikomu to nebude připadat podezřelé.</div><div>"Opravdu jsi nevěděla o tom výročí?"</div><div>"Ne," přiznala jsem, stejně je jasné, že to věděl, ale proč to zase vytáhl? "Tak to vážně nevím proč ses tak oblékla." Podrbal se na bradě, která mu opět pomalu zarůstala vousy.</div><div>"Bylo mi teplo," vyhrkla jsem rychle, aby to nesměřovalo k dalším úvahám, které by mě mohly prozradit.</div><div>"Hmm," zabručel a naklonil se víc ke mně. "Ted je ti taky vedro?" začal mi pomalu žužlat krk.</div><div>Ježiš… jedna kytka a myslí si, že to hned povede k sexu. Ti chlapy jsou vážně idioti.</div><div>"Ne vlastně asi na sebe něco hodím," vstala jsem a přešla ke skříni.</div><div>"Nebuď taková, máme výročí."</div><div>"A to znamená, že spolu máme z povinnosti spát? Promiň, ale nemám zrovna moc náladu, navíc každou chvíli bude večeře, a já se kvůli těm pár minutám nebudu vysvlékat." Odbyla jsem ho, možná vám to přijde kruté, a že se chovám jako deset let vdaná, ale nemůžu to s ním dělat, když mám plnou hlavu toho, že James sedí v obýváku s těmi rozcuchanými vlasy a sexy úsměvem a já nemůžu vůbec nic udělat.</div><div>Večeře byla vážně hrozná, všichni jsme seděli jako na trní a já přihlížela, jak se můj ideál a Vernon skamarádili, nechápu to, nemají vůbec nic společného. James je kouzelník, Vernon ne. James je okouzlující, zatímco Vernon svoje kouzlo už dá se říct ztratil. James je sexy a Vernon… se právě začal dusit. Ukázka vysněného kluka, co se cpe jako prase a chce se mnou spát při každé příležitosti. U Jamese by mi to tolik nevadilo, určitě je v posteli lepší, než Vernon. Jestlipak už s Lily spal? Sice se mi ta představa sama o sobě příčí, ale nemůžu ji zabránit.</div><div>Lehnout jsem si šla, jakmile se mi podařilo vystrčit Vernona ze dveří, chtěl tu zůstat, určitě si myslel, že by něco bylo, ale já řekla, že jsem unavená a to jsem i celkem byla, nemohla jsem se dočkat až si lehnu do peřin a užiju si to ticho při usínání.</div><div>Nebylo mi to však souzeno, jako snad nic. Bylo nesnesitelné vedro, přímo k padnutí, ležela jsem jen v krátkém tílku a kalhotkách a přesto to pořád nebylo to pravé, pořád moc teplo.</div><div>Co to je za zvuk? Proletělo mi hlavou, když už jsem byla skoro v limbu, samozřejmě jsem byla zase hrozně při smyslech a napjatá, abych identifikovala ty zvuky. Copak přes zeď je nějaký pes, že se od tama ozývá takové funění? A co teprve to pravidelné slabé vrzání a… Bože to ne! To snad je nějaký zlý vtip! Je tu na návštěvě první noc a už si to z Lily rozdává?!</div><div>Nemají aspoň trochu úcty, aby to drželi v tajnosti a neoddávali se tak mocným rozkoším, že je slyším i přes zeď? Jsou tu sice zdi jako s papíru, ale nás s Vernonem Lily nikdy neslyšela, to vím jistě, ona by si to neodpustila a rýpla by si.</div><div>Bylo to zničující, čekala jsem každou chvíli, že to už skončí, jednak proto že jsem nemohla spát a kdybych to chtěla utlumit udusila bych se pod peřinou a pak představa, že James se miluje s ní a ne se mnou byla ještě horší. Vždyť ona si to vůbec nezaslouží, ho si nezaslouží!</div><div>Fajn! Balím si svoje věci, James je snad králíček Duracell a já z toho dostávám chutě, vím že to je trochu nechutné, ale přirozené, vás by taky nenechalo v klidu, kdyby si někdo ve vaší blízkosti užíval sex. Chápete to že? Věci jako libido a tak.</div><div>Musím se přiznat, že jsem začala litovat, že jsem poslala Vernona pryč.</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1104/5-kapitola-kralicek-duracell http://padfoot-prongs.blog.cz/1104/5-kapitola-kralicek-duracell Krvácející petúnie √ Thu, 28 Apr 2011 16:44:13 +0200 <div><img title="Vvsp" alt="Vvsp" class="left" src="http://nd03.jxs.cz/089/276/8dec16df54_63978990_o2.jpg" /></div><div>Ahoj, a je to tady, možná byste tomu nevěřili, ale tahle povídka má jenom 11 kapitol, bez prologu a taky bez epilogu, takže vážně si nemyslete, že přibude další...</div><div>Děkuji, za příznivce povídky, kteří vydrželi číst až do konce, tahle povídka byla trošku z jiného soudku, jistě mohlo to být i o Pobertech na tohle téma, ale potom by zanikla mezi ostatními a tím, že jsem hlavní osobu propůjčila Minervě stalo se to možná i o to zajímavější, snad aspon pro někoho:D, takže snad můžu i poděkovat za pochopení, proč ta povídka dopadla takovým způsobem, je to z části autobiografie, a za tím účelem povídka i vznikla, takže jiný konec být ani nemohl...</div><div><br /></div><div>Příjemné počteníčko...</div><div>Padfoot</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><strong>11. Kapitola - Ne je kratší, než ano...</strong></div><div><em> </em></div><div><em>Nechtěla sem to Irmě říct, ale nemohla jsem jinak, než jí to nakonec vyklopit. Čím déle to bylo za mnou ten večer, tím jsem cítila, že jsem udělala chybu a bála jsem se. Musela jsem í to říct, ona mě však nijak neuklidnila, snad mě ještě víc znervóznila, celou dobu do mě ryla a teď mi začala vykládat takové věci, a když jsem si vzpomněla na to jak Albert po tom rychle uprchl, bylo to ještě horší. Byla to opravdu chyba, nebo jsem udělala správně? Sama nevím a štve mě to! Chtěla bych tady Alberta, aby tu vedle mě ležel a ujišťoval mě, že to nebyla chyba.</em></div><div><em> </em></div><div><em>Nakonec jsem to překonala i bez něho, cítila jsem z toho lepší pocit, ale přesto to nebylo ono, nebylo to tak dokonalé jak to mělo být. Náš vztah se tím měl utužit, být ví reálnější a snad už i ne tak tajný, ale nic z toho nebylo. Aby to bylo musela bych se s Albertem vůbec vidět, jako kdyby se po něm slehla zem, nebylo ho nikde vidět, ani na snídani ani na večeři. Pár dalších dní to bylo skoro stejné, změnilo se pouze to, že chodil na jídlo a občas jsme si vyměnili pohledy, hledala jsem za nimi něco víc, ale vždy to byl jen pohled jako by se ujistil, že jsem pořád na svém místě, že nemám vedle sebe někoho jiného, jako kdyby pro to něco dělal, aby ho někdo nenahradil. Připomnělo mi to dobu před pár týdny, kdy měl ty zvláštní řeči o tom jak spolu nejsme a že bychom se neměli trápit, ale já přece čas mám to on zjevně nemá zájem. Bylo to sice hektické, doháněla jsem všechno co jsem svou nepřítomností propásla a pokoušela si opravit známky, kterými bych se doma určitě nechlubila, vlastně bych se s nimi nechlubila nikde. Vlastně nevím proč o nich přemítám před vámi.</em></div><div><em>Ale zpátky k Albertovi, doufám že mi to vynahradí o víkendu, jde se do Prasinek, ale já bych opět vsadila na jinou zábavu. Nemohla jsem však spoléhat na to, musela jsem s ním mluvit o něco dříve, takové co kdyby a co by mohlo být, je k ničemu.</em></div><div><em>Vybrala jsem si něco pěkného na sebe a školní sukni nechala na posteli, chtěla jsem, aby nechal všeho a toužil být se mnou.</em></div><div><em>Počkala jsem před učebnou, kde by měl mít teoreticky hodinu, bylo mi celkem jedno, jestli nás někdo uvidí, stejně jsem měla poslední dobou pocit, že mimoškolní vztahy mezi studenty už nejsou až zase tak aktuálním pasé a i kdyby ne pro mě teď bylo důležité, abych se dozvěděla co se s námi děje nebo spíš s Albertem.</em></div><div><em>"Ahoj," chytila jsem ho za ruku, když vyšel ze třídy a odtáhla kousek stranou.</em></div><div><em>"Ahoj," bylo na něm opravdu vidět, že je překvapený, že mě vidí. "Kde se tu bereš?"</em></div><div><em>"Když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře," usmála jsem se na něho, úsměv mi oplatil stejnou mírou.</em></div><div><em>"Budu muset jít."</em></div><div><em>"Počkej," zadržela jsem ho ještě. "Kdy se zase uvidíme a budeme spolu, jen my dva."<br />"Já nevím Minnie, vím, že tě zanedbávám, je to moje vina, že se nevidíme, ale pokusím se co nejdřív a pak ti to všechno vynahradím," lehce mě políbil na rty a byl fuč.</em></div><div><em> </em></div><div><em>***</em></div><div><em> </em></div><div><em>Naivně jsem si myslela, že by se nám o víkendu mohlo poštěstit být spolu, ale marně. Už vážně nevím co si mám myslet, přijde mi že toho nemá ani tolik na práci jak tvrdí, ale dává přednosti něčemu jinému přede mnou. Mohli jsme mít pro sebe celou společenskou místnost, děla věci, které jsem si představovala, od té doby co jsme spolu…však víte. Jsem přemýšlela jaké to bude podruhé, že to vezmu i do svých rukou, že teď už vím, že v tom žádná velká věda není jen se poddat svým chtíčům a když to teď všechno vím, nedostanu šanci toho využít.</em></div><div><em>Na chvíli mě napadlo, co kdybych ho nechala jít, jestli by to bylo lepší, ale byla jsem moc slabá a pořád věřila a nejspíš si i nalhávala, že je to v pořádku. Dřív bylo, ale teď?</em></div><div><em>Nedělala jsem nic, nemohla jsem dělat nic, než na to myslet.</em></div><div><em>***</em></div><div><em> </em></div><div><em>"Min, máš tu sovu." Zavolala na mě Irma, když jsem byla v koupelně.</em></div><div><em>"Naši asi píšou," vykoukla jsem z koupelny.</em></div><div><em>"To není sova od vašich," zakroutila hlavou. Kdo jiný by mi psal? Musí byt od mámy a táty, vždyť od nikoho jiného jsem nikdy dopis nedostala. Zadívala jsem se pozorněji na sovu, byla tmavě hnědá s černým žíháním, spíš větší a budila respekt, ale především, sem ji nikdy předtím neviděla, musela však patřit nějakému studentovi, na to aby to byla sova ze školního sovince byla moc udržovaná, ty sovy co vedou v Bradavicích vypadají, že nedoletí zpátky.</em></div><div><em>Pomalu jsem si od ní vzala dopis a podplatila ji, aby nebyla ukřivděná, že se tahá s dopisem a nic za to nemá.</em></div><div><em>Rozbalila jsem ho a zaostřila na první řádek, písmo mi bylo dobře známé, sice sem od Alberta nedostala moc vzkazů, ale to písmo jsem si zapamatovávala pokaždé když něco psal.</em></div><div><em>"Albert mi píše, asi má něco v plánu," prohodila jsem radostně a začala si potichu číst, Irma na mě zaujatě hleděla, celá nedočkavá nenovějších drbů.</em></div><div><em>Pomalu mi však úsměv na tváři pohasínal, slova, která už jsem od něho zaslechla: málo času, zanedbávám, moje vinna, trápit, rozejít.</em></div><div><em>Všechny ty slova však byli jako úder z čistého nebe, jako kdybych je poznala poprvé, poprvé platili, poprvé měli ten pravý význam. Konec.</em></div><div><em>Pomalu jsem se posadila na postel, oči jsem měla stále upřené na list pergamenu, stále jsem prohledávala řádky, kde je skrytý žert.</em></div><div><em>"Minervo? Co se stalo? Okamžitě mi to řekni!"</em></div><div><em>"Já…já odtud musím pryč." Zmohla jsem se jen na tohle a utekla jsem před Irmou, aby neviděla jak mi pomalu, ale jistě rudnou oči do krvavé barvy.</em></div><div><em> </em></div><div><em>***</em></div><div style="text-align:center"><em><div id="youtubefbaee"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/9FPt7a6_Dt4/default.jpg" style="width:202px;height31;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/9FPt7a6_Dt4","youtubefbaee","202","31","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></em></div><div><em> </em></div><div><em>Nikdy by mě nenapadlo, že to skončí takhle. Tak bezcitně jako bychom si byli cizí, člověk lidi odhadne různě a já Alberta zjevně odhadla špatně, nepřišel mi jako zbabělec, jako…bastard!</em></div><div><em>Za tu dobu co uplynula a já do něho byla zahleděná jsem si už ani nepřipouštěla, že chodí do zmijozelu a že by se od něho dalo něco takového čekat. Přesto se tu i přes to všechno nabízí šance, že by to ještě někdy v budoucnu mohlo být…no však víte, že bychom mohli být ještě spolu. Rozešel se, se mnou přece jen kvůli času ne? Ale já nevím, nevím zda bych mu dala ještě šanci to napravit, nejspíš ne. Každý den bych přemýšlela jestli znovu nepřiletí sova se stejným dopisem jako dnes a zase bych cítila tu strašnou bolest a samým pláčem bych nemohla dýchat. A protože ne, je kratší, než ano… taky jednodušší.</em></div><div><em> </em></div><div><em>Schovala sem se na jednom místě, přede všemi, nestála jsem o to, aby mě někdo viděl nebo aby mě někdo litoval, obzvlášť ne Irma. Je sice pravda že hanění Alberta by mi mohlo pozvednou náladu, ale nevím zda bych to vůbec chtěla poslouchat. Pořád my přijde že k sobě patříme, že k sobě máme pořád tak blízko jako před pár hodinami, je to zvláštní, ale je to tak. Kdyby teď přišel a sedl si vedle, nespíš bych zapomněla na celý dopis, jako při mávnutí hůlky, ale byla tu jedna skutečnost, on už za mnou nepřijde, nepolíbí mě a neřekne, že jsem jeho Minnie.</em></div><div><em>Stekla mi další slza, tváře už mě pálily od slaných potůčků, které kolovali po mém obličeji skoro nepřetržitě, nebylo možné, abych měla tolik slz, ale přesto pořád stékaly, jako bych věděla že to přijde a šetřila si je na tuhle chvíli.</em></div><div><em> </em></div><div><em>***</em></div><div><em> </em></div><div><em>Dny utíkali a s nimi i mé slzy, které byli den ode dne menší a potůčky zasychaly jen co si slza prorazila cestu vpřed. Stávala jsem se odolnější proti citům, které na mě přišli, když jsem ho čirou náhodou viděla, stejně jako on se tvářil, že se nic nestalo, že on nic neudělala, že je v tom nevinně já se tvářila, že ho nevidím, že mě nezajímá, že pro mě přestal existovat, ovšem když jsem byla sama nedokázala jsem to tak udržet, až jsem se jednou zařekla, že pro něj už nikdy slzičku neuroním, on si totiž nezaslouží, aby pro něho někdo brečel.</em></div><div><em> </em></div><div><em>Pokaždé když jsem ho uviděla zmocnila se mě zloba a hořkost, vím, že to pořád není to co jsem říkala, že pro mě neexistuje, ale pro mě byl pokrok, že jsem cítila už něco jiného, něco s čím si rychleji vytvořím obranu proti jeho pohledům, když jde kolem, abych nemusela sklopit oči, protože se mi do nich hrnou slzy.</em></div><div><em> </em></div><div><em> </em></div><div><em> </em></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Slunce venku prosakovalo skrze mračna a oknem dopadalo na brýle profesorky McGonagallové, která právě usedala za stůl a rozložila si před sebou Denního věštce. Pomalu se propracovávala přes všechny nepodložené články od Rity až k nejnovějším faktům z ministerstva a poslední půl straně, která byla věnována svatebním oznámením. Nejdříve jim nevěnovala pozornost a noviny odložila a s nimi i brýle, které na ně položila, potom ji však sklo v brýlích zvětšilo fotografii a ta upoutala její pozornost, jako by se dívala do tváře někomu známému. Opět si nasadila na nos brýle a zadívala se pozorněji na fotografii. Ta podoba nemohla být ani možná, tvářil se úplně stejně, stejně povrchně a přitom mile a měl stejné svatební oznámení jako jeho otec…</div><div><br /></div><div><em>Poslední týden školy, počasí venku bylo krásné a nic mě netížilo, Yaxley se už dávno ze školy vypařil, ani nevím proč, a ve skutečnosti mi to bylo jedno, pro mě to bylo ulehčující, že se musím dívat na jeho obličej. Naposled jsem ho viděla, když za mnou přišel, aby mi řekl jak strašně ho mrzí, že ho nezdravím. Věřili by jste tomu? On se, se mnou rozejde přes hloupý dopis týden po tom, co jsme spolu poprvé spali a ho trápí, že sem ho nepozdravila. Usuďte sami, pozdravili by jste ho?</em></div><div><em>Pomalu jsem jedla vločky, Irma na proti mně mžourala do novin, aby byla v obraze všeho dění. Pohupovala jsem si nohama sem a tam po stolem, zadívala jsem se na místo kde měl být Irmin obličej, ale byla tam jen zadní strana novin oznamující sňatky kouzelníků z výších vrstev. Lžička mi spadla zpátky do misky, když jsem Irmu nechtěně kopla a ona zahalekala. Vytrhla jsem jí noviny z ruky a prohlížela si první ze svatebních oznámení.</em></div><div><em>"Minervo, to bolelo!" osočila se na mě Irma a mnula si holeň. "Co je? Posloucháš mě vůbec?"</em></div><div><em>"On se bude ženit," pronesla jsem, aniž bych odrhla oči od novin. Musela to být tisková chyba, musel se ženit třeba jeho bratr ne Albert, vždyť by to ani nebylo možné, byl se mnou a svatba se neoznamuje po pár týdnech… a už vůbec ne s nějakou takovou Egeldeou Rowle, kdo to je a co je to za jméno?V životě jsem její jméno neslyšela, jistě příjmení Rowle, mi bylo známo, ale že by měli dceru v Albertově věku? Podle fotky byla o trochu starší, přesto pořád vypadala, že jí nebylo dvacet, černé vlasy ji spadaly pod prsa, světle modré oči, které vás přímo probodávali a vyzařovalo z nich opovržení a ani se nepousmála. Proč by byl s někým takovým, a nebo pak proč by byl se mnou, když měl ji. Byl to snad jen vtip nebo sázka, na které se dobře bavili s kamarády? To už se, ale asi nikdy nedozvím.</em></div><div><em>Zvedla jsem se od stolu tak rychle jak to jen šlo, cítila jsem jak mě začínají pálit oči, a nechtěla jsem, aby Irma viděla, že kvůli němu zase roním slzy, ale někdy se tíha situace nedá jen tak přejít, bolest je příliš velká, aby se dala unést, však přesto patří k životu a s ní i slzy, které ji pomohou zmírnit, bez nich by se člověk neponaučil a neposílil pro další kroky špatným směrem a další bolest, a i když jednu bolest překonáme, vždycky se budeme bát té další ať už bude horší nebo ne.</em></div><div><em> </em></div><div><em> </em></div><div><em> </em></div><div><em> </em></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Profesorka McGonagallová odložila noviny a spokojeně se zadívala z okna, život šel dál a ona s ním.</div><div><em> </em></div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1104/11-kapitola-ne-je-kratsi-nez-ano http://padfoot-prongs.blog.cz/1104/11-kapitola-ne-je-kratsi-nez-ano Válka vášně a povinnosti √ Tue, 19 Apr 2011 17:54:29 +0200 <div><img title="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" alt="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/446/231/f5b1c7c020_72008124_o2.jpg" /></div><div><em>Stará osvědčená klasika, násilí vládne světem v téhle kapitole fest:)</em></div><div><em>Příjemné počteníčko...</em></div><div><em>Padfoot</em></div><div><em>P.S.: Tee, nejsi trapná, já jsem naopka ráda, za takový komentář, i když není originální, tak potěší:)</em></div><hr /><div><br /></div><div><strong>4. Kapitola - Seznam úkolů</strong></div><div>Byla jsem z toho v rozpacích, Vernon se mi skutečně líbil, i přesto že mi ho vlastně dohodila máma, ale když budu s Vernonem, co James?</div><div>Nemůžu přece chodit s Veronem a myslet si na Jamese, nebo snad ano? A proč by vlastně, ne? On to nikdy nezjistí a stejně, myslím že s Vernonem nebudu do konce života.</div><div>Sešla jsem ze schodů stále oblečená ve svém pyžamu se želvami a sedla si ke stolu, chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukala a spozorovala, že se mě všichni prohlížejí. Nejdřív mě napadlo, jestli nemám něco na obličeji nebo vlasy zamotané tak, že bych s nimi mohla vymetat pavučiny, pak jsem si však uvědomila, proč se tak dívají.</div><div>Taky mohly počkat až se najím a pak na mě vrhat takové pohledy.</div><div>"Tak povídej!" vyhrkla máma, už to chuděra nevydržela. "Jaké to bylo?"</div><div>"Hm, fajn," přikývla jsem.</div><div>"Jak fajn?! Fajn dobře nebo fajn špatně?"</div><div>"Fajn těžko říct," užívala jsem si jak zmateně na mě hleděli, ale co chtěli slyšet, jak jsem z něj unešená, jak splňuje většinu mých představ? Ne to nedopustím, aby věděli, obzvláště když ho mám od mámy dohazovačky a sestry poběhlice.</div><div>"Petunie!" okřikla mě máma. Třískla jsem lžičkou do misky a ruce složila na stůl.</div><div>"Vzal mě do letního kina a pak jsme na to dostali chuť, tak jsem zalezli pod tribunu a nádherně jsme si to užili."</div><div>"Děláš si legraci, že ano?" zeptala se máma jistě, ale tak jistá si nebyla.</div><div>"Samozřejmě!" zvedla jsem se od stolu a odnesla misku do dřezu, kde jsem ji hned opláchla a dala stranou, aby oschnula. Otočila jsem se a dlaně si opřela o linku.</div><div>"Uvidíme se zase zítra," přiznala jsem a po té odešla, usadila jsem se v obýváku a zapnula nějaký kanál, běželi zrovna pohádky.</div><div>"Ehm," Lily si sedla do křesla kousek ode mě a nezapomněla vydat ten svůj zvuk, když se cítila důležitá. Ignorovala jsem ji a dál koukala na televizi, ona se však nikdy jen tak lehce nevzdávala. "Měla by jsi mi být vlastně vděčná," poznamenala, otočila jsem se na ni jestli to myslí vážně a nadzvedla jedno obočí.</div><div>"Tobě?"</div><div>"Ano, nebýt mě, pořád by si byla nepolíbená," zasmála se. "Pěkná pusa, jen trochu obyčejná nemyslíš? Na to že si se vytahovala, že jste si to rozdali pod tribunou, celkem slabé."</div><div>"Ty-ty jsi nás sledovala?"</div><div>"Uhodlas, měla jsem na vás přímo výhled z okna, vážně jsme na sebe pyšná…"</div><div>Bože ta by si připsala jako zásluhu i svatbu rodičů. Není doma ani měsíc a už mi leze krkem, doufám, že už skončila jinak ji omotám svoje ruce, kolem toho její krku a přidám do toho pořádnou sílu. Bohužel zase tu hubu otevřela.</div><div>"Pokud se vezmete, chci aby se první dítě jmenovalo po mě."</div><div>Vystřelila jsem jako raketa na měsíc a vrhla se na ni, křeslo na kterém seděla se převrhlo a my s ním. Její vlasy byli můj hlavní cíl, vytrhám je všechny a už nebude tak žádaná hahahá!</div><div>"Mamí!" zaječela, než jsem ji stihla vyškubat vlasy, máma okamžitě přiběhla na volání své milé. Nerada, ale přesto jsem ji musela nechat.</div><div>"Můžete my vysvětlit co tu děláte?!" vyjela na nás přísně máma. Lily se na mě zlostně podívala.</div><div>"Ona si začala, z ničeho nic se na mě vrhla jako nějaká rozzuřená bestie. Asi mám něco s nohou." Kňourala. Simulantka jedna, s nohou jsem jí nic neudělala, kdyby ano mohla bych si to odškrtnout na svém seznamu úkolů.</div><div>"Co tě bolí?"</div><div>"Kotník."</div><div>"Petunie, ty nemáš vůbec rozum!" hubovala mě máma, ano jen do mě. Nechápu, že o ni máma tak přehnaně pečuje, jenom jí trošičku něco zabolí. Třeba mě bolí koleno a nestěžuju si hned mamince.</div><div>"Vždyť to jen předstírá!"</div><div>"Proč si to udělala Petunie?" dala si ruce v bok a nasadila přísný výraz.</div><div>Mávla jsem rukou a odkráčela do pokoje. Ať si matka hubuje jak chce, mě to nezajímá. Nebudu přece jen tak sedět a poslouchat ty její kecy jak si myslí, že je dokonalá, to by vypěnil úplně každý, zvlášť kdyby se otíral o vás.</div><div>A jestli si máma myslí, že se jí omluvím je na omylu.</div><div>***</div><div>No dobrá. Nakonec jsem se jí musela omluvit, zasáhl táta. Slibovat někomu, kdo už je dospělí zaracha, není to omezování svobody z pohledu trestného činu?</div><div>Myslím, že by mělo. Normálně by mi to bylo jedno, ale co bych řekla Vernonovi, že mám domácí vězení, i když jsem dospělá, jenom kvůli tomu že jsem se nechtěla omluvit sestře! Myslel by si, že se chovám jako desetiletá, a pak by se ještě určitě vyptával proč jsem se její vlastně měla omluvit a zjistil by, že mám násilnické sklony. A to by zrovna nemuselo vést k další schůzce. Mimochodem už zítra. Docela se i těším.</div><div>Měla bych pomalu promýšlet co si vezmu na sebe a taky musím obzvlášť promyslet, jestli ho pozvat na oslavu mých narozenin, mám je už za ani ne dva týdny. Na jednu stranu ho tam nechci, sežral by mi půlku dortu, ale jestli spolu budeme už chodit, máma nedá jinak, než aby přišel samozřejmě. Mám ale podezření, že ona by ho pozvala i bez mého vědomí, takže mám jen pár dní, než to vezme do rukou moje dohazovačská matka. Ta mi bude linkovat život až do mých šedesátin, pak začne s mými dětmi. To mi věřte!</div><div>***</div><div>Jsem celkem ráda že Lily zase odjíždí, bude klid, i když… nebylo zrovna jednoduché vyrovnat se s tím že jede na stejné místo jako James a že naposledy, lidé se pak odvažují k různým věcem a toho se bojím. Už aby byl konec školního roku a oni se nikdy neviděli a já ho uvidím nejspíš taky naposled.</div><div>Musela jsem pro Vernona vymyslet malou lež, nemohla jsem mu říct, že jedu vyprovodit mnou zvrácenou sestru, on to totiž neví, že umí čáry máry, myslel by si, že jsem ještě snad nakažená a nechal by mě a za druhé už vůbec jsem mu nemohla říct, že jedu okukovat jiného kluka, když chodím s ním, sice jen měsíc, nezbožňuje mě teda víc jak čokoládu, kterou nosí všude po kapsách, ale proč pokoušet štěstí a zatěžovat ho věcmi, které ho trápit nemusí.</div><div>Nástupiště bylo plné lidí, lidí kteří mě ale vůbec nezajímali, mezi nimi i sestra. Jestli jsem tady zbytečně, někoho uškrtím, budu to muset ale zvládnout dřív, než Lily nasedne do vlaku.</div><div>Probíhalo každoroční loučení s Lilynkou, musela jsem se otřást, být v její kůži už dávno bych to dál nesnášela. Ale háček je v tom, že čím víc se v tomhle podřizujete mámě, tím to u ní máte lepší, škoda že já na to podlézání nikdy nebyla.</div><div>Ale už dost o nich. Kde je ten James?! Tenhle rok je poslední, nemůžu si nechat ujít ani jedinou příležitost ho vidět a vidět jak on se divá na mě.</div><div>Jestli ho někdo varoval, že ho tady vyhlíží bláznivá blondýna, vycpu si jeho hlavu a pověsím na zeď do pokoje.</div><div>Kruci! Neviděla jsem ho a ani ničí hlavu nemám. Domů jsem přijela zamračená a podrážděná. Nálada prostě pod psa, doufám, že Vernona nenapadne přijet, pro jeho vlastní dobro. Nejspíš bych ho poslala do háje, třeba jen za špatný tón při nějaké otázce.</div><div>***</div><div>Během Vánoc se Lily vážně divně chovala. Byla pořád zamyšlená a to mě vážně znervózňovala, jako kdyby na někoho myslela, na někoho určitého. Nerada bych se jednou vzbudila a zjistila, že James a Lily se vzali, a já se tomu ani nepokusila zabránit, takže musím zjistit proč se chová tak zamilovaně.</div><div>Nic jsem ale nezjistila, říkala jsem si že to nevadí, stejně toho zjistím nejvíc na nádraží, podle toho jak se Lily bude tvářit až uvidí Jamese a to by znamenalo, že bych o viděla i já, konečně zase jednou. Ale hádejte co? Jako kdyby to bylo naschvál, onemocněla jsem, podezírám Lily, že mě uřkla čarodějnice jedna, určitě vytušila, že ji moc pozoruji nebo jsem taky možná onemocněla z té sady talířů, které jsem dostala tentokrát k vánocům a musela dělat jak jsem z nich unešená, i když mají naprosto příšerný motiv. Divým se že mi máma nedala kolíbku nebo kočárek, když jsem ještě pořád s Vernonem, ale té se možná dočkám už příští rok. Nepochybně a určitě rovnou pro dvojčata.</div><div>Ale to jsem odbočila. Můj problém je zamilovaná Lily a taky Vernon, který mě svou starostlivostí a péčí dohání pomalu k šílenství. Pokud ho rodiče najdou ležet nehybného a studeného u dveří, žádám je, aby brali v ohled mou vysokou horečku a vliv léků, které mi otupují smysli a uvažování, taky mi berou trpělivost.</div><div>Ale zase musím nechat, že by se mi nechtělo chodit pořád vařit teplý čaj, mám problém už jen natáhnout se pro hrnek.</div><div>***</div><div>Ne, ne, ne, ne! S tím se nikdy nesmířím! Tentokrát ji určitě zabiju až přijede nebo líp, nasednu do auta a pojedu ji zabít! Sice nestihnu udělat všechno na mém seznamu úkolů, ale to je jedno, já to přežiju, když ona ne. Zvolím nějakou jednoduchou zbraň, nebudu na ni plýtvat drahocennými nápady a bude.</div><div>Nechápu jak se to mohlo stát, vím že jsem říkala že si to určitě vymýšlí, že ho nechce, ale o posledních letních prázdninách jsme tom začínala věřit, a teď? Ted je to samé já a Jimmi, já a Jamíšek, ten můj roztomilý medvídek. Doufám, že nikdy nebudu muset být nucena, abych s nimi přebývala v jedné místnosti. Nesnesla bych pohled na tu zrzavou běhnu jak se plazí po tak skvělém klukovi, kterého si nezaslouží.</div><div>Ale stejně, dávám tomu tak měsíc, pak James uvidí jaká je doopravdy a to okouzlení přejde a nezbude nic, co by mu na ni mohlo připadat přitažlivé, ale já tu budu připravená.</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1104/4-kapitola-seznam-ukolu http://padfoot-prongs.blog.cz/1104/4-kapitola-seznam-ukolu Krvácející petúnie √ Thu, 07 Apr 2011 16:52:53 +0200 <div><em><img title="VtsJVII." alt="VtsJVII." class="left" src="http://nd04.jxs.cz/423/617/747cc03e3b_72313021_o2.jpg" /></em></div><div><em>O jarních prázdninách, jsme si řekly, že bysme mohly napsat kapitolu Johka, ale dokončily jsme ji až ted... takže tady je:)</em></div><div><br /></div><div><em>Padfoot &amp; Prongs</em></div><div><em> </em></div><hr /><div><strong> </strong></div><div><strong> </strong></div><div><strong>3. Kapitola - Leda hovno!</strong></div><div><strong> </strong></div><div>"Pohněte" Jste horší, než banda bab!" zakřičela Stella do otevřených dveří ze silnice.<br />"Neházej mě do jedno pytle s tím šamponem," přichvátal Johnny.</div><div>"Neházej mě do jednoho pytle s tím pobudou," připlazil se Harry se spoustou zavazadel.</div><div>"Hele nedržkuj tu na mě!" okřikl ho John. "Stella toho taky moc nemá, vlastně... Kde máš věci Stello?" zadíval se na její tašku, kterou měla hozenou přes rameno.</div><div>"V pohodě," mávla rukou. "Všechno si koupím tam."</div><div>"Nechcete mi pomoct?" ozval se Harry a opět se táhl od domu s dalšími zavadly. Stella s Johnnym se na sebe utrápeně podívali a když k nim Harry konečně dorazil, chytli ho za ruce a všichni se přemístili.</div><div>Objevili se v Londýně před nenápadnou budovou. John sebevědomě vykročil vpřed.</div><div>Natáhl ruku a vzal za dveře, když se nic nedělo, začal s nimi lomcovat a kopat do nich.<br />"Kurva! Harry, nech ten hřeben a pojď mi pomoct!"<br />Harry, ačkoliv neochotně, přišel na pomoc a zanedlouho se oba dobývali do zamčených dveří.<br />Stella sledovala jejich počínání a prohlédla si budovu, po té nahlas přečetla. "Základní škola."<br />Oba kluci jako na povel nechali dveře dveřmi a s křikem se rozutekli každý na jinou stranu.</div><div>"Já na to šáhl! Šáhl jsem na to!" Křičel Harry jako smyslů zbavený.</div><div>"Bože, bože!" svíral se John v křečích na zemi.<br />"Kvůli vám jsem nechal ten antibakteriální gel doma a teď onemocním nějakou hnusnou chorobou!" naříkal Harry a běhal kolem Stelly a Johna, ruku si přitom svíral u zápěstí, jako kdyby byla zraněná.</div><div>"My umřeme! My umřeme!" Vyrážel ze sebe zoufale John.</div><div>"Já ne," s klidem odvětila Stella a prohlížela si nehty.</div><div>Když se uklidnili, trvalo to opravdu dlouho, a konečně se dostali přes správnou budovu, vešli dovnitř a nastoupili do výtahu, který je vyvezl do potřebného patra.</div><div>V Defensoru bylo stejně živo jako vždycky. Sice cestou potkali pár známých, ale celá trojce směřovala k jedinému cíli - do bufetu.</div><div>Když rozkradli co mohli, vydali se ke skutečnému cíli.</div><div>Nedobytná pevnost, pracovna šéfa všech šéfu, kancelář nejvyššího velitele organizace Defensor.</div><div>"Čistý vzduch!" nakoukl dovnitř John, pak rozrazil dveře a shodil na zem golfové hole, které stály hned za dveřmi.</div><div>Harry, který se plížil za ním, o ně zakopl: "Kurva, co se to tu válí? Ten chlap je ale bordelář."</div><div>"Kdybys dával větší pozor nestalo by se ti to," rýpla si Stella a posadila se do křesla velkého šéfa a otočila se na ní dokola.</div><div>"Jé! Sušenky!" Vykřikl Harry, který se začal hrabat v šuplících.</div><div>Johnny se zatím dal do otevírání trezoru, ve kterém byli schované peníze na akce a falešné pasy, přece jen nemohli k nim mít přístup všichni.</div><div>"Tak, pojďte k tatínkovi," nabručel si John pod nos a shrábl peníze a svůj falešný pas do tašky.</div><div>"Bože Harry, ty si prase! Celou si mě podrobil!" vstala rozčíleně Stella, přešla k Johnnymu a zadívala se mu přes rameno. "A kde jsou naše?"</div><div>. "Uhm, ještě nejsou vyrobený..." snažil se vysvětlit John a tvářil se u toho jako nevinnost sama.<br />"Cože?"</div><div>"Ale to nic není, to je za chvilku. Stačí enom když zaběhneme za Shloockem mladším."</div><div>"Za kým?" Nechápala Stella.<br />"Ty neznáš Shloockovic klan? Jak takhle vůbec můžeš žít?!" Odtrhl se Harry od balíčku sušenek.</div><div>"Neznám a musím říct, že dokud jsem taky neznala vás dva, žila jsem si poměrně dobře."</div><div>"Oh jak si to mohla říct to zásach přímo do srdce, Harry drž mě nebo omdlím," předstíral John zástavu srdce a jednu ruku si hřbetem opřel o čelo. "Tak kde si?" otočil se na Harryho. "nech ty sušenky a pojď pomoct kamarádovi."</div><div>***</div><div>"Tak se rozhodněte - kdo koupí ty letenky?"<br />"Já ne, Stellinko, já se moc stydím," vymlouval se Harry.<br />"Já taky ne. Ta divná ženská za přepáškou mě děsí," podíval se na ni štěněcím pohledem.</div><div>"Fajn, no tak já to udělám... vy jste teda chlapy..." brblala cestou k přepážce.</div><div>Když se Stella konečně vrátila, byla snad ještě víc nasraná, než když od kluků odcházela.</div><div>"Ta zasraná vochechule už nemá místa, jedině jako kurýři."<br />"A kde máš ty letenky?"<br />"Děláš si prdel? Nebudu někde běhat bůh ví s čím a hrát si na poslíčka."<br />"Stello," chytl ji John kolem ramen. "bude to legrace a kdyby ne, já to za tebe zařídím, ukradneme si auto a budeme jezdit sem a tam dokud nedojde benzín."<br />"Hm...tak dobře. Ty víš jak na mě." usmála se na něho.</div><div>"Fajn a kdy letíme?" Položil Harry svůj vůbec první racionální dotaz.</div><div>"Za dvě hodiny."<br />"Cože? To tady zdechnu hlady!"</div><div>"Nevzal sis nic z domu?" Otočil se na něj nechápavě John a vytáhl z baťohu obrovský bohatě obložený chlebák.</div><div>"Vzal...ale to už jsem snědl, víš že musí často jíst, jsem ve vývinu." zazubil se.<br />"To by mě zajímalo v jakých částech," prohlédla si ho Stella od hlavy až k patě.</div><div>"Holka, to ani nechceš vědět. Ale," spiklenecky na ni mrknul. "Můžu ti to ukázat."</div><div>"Ne! Díky!" vykřikla ihned, radši si zajdu pro něco k pití. Jenom co odešla, Harry se naklonil k Johnovi.<br />"Proč jsme jí sebou brali vlastně? Bude nám jenom odhánět kočky, slyšel jsem, že američanky jsou dost sexy!"</div><div>"Tak divokejch americkejch koček se ti zachtělo?" Uchechtl se. "Na co to zas myslíš?!"<br />"Orgie, vole," vysvětlil bez začervenání se Harry.<br />"A myslíš, že máš na to, abys je zkrotil, prcku?"<br />"Nevíš, čeho jsme schopnej," pohodil si perfektně vyžehlenými vlasy. "Ale neodbíhej od tématu. Stella? Vážně, kámo? Proč?"<br />"Ale vždyť víš... Mám pro ni slabost."<br />"Já mám zase slabost pro čokoládu. A vidíš mě ji všude s sebou vláčet?"</div><div>"No a co ty tři tašky plný Snickers? Nemysli si, že o nich nevím," zamávala mu Johnny prstem před obličejem. "Nemysli si, že se mnou nerozdělíš," zamával podruhé.</div><div>"Moje Snickers nikdy nedostaneš! Rozumíš, hajzle?! Nikdy!" Zařval nenávistně a jednu z těch tašek si přitiskl k hrudi jako matka své dítě v Polednici.</div><div>"Dělejte, našla jsem místo v čekárně, nebo tu chcete celý dvě hodiny stát a hádat se o čokoládu? Mimochodem moc dobrý Harry," ukázala mu zdvižený palec a zmizela v prosklených dveřích.</div><div>"Kdo tam bude první má právo na čokoládu!" Vyhrkl John a vyběhl.</div><div>"Nasrat a rozmazat!" pronesl Harry a i se svým nákladem kufrů se pomalu a vznešeně táhl do čekárny.<br /><br />***</div><div>"Podezřelý obsah!" Zahlásil pracovník letiště a nedovolil Harrymu projít dál přepážkou za svými kamarády. Vrhl se na zapínání kufru.<br />"Ale, ale...Mladý pane, to vypadá skoro jako pašování," a se škodolibým úsměvem shlížel ze své nadžazené výšky na kufr plný čokolády.<br />"No dovolte! Ujišťuju vás, že se o ni nebudu s nikým dělit!"</div><div>"Hmm," zabručel kontrolor. "Ale tyhle chemické přípravky budou už větší problém," ušklíbl se jedovatě. "Přiznejte se hned nebo budu nucen vás podrobit výslechu ve výslechové místnosti," zatvářil se jako by tu místnost vymyslel on. "Na co potřebujete tolik chemických přípravků na vlasy, hm? Chystáte se vyrobit chemickou zbraň na napadení USA nebo snad nějaký zákeřný virus?!"</div><div>"Chlape, co mi to tu povídáš? Ideální množství!" Kriticky si ho prohlédl. "I když podle stavu tvých vlasů bych se neměl vůbec divit. Vážně - lupy a roztřepené konečky. S tím byste, pane, měl něco dělat. Snad bych vám mohl něco doporučit..."<br />"A dost!" Zařval celý rudý. "Svlíkat! A hned!"<br />"Co? Vždyť se ještě ani neznáme!" odstoupil od něj o krok dál a tvářil se jako cudná panna.<br />Zachechtal se: "Tak se na to podíváme, co ty jsi za ptáčka."<br />"Pane, do mého ptáčka vám vůbec nic není."</div><div>"Já se taky ráda podívám," ozvala se Stella z druhé strany, John se na ni pohoršeně podíval. "No co," pokrčila rameny. "Vždyť mi to dokonce dneska navrhl..."</div><div>"Taky nemusíš brát vážně všechno, co ten vykuk plácne!" Založil si ruce na prsou. Byl to stín žárlivosti, to co se ozvalo v jeho hlase?</div><div>Po 15 minutách, strávených ve výslechové místnosti Harry vyšel ven, vypadal že je mu nadmíru mdlo.<br />Johnny k němu okamžitě přiběhl, aby snad Harry neupadl.<br />"Co ti tam grázlové dělali?<br />"To snad ani nechtěj vědět," polkl těžce.</div><div>"Mučili tě? Povídej!"<br />"Kdybych měl vyprávět, co mi kam strkali..." Vzlykl. "Cítím se tak zneužitý."</div><div>***</div><div>Nesmírné vedro, které ničilo oblast mexické pustiny i v době večerních hodin bylo jen třešničkou na dortu vedle toho nejhoršího mexického vězení jménem Soňa, které mělo zhltnout a navždy pohřbít všechny, kterých se ať už jakákoliv společnost či organizace potřebovala bez důkazů zbavit.</div><div>Jedním z nich byl i vězeň číslo 98435, jméno nepodstatné - na to si tu už dávno nikdo nehrál.<br />Seděl v místnosti dva metry na dva metry, kterou tady s obrovským množstvím představivosti nazývali návštěvní místností.</div><div>Dovnitř vešli dva muži odění v oblecích, jeden malý, druhý vysoký.<br />"Hic jak v prdeli co?" pronesl vězeň.</div><div><span style="color:black">"Ani nemluv, vole..." Ozval se vysoký.<br />"Nemluv s ním," okřikl svého kolegu menší muž a jednu mu pro jistotu vrazil - aby byl klid.</span></div><div><span style="color:black">"Co děláš kurva?!" rozkřikl se na něho okamžitě.<br />"Buď ticho, buď ticho. Máme tady jiné povinnosti, než se s ním vybavovat o počasí!"</span></div><div><span style="color:black">"Dobře, dobře..." zvedl ruce v obraně. Poté se otočil na vězně: "Zvedej se, jdeme."</span></div><div><span style="color:black">"Tak leda hovno! Nejdu s vama nikam, dokud mi neřeknete o co jde. Sice z ní skvělě, že odtud konečně vypadnu, ale chci slyšet proč, nenechám se odprásknout, jen co vyjdu z brány!" prskal na všechny strany.</span></div><div><span style="color:black">"Věc vyššího zájmu, abych tak řekl," podíval se velevýznamně čahoun a očekával, že vězeň to pochopí. Bohužel marně.<br />"Tos mě teda uklidnil."</span></div><div><span style="color:black">Menší muž k němu přistoupil. "Společnost pro tebe má něco na práci." šeptl mu.<br />"O co jde?<br />"O tvou starou známou, ale víc ti toho tady neřeknu, tady mají i zdí uši," a významně se podíval po svém společníkovy.</span></div><div><span style="color:black">"Dost řečí, jdeme!" Rozkázal a společnými silami vzali vězně každý za jednu ruku.</span></div><div><span style="color:#579da8"> </span></div><div>***</div><div><span style="color:black">Ve velkém poloprázdném domě zazvonil telefon.</span></div><div><span style="color:black">Stihl sotva párkrát zazvonit, než se po sluchátku natáhla pěstěná ženská ruka.<br />"Halo?"<br />Hlas ze sluchátka něco rychle odpověděl. Zněl naléhavě.<br />"Teď? No, dobře. Už jdu."</span></div><div><span style="color:black">Zavěsila a povzdychla si.<br />"Nicku, musím jet do Defensoru. Zkusím to vyřídit dřív, než John přijede domů." zakřičela směrem do domu a přemístila se před už tolik známou budovu.</span></div><div><span style="color:#579da8"> </span></div><div><span style="color:black">V postraní temné uličce a kousek dál zahlédla tělo muže. Asi třicet let, vzhledu značně omšelého. Nejspíš nějaký bezdomovec. Nebo opilec.<br />Přišla blíž. Ano, její podezření se potvrdilo - tady došlo ke zločinu. Pijanovi z břicha trčela pořádná kudla.<br />Sklonila se k němu, když v tom se jí najednou do kůže na krku zaryla hlaveň zbraně.</span></div><div><span style="color:black">"Pracky nahoru, gatě dolů!" Poručil hlas za ní.<br />"Cože?!"<br />"Fór, ne?" Odpověděl chraplavý hlas za ní.</span> <span style="color:black">"Ale teď doopravdy! Pomalu se zvedni a nic nezkoušej, jinak to pro tebe nedopadne dobře!" sykl na ni muž.<br />Jessica však nikdy nebyla typ co se jen tak nechá ohrožovat, aniž by se nepokusila obrátit situaci, avšak dnes marně, jen co se pohnula ucítila palčivou bolest na hlavě, od rukojeti zbraně a před očima se ji zatmělo.</span></div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1104/3-kapitola-leda-hovno http://padfoot-prongs.blog.cz/1104/3-kapitola-leda-hovno V tajné službě Jejího Veličenstva II.: Jen pro tvé oči Fri, 01 Apr 2011 14:19:11 +0200 <div><img title="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/446/231/f5b1c7c020_72008124_o2.jpg" alt="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" /></div><div><em>Hojda, třetí kapitola je tady, určitě co nevidět bude další, tohel se píše skoro samo:))</em></div><div><em> </em></div><div><em>Příjemné počteníčko...</em></div><div><em>Padfoot</em></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><strong>3. Kapitola - Pojídač čokolády</strong></div><div><br /></div><div>Zase jeden z úžasných dnů děvčat Evansových, tyhle nákupy jsou vždy vážně k popukání. Nevíte proč vždycky tlačím vozík? Chtěla jsem ho sice tlačit, když jsem byla malá, nikoho sem k tomu nechtěla pustit, ale ty doby už jsou dávno pryč, není mi sedm.</div><div>"Víš koho jsem nedávno potkala Petty?" prohodila máma jen tak mimochodem, když skládala do košíku nepotřebné věci. "Tu tvoji bývalou spolužačku ze sv. Vincenta, a představ si potkala jsem ji zrovna, když vybírala kočárek, má už pěkně velké bříško, asi už se to blíží."</div><div>"Mami, co ty jsi dělala v prodejně kočárků, doufám že mi nechceš do výbavy koupit kočárek."</div><div>"No a proč by ne?"</div><div>"Protože bych v tom tak leda vozila nákup," pronesla jsem podrážděně, doufám že zase nezačne s tím, že jsem dost stará na to abych si někoho našla… a bla bla bla!</div><div>Lily se div nezačala smát, však uvidíš, za rok už po tobě taky bude chtít vnouče a začne ti dávat výbavičku.</div><div>"Tohle nesnáším. Si dost stará na to, abys už měla pomalu manžela a dítě, podívej se na tu tvou spolužačku, ta musí dělat rodičům radost."</div><div>A je to tady.</div><div>"Jistě, nechat se zbouchnout na škole, je ohromná radost," obrátila jsem oči v sloup.</div><div>"Ty vůbec nemáš vlohy pro rodinný život," stěžovala si.</div><div>"Ještě, že máš druhou dceru, která ty vlohy má."</div><div>"Ještě že," přikývla. "Lily už má teď plno nápadníků, jak jí posílají ty dopisy pořád, tobě žádné dopisy nechodí, jak to s tebou dopadne."</div><div>"O bože asi budu stará panna."</div><div>"O tomhle nežertuj!" napomenula mě máma.</div><div>"Ale já nežertuju, mluvím naprosto vážně," přikývla jsem a nasadila obličej.</div><div>"Petunie, tohle není sranda," začala i Lily. Ovšem všichni mě napomínejte. "Kolem je tolik mužů, třeba tenhle!" ukázala na středně vysokého, trochu obtloustlého muže. Stál u regálu s cukrovinkami.</div><div>"Pohledný," nakukovala máma. Muž se na nás otočil a mírně se usmál.</div><div>"Vy obě jste praštěný!" zakroutila jsem hlavou a odjela z vozíkem pryč.</div><div>Proč by mi ony měly vybírat s kým mám začít chodit, já si snad dokážu vybrat sama ne? A už jsem si i vybrala, Jamese. Z dopisů, které mi dala Lily přečíst jsem se konečně dozvěděla jak se jmenuje, byla jsem nadšením bez sebe i z těch dopisů, kdyby jen tak byli pro mě a ne pro ni, musela jsem však dělat že to není vůbec zajímavé a že mě to vůbec nějak nerozrušuje, jednoduše jen nějakej cár popsaného papíru peberťákem. Ale James, to není puberťák, i když mu je teprve sedmnáct, je to muž. Ve svém světě je vlastně,<br />už dospělý. A já taky, tvořili bychom mimořádně dospělý pár.</div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div>"Petunie, pojď dolů!" zakřičela na mě máma ze spod schodů.</div><div>"Co?" přiletěla jsem jak nejrychleji to šlo i s mou meruňkovou pleťovou maskou.</div><div>"Co to máš na obličeji, měla by sis to sundat, aby ti nevyrazila vyrážka jako minule," napomenula mě jako děcko, sice e to pravda, ale už je to dávno, od té doby už jsem žádné problémy neměla, takže myslím, že to vytahovat nemusí.<br />"Smyj si to a přijď za mnou dolů, chci ti něco říct."</div><div>Obrátila jsme oči v sloup, ví vůbec jak dlouho mi trvalo než sem si to napaplala na obličej? Třikrát se mi to dostalo skoro do očí, nehledě na to, že jsem trochu vykydla na koberec, ale flek tam snad nebude.</div><div>Šla jsem do koupelny a můj pokus o dokonalejší plet jsem spláchla do umyvadla, když jsem se dostala do kuchyně máma luštila křížovku a sestra se dívala v obýváku na televizi, nemohla jsem si, ale nevšimnou, že mě nějak pozoruje. Že by byla prorazena moje touha po Jamesovi?</div><div>"O co jde mami?"</div><div>"Sedni, sedni," poklepala na židli vedle sebe. "Trvalo ti to nějak dlouho," poznamenala polohlasně. Podívala jsem se na hodiny, bylo půl osmé, trvalo mi to sotva deset minut, to je můj rekord pokud se jedná o koupelnu..</div><div>Snad to nebude moc dlouhá přednáška dnes, chtěla bych jít v jedenáct spát.</div><div>"Slib mi, že na mě nebudeš křičet," pojišťovala se máma. Přikývla jsem, ale já stejně budu vyvádět, vždycky když tohle řekne tak vyvádím. "Máš něco naplánované na zítra večer?"</div><div>Obě dvě jsme věděli, že je to řečnická otázka, jen se chtěla přesvědčit, abych si pak nevymyslela schválně něco jiného. Podívala jsem se na ni a ona poznala, že má pokračovat.</div><div>"Vzpomínáš si na toho muže, když jsme byly nakupovat?"</div><div>Aby ne, jeho touha po sladkostech z něj přímo vyzařovala.</div><div>"Co je s ním?" pohlédla jsem na hodiny.</div><div>"Jmenuje se Vernon a pracuje ve firmě, která vyrábí vrtačky…" Co to ta matka žvaní? Co je mi po nějakým Vernonovi a po vrtačkách. "Dala jsem se s ním do řeči, velmi příjemný mladík," usmála se máma samolibě. Pomalu mi začalo docházet, kam tím směřuje, začala jsem přemýšlet, jak se rychle spakovat a vypadnout. Co takhle předstíraný bolestivý záchvat?</div><div>"Domluvila jsem ti s ním schůzku na zítra večer, v sedm tě přijde vyzvednout, no není to skvělé?"</div><div>Zůstala jsem na ni čučet, ona z toho asi dostane infarkt nebo co, pokud ho dřív z ní nedostanu já.</div><div>"Ale měla by jsi hlavně poděkovat Lily, to ona na tom má hlavní zásluhu."</div><div>Vím slíbila, jsem že nebudu ječet, ale slíbila sem, že nebudu ječet na mámu a ne na Lily.</div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div>Máma trvala na tom, ať to s tím pojídačem čokolády zkusím, nevím sice jak vypadá, moc detailně jsem ho neviděla a ani si ho neprohlížela, máma tvrdí že e pohledný, ale i kdyby byl třeba ze zlata, stejně z toho nic nebude, to už vím předem.</div><div>Já mám oči jen pro jednoho, určitě mnohem hezčího a milejšího. Co je to vůbec za jméno Vernon. Jasně říkáte si, ty máš tak co povídat, Petunie taky není žádná sláva, to už jsem se klidně mohla jmenovat Pelargonie nebo nějak podobně, ono by to až zase takové přihoršení nebylo. Nevím co to mámu napadlo dávat svým dětem jména po kytkách, ale Lily samozřejmě dostala lepší jméno.</div><div>Třeba James, to je úplně normální jméno, používá se v různých zemích a jsou pro něj různé překlady a zkratky. To mě můžete říkat maximálně Petty nebo Petko, to už by mi, ale někdo mohl rovnou říkat pet flaška.</div><div><br /></div><div>Ale to jsem odběhla, máma mě nakonec ukecala. Napadlo mě, že bych šla v teplákách, ale rozmyslela si to a přece jen se trochu ustrojila. Vzala jsem si lehkou sukni po kolena, Lily teda radila, abych si vzala tu kratší jen do půli stehen, ale připadalo mi to moc odvážné navíc, ať si hledí svého a nečumí mi do pokoje. Zabouchla jsem jí dveře před nosem a postavila se před zrcadlo, ta delší sukně je naprosto v pořádku.</div><div>Nechala jsem si rozpuštěné vlasy, nevěděla jsem, jestli jsem se dnes česala, tak jsem je radši načesala. Nemůže to uškodit.</div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div>Jeho auto zastavilo před domem, uznávám trochu překvapená jsem byla, z toho jak pěkné to auto je. A on byl taky ucházející. Docela dost.</div><div>První minuty byly trochu tiché, a to mě znervózňovala, stály jsme tam jen tak před domem a snažili se usmívat. Máma s Lily nás sledovaly z okna, schovávali se za záclonou, ale mě neoblafly.</div><div>"Půjdeme?" zeptala jsem se trochu neohrabaně. "Moje matka náš špehuje z okna, člověk si pak říká, nač máme vlastně televizi, když se dějí na ulici tak zajímavé věci," poznamenala jsem jízlivě a s náznakem sarkasmu.</div><div>Trochu se zasmál a přikývl. O bože, někdo pochopil můj úmysl o sarkasmus, úžasný to člověk. Hned mi byl o to milejší.</div><div>Vzal mě do letního kina, musím uznat, že to byl dobrý, i když poněkud otřepaný nápad, ale už dlouho jsem nebyla v letním kině.</div><div>"Dáš si?" posadil se vedle mě s velkým kyblíkem sladkého popcornu, přikývla jsem a nabrala si hrst, z které jsem pomalu uzobávala, on se popcornu zatím ani nedotkl, snad si nemyslí, že to s ním všechno sama.</div><div>"Takže ty děláš ve firmě na vrtačky?"</div><div>"Ano, ale pracuju tam jen krátce."</div><div>Na plátně před námi se začali promítat titulky, zaostřila jsem před sebe a pozorovala nezajímavé dění na plátně. Zůstali jsme v tichosti asi do půl filmu, Vernon se už mezitím pustil do kyblíku s popcornem. Párkrát jsem se na něho podívala, padalo to do něj jedna radost.</div><div>Pár před námi se začal líbat, hm zajímavé, nevšimla jsem si že by právě promítaná scéna byla nějak romantická.</div><div>"Au!" ošila jsem se, když jsem ucítila na noze ostré štípnutí, úplně jsem nadskočila, Vernon vedle se na mě podíval a i několik dalších lidí. Co? Nikdy nikoho neštípl komár? Už vím proč jsem přestala chodit do těchhle typů kin, jsou úžasná a romantická, ale pokud si nelibujete v podmínkách kdy vás ožírá kromě vašeho kluka taky tisíc komárů, není to nic pro vás.</div><div>U ucha jsem zaslechla tenké pisklavé bzučení, ohnala jsem se rukou, bože jak já ten zvuk nesnáším! Nemůžou prostě lítat a kousat bez toho jejich pískání.</div><div>Já to určitě nevydržím, nevydržím tady sedět s vědomím že jsem hostina pro ty příživníky nenažraný.</div><div>Znovu jsem se ohnala, málem jsem zasáhla i Vernona, kdyby seděl jen o kousíček blíž nebo se naklonil, schytal by to plnou silou. Nevěděla jsem jak mu říct, abychom šli, naštěstí to po chvíli poznal sám, také hlavně z pohledů, která jasně dávali najevo ať vypadneme a nerušíme jim film.</div><div>S radostí jsem se zvedla a odešla, mu to bylo asi celkem jedno, tvářil se spokojeně, ale to bude tím, že snědl všechen popcorn. Trval na tom, abychom ještě někam zašli, mě se moc nechtělo, měla jsem toho dost, ale on mě nakonec zatáhl do malého podniku, kde dělali jednoduchá jídla. Nechápu, že má ještě chuť jít po té porci popcornu.</div><div>Posadili jsme se do jednoho boxu a začali vybírat.</div><div>"Hrozně rád jím," řekl a dál koukal na lístek.</div><div>"Jo, to bych fakt nepoznala," řekla jsem s úsměvem.</div><div>Ušklíbl se a jakmile k nám přišla servírka objednali jsme si. Celkem jsme se rozpovídali, na první pohled nevypadal ani tak zajímavý, jako z toho co mi vyprávěl.</div><div>Za celou dobu sem si ani nevzpomněla na kluka jménem James, ale už jsem to zase já a už je zase tady.</div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div>Zastavili jsme před domem, otočila jsem se k němu čelem. Domovní dveře jsem měla nablízku a měla možnost utéct.</div><div>"Bylo to fajn," viděla jsem jeho úsměv ve světle pouliční lampy.</div><div>"Jo," přikývla jsem rychle a chtěla jít, chtěla jsem se vyhnout polibku, který měl určitě v úmyslu, ale já se nesmím líbat s někým jiným, podvedla bych tím Jamese. Ne že by se mi protivilo Vernona políbit, mohlo by to být pěkné, ale přece jen. Ta myšlenka na Jamese mi to zakazuje.</div><div>Naklonil se ke mně, trochu jsem uhnula hlavou, ne však dostatečně, přitiskl se na mě, moje rty kopírovali tvar těch jeho. Byl to krátký a zcela obyčejný polibek, přesto na něm něco bylo.</div><div>Zůstal mi na rtech až do rána.</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1103/3-kapitola-pojidac-cokolady http://padfoot-prongs.blog.cz/1103/3-kapitola-pojidac-cokolady Krvácející petúnie √ Fri, 25 Mar 2011 22:01:17 +0100 <div><em><img title="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/446/231/f5b1c7c020_72008124_o2.jpg" alt="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" /></em></div><div><em>Há, druhá kapitola je tady, ne že by jste si ji teda zasloužili:D</em></div><div><em>Příjemné počteníčko...:)</em></div><div><br /></div><div><em>Padfoot</em></div><div><br /></div><div><br /></div><hr /><div><strong>2. Kapitola - Ručník v ringu</strong></div><div><br /></div><div>Dobře, trochu jsem kecala, že už s ní nepromluvím. Napadla mě totiž taková věc, pokud je opravdu pravda, že by od něho měla nejradši pokoj, nebylo by to až tak ztracené. Mohla by mi o něm říct spoustu věcí, třeba pro začátek jeho jméno. V dopisech se o něm zmiňovala vždy jako o Potterovi, nebo hňupovi.</div><div>Seděla sama v kuchyni, vešla jsem do kuchyně, že si vezmu z lednice olivy a přisednu si. Ale kde kruci jsou ty olivy?!</div><div>"Lily, neviděla si…" ani jsem to nemusela doříct. "Sežrala si mi olivy?!"</div><div>"Ony byly tvoje?" podivila se.</div><div>"Koho jinýho a vůbec proč jíš olivy? Nesnášíš je!"</div><div>"No víš, nějak mi zachutnaly,ale ještě jich tu pár je jestli chceš," pokrčila rameny.<br />Mám dojídat zbytky?! Už sem na ni chtěla řvát, ale pak jsem se zamyslela, kolik by mi toho asi řekla, kdybychom se dohádaly. Zhluboka jsem se nadechla, abych to v sobě uklidnila a sedla si na židli vedle ní.</div><div>"Tak co ten tvůj kluk, jak o něm pořád píšeš v dopisech mámě, už proběhla…" musela sem se na chvíli odmlčet, abych nabrala sílu to říct. "první pusa?"</div><div>"Ne bože ne! Dej pokoj! Než políbit Pottera to radši políbím <span style="color:black">ď</span>asovce!"<br />prohrábla si prsty vlasy, v tu chvíli mi přišla povýšená a á se cítila, jako máma. Jako máma co vyslýchá svou dceru. "A není to žádnej můj kluk."</div><div>"Proč?" Teda ne že bych chtěla, aby byl, ale víte jak to chodí, musím se tvářit, že mě to hrozně zajímá, aby se rozpovídala. Doufám že si nevšimne, že se chovám moc mile.</div><div>"Vždyť je to idiot!" Ne to ty jdi blbka sestro! Já se snad nedozvím, jak se jmenuje. "Pořád se předvádí a je strašně namyšlenej!" Stejně jako ty! "nejvíc mě štve to jeho věčný Evansová!" Přikývla jsem. "Ale o něm se rozhodně bavit nechci, nebudu si kazit večer. A co ty?" Podívala se na mě a převalovala v puse poslední olivu, kéž by jí tak zaskočila!</div><div>"Petty?" zamávala mi rukou před obličejem. Asi jsem se na chvilku zamyslela, už jsem si to představovala, víte? Jak se dáví a já sedím vedle ní a piluju si nehty.</div><div>"Co? Já nic, všechno při starým. Jdu spát," řekla jsem rychle, další rozhovor bych nemusela vydržet.</div><div>"Je půl šesté," zkrabatila čelo.<br />"Jo," usmála jsem se. "dneska chci jít spát dřív."</div><div>"Ah, tak dobrou."</div><div><br /></div><div>Zabouchla jsem dveře pokoje a praštila sebou na postel, hlavu jsem silně zabořila do polštáře. Celé to bylo k ničemu! Úplně zbytečně sem s ní strávila půl hodiny! Ale stejně, i kdybych se dozvěděla jak se jmenuje, k čemu by mi to bylo. Vždyť ani neví, že existuju, hlavně že dobře ví o existenci mé sestry a jejích určitých partií, kterého jistojistě okouzlili.</div><div>Proč ten dopis nemohl přijít mě…</div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div>Sedli jsme si na pohovku, zadívali se na mámu, ta v noční košili držela zvonek. Už by taky mohla zazvonit, nechápu tohle její protahování, už nejsme malé děti. A představte si, že musíme čekat až do rána, v některých zemích rozbalují dárky už večer, tak snad to nemusíme tak protahovat, bez toho všeho jsem už napatá jak guma u trenek.</div><div>Zazvonila. Konečně! Vzala jsem si na klín, velký dárek, který podle popisky byl můj. Lily, měla mnohem menší, aspoň jednou toho dostanu víc.</div><div>Roztrhla jsem papír, vyčouhla na mě nějaká barevná látka. Hodila jsem balící papír úplně na zem a na klíně mi zůstaly ležet… ručníky?! Dívala jsem se na mámu jako by spadla odněkud z vesmíru. Proč by proboha dává ručníky? Copak jich doma nemáme dost?</div><div>"Co tomu říkáš Petunko?"</div><div>"Nespletla sis to při balení?" zeptala jsem a stále se škaredila.</div><div>"Ne, to máš už do výbavy," usmívala se.</div><div>"Do výbavy," pronesla sem ponuře a hleděla na ručníky.</div><div>"Za chvíli si někoho najdeš a vdáš se, kupovat to všechno najednou přijde na spoustu peněz, a když všechno dostaneš postupně, nic tě potom nepřekvapí a všechno budeš mít."</div><div>"Skvělý," polkla jsem, zadívala jsem se vedle sebe. Lily právě vybalovala svůj dárek. Ale ten její nevypadal na ručníky nebo na utěrky. Vstala, aby si přirovnala černé společenské šaty. Byly jí těsna nad kolena ve spod byli čistě černé a na ní černě průhledná lehká krajka, byly z ní utvořené silné ramínka, až k prsům, tam splynula se šatami. Pod prsy byla černá mašle a krajka trochu přesahovala dolní okraj šatů.</div><div>"Myslím, že už si dost stará na to, abys nosila černou."</div><div>"Děkuju, jsou nádherné."</div><div>"Ještě k nim máš lodičky, nemůžeš přece chodit v neladících botech."</div><div>Když jsem to tak poslouchala, chtělo se mi brečet.</div><div>Už aby si sbalila saky paky a vypadla!</div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div>Máma pobíhala po domě a něco neustále říkala, Lily byla ještě nahoře, kdyby jí tak ten vlak ujel, nemálo bych se smála. Seděla jsem v obýváku, hudba mi hlasitě řvala do sluchátek, které jsem měla na uších. S nikým jsem od rozbalování dárků neprohodila víc, než dvě slova, ale nikoho to nijak netrápilo, vždyť přece byla doma Lily, tak jaké starosti s druhou dcerou.</div><div>Lily sešla dolů a zamířila do síně, zvedla jsem se a následovala ji.</div><div>Přijeli jsme tak, tak. Prošli jsme přepážkou. Na nástupišti nebylo vidět skoro už žádného studenta. Sestra rychle nastoupila, v tu samou chvíli vypustila lokomotiva páru a hlasitě zakoukala k odjezdu. Z okýnka vykoukla střapatá hlava.</div><div>Široce jsem se usmála, naprosto jsem neovládla svůj výraz.</div><div>"Dvanácteráku, nečum pořád z toho okna," zaslechla jsem chlapecký hlas, pak se vlak rozjel a on se schoval dovnitř.</div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div>Zbytek školního roku oběhl tak rychle. Nemohla jsem dospat, těšila jsem se až ho uvidím. Je to tak dětinské být zahleděná do někoho koho neznáte ani jménem, ale aspoň jsem mohla přemýšlet jak by se k sobě hodili naše jména, zkoušela jsem si domýšlet jak by se asi mohl jmenovat. Vím je to šílenost, ale co tak jsem šílená.</div><div>Vlak přijel a já vzrušením skoro nadskočila. Všichni se začali hrnout ven, div mě neporazili a neudupali. Nevěděla jsem, ke kterým schůdkům se dřív dívat, ale bezpochyby bude v závěsu za Lily, což mi teda radost moc nedělá, ale aspoň byli její dopisy pořád stejné.</div><div>Bylo to tady, sestra se vypotácela ven a on nezklamal, byl hned za ní a držel se jí jako klíště.</div><div>Zamířil však jiným směrem, ke své rodině, obešla jsem pár lidí, dalo by se říct, že jsem mu nadběhla.</div><div>"Ahoj," pozdravila jsem ho, když mě minul.</div><div>"Čau," změřil si mě pohledem a šel dál. A to bylo jako všechno? Vždyť jsem nasadila ten nesvůdnější výraz co znám. Ohlédla jsem se, on se otočil ve stejnou chvíli. Usmála jsem se a otočila zpět, znovu jsem se otočila, ale už tam nebyl. Rozhlédla jsem se okolo sebe, jediné co sem viděla, jak na mě táta mává, abych už šla.</div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div>Několikrát do týdne k nám poctivě létala sova, Lily se vždy podívala jen na obálku a hodila dopis do rohu svého pokoje, kde měla umístěný odpadkový koš. Kráva hloupá. Občas jsem měla chuť se jí vkrást do pokoje a pár dopisů si vzít, po pravdě všechny a přečíst si je. Co bych já dala za to, kdyby mi někdo poslal milostný dopis, bezpochyby musí být milostné.</div><div>Dnes sova přinesla další dopis, rozhlédla jsem se, nikde ani noha. Vstala jsem a chtěla dopis vzít, vždyť je to jedno jestli o něm bude Lily vědět nebo ne, stejně by dopadl tak jako ty ostatní. Pomalu jsem našlapovala k sobě, která seděla na okenním parapetu, byla sem opatrná, aby se nezalekla a neuletěla, taky protože, jsem byla k těm ptákům nedůvěřivá, vždycky se tak vykuleně dívali a měli takový drápy, že by vás klidně mohly zmrzačit. Hnusný sovy!</div><div>Natáhla jsem ruku k dopisu, abych jí ho odvázala z nohy, měla by mi být vděčná, že ji vezmu tu zátěž a bude se moct vrátit zpátky odkud přiletěla, a víte co udělala? Ona mě klovla! S křikem jsem se chytla za zraněný prst a utíkala ke dřezu, abych si to vypláchla, nechci dostat nějakou infekci, bůhví co to žere!</div><div>Lily okamžitě přiběhla dolů, přiběhli by všichni, ale nikdo jiný už doma nebyl. Když mě viděla, začala se smát a vzala od sovy dopis.</div><div>Kdyby jí tak ta sova vyklovala oči, chtěla bych vidět jak by se potom smála.</div><div>"Co jsi prosím tě dělala?"</div><div>"Chtěla jsem vzít ten dopis a ta mrcha na mě zaútočila."</div><div>"Proč?"<br />"Chtěla sem se podívat," přiznala jsem.</div><div>"Mělas říct, klidně si je můžeš prohlídnout, pojď a nech toho už s tou vodou, víš kolikrát mě klovla sova a nic mi nebylo."</div><div>Vážně? Takže tu nemoc šílených krav už máš od narození?</div><div>Jedno, ale musím uznat, třeba se konečně dozvím jak se jmenuje.</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1103/2-kapitola-rucnik-v-ringu http://padfoot-prongs.blog.cz/1103/2-kapitola-rucnik-v-ringu Krvácející petúnie √ Sat, 05 Mar 2011 23:29:20 +0100 <div><img title="Vvsp" alt="Vvsp" class="left" src="http://nd03.jxs.cz/089/276/8dec16df54_63978990_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Tak skoro vrcholný okamžik téhle povídky, zde se poprvé více objevují autobiografické prvky, tak snad si nebudte stěžovat, že je to takhle...</div><div>Příjemné počteníčko...</div><div>Padfoot</div><hr /><div><strong> </strong></div><div><strong>1</strong><strong>0. Kapitola - Duchem nepřítomna</strong></div><div><em> </em></div><div><em>Nejraději bych trávila všechen čas s Albertem a nejen volný, ale i čas kdy bych měla být na vyučování. Celkově se pro mě vyučování stalo něčím, co mě zatěžovalo, obíralo o čas a nudilo. Když jsem se svěřila Irmě, uvítala to slovy: "Vítej v normálním světě studentů!"</em></div><div><em>Nikdy mě nenapadlo, že to ostatní vnímají jako teď já, pro mě učení vždy bylo zábavou, bylo na prvním místě, ale vždyť víte, všechno jsem to říkala.</em></div><div><em>Pomalu se mi nechtělo na hodiny ani, když měl hodinu i Albert, raději jsem si zalezla do ložnice a jen tak celou hodinu zírala na protější zeď, ale přece jen jsem se občas ukázala, musela jsem pak vysvětlovat profesorům, že mi poslední dobou vůbec není dobře.</em></div><div><em>A to samé mě čeká i dnes, nebyla jsem na posledních dvou hodinách, tak snad mě profeska nesežere zaživa.</em></div><div><em> </em></div><div><em>Sedla jsem si na své místo a rozhlédla, cítila jsem se jako cizí.</em></div><div><em>"Dobré ráno," přihnala se profesorka, poskládala si věci úhledně na stůl a rozhlédla se po třídě, zastavila se pohledem na mě. Věděla jsem, že to přijde. "Oh, slečno McGonagallová, vy jste nás poctila návštěvou? To je asi nějaký významný den, že ano," přisunula si brýle blíž k očím. "Ale nebudeme to teď tady řešit, musíme pokračovat dál v učivu, takže přijďte za mnou po vyučování do kabinetu."</em></div><div><em> </em></div><div><em>Vím, že jsem měla jít po vyučování za ní, ale ještě jsem se mezitím stavila na otočku za Albertem. Pak už jsem tam, ale musela jít. Vůbec se mi nechtělo.</em></div><div><em>Zaklepala jsem na dveře a po vyzvání jsem vstoupila dovnitř. Profesorka seděla za stolem, brýle naražené těsně u kořene nosu a kolem ní poletovali popsané pergameny, jakmile švihla hůlkou vystoupali výš a pak klesly do stohu na okraj stolu.</em></div><div><em>"Tak slečno, posaďte se, jen se nebojte," pokynula rukou k židli, když jsem se usadila, zhluboka se nadechla. "Chtěla bych si s vámi popovídat, nebo spíš vám porozumět. Před dvěma měsíci jste bylo vzorná studentka, připravovala jste se na hodiny a zvláště pak účastnila se všech hodin, proto mi vrtá hlavou, co se změnilo? Mluvila jsem i s ostatními profesory, kteří vyučují tvé předměty a i ti jsou velice znepokojeni tvým zanedbáním a zhoršením studijních výsledků. Zřejmě máš poslední dobrou jiné zájmy, než školu, ale musíš si uvědomit, že ty jsi ve škole a že jsi tu proto, abys prosívala a stvrdila to zkouškami na konci roku, letos tudíž NKÚ. Nechci ti vyhrožovat, ale jen upozornit, že pokud se tenhle stav nezlepší, nemusíš udělat NKÚ nebo tě k nim vůbec nepustíme, to by byl problém."</em></div><div><em>V tu chvíli mi to vážně došlo, NKÚ, blíž než kdy předtím a já na ně úplně zapomněla, jako kdyby neexistovali.</em></div><div><em>"Posloucháte mě slečno?" přerušila moje myšlenky profesorka. "Ptám se, zda máte nějaký problém, který bych mohla vyřešit a tím vysvětlit tuto záležitost."</em></div><div><em>"Ne," odpověděla jsem dutě.</em></div><div><em>"Dobrá, tak tedy doufám, že si má slova vezmete k srdci, že náš rozhovor nebyl bezcenný."</em></div><div><em>"Jistě," přikývla jsem a vstala.</em></div><div><em> </em></div><div><em>Ten den jsem byla duchem nepřítomna, přemýšlela jsem jak jsem mohla dopustit, aby se ze mě tohle stalo, aby se ze mě stal záškolák, nepřipravený student, ale díky profesorce jsem si to uvědomila. Škola mě už možná nebaví tak jako předtím, poznala jsem něco lepšího, ale to vážně neznamená, že se vykašlu na vše ostatní.</em></div><div><em>Ještě že mi připomněla, proč tu jsem, a jsem vážně zvědavá jestli tu taková správná a i vlastně přísná profesorka bude i za pár další let. Kdo ví?</em></div><div><em> </em></div><div><em>***</em></div><div><em>Albert na mě hned poznal, že se něco stalo. Otálela sem, ale nakonec sem přiznala barvu, vzal to překvapivě dobře že se teď nějakou chvíli nebudeme vídat tak často, až moc dobře. Myslela jsem, že čím víc času spolu strávíme tím spolu budeme chtít být víc spolu, ale nedávala jsem tomu moc pozornosti, určitě měl taky plno práce, měl před sebou OVCE.</em></div><div><em>Ale po víc jak týdnu jsem zaznamenala první narážku, měl pocit že spolu trávíme málo času a že mě zanedbává a že nechce, abychom se trápili. Hrozně mě to v tu chvíli vyděsilo, z ničeho nic to, ale zase utichlo, dokonce mi řekl, že mi to vynahradí.</em></div><div><em>Domluvili jsme se, že přespím u něho v pokoji a hned brzy ráno vyrazíme do Prasinek, dřív, než se probudí ostatní. Líbila se mi představa, že budeme celou noc spolu, jen mi trochu dělaly obavy ostatní obyvatelé jeho ložnice, ale těšila jsem se.</em></div><div><em> </em></div><div><em>Irma žertovala, že dnes už to přijde, že dnes se stanu ženou. Pěkná hloupost! Ženou se nestanete, protože se s někým vyspíte. Žena se z vás stane po té, co prožijete svůj první cyklus.</em></div><div><em>Nechala jsem však Irmu Irmou, a těšila se na večer.</em></div><div><em>Přišla jsem do společenské místnosti, když byla večeře, skoro nikdo tam nebyl, jen á Albert a pár dalších studentů, které vůbec nezajímalo dění okolo. Měla sem tašku jako, kdyby u něho měla být celý víkend, přitom jsem si mohla klidně zaběhnout kdykoliv k sobě do věže a vzít si co bych potřebovala, ale nechtěla jsem se zatěžovat tím, že bych něco neměla sebou.</em></div><div><em>"Dnes to bude naše první společná noc!" radoval se jako malé dítě, usmála jsem se na něho a nechala se vést do ložnice.</em></div><div><em> </em></div><div><em>***</em></div><div><em> </em></div><div><em>Když jsem odpoledne došla do společenské místnosti, zažila jsem deja vu, Irma se na mě podívala a zasmála se a pak mě zavedla do naší ložnice. Bylo to skoro jako včera večer, akorát Albertova společnost byla lepší.</em></div><div><em>"Tak povídej!"</em></div><div><em>"Irmo,"chtěla jsem jí říct že se to nestalo, ale nenechala mě.</em></div><div><em>"Musíš mi říct každý detail, i na tom záleží, ale nezdržuj se moc s předehrou, každý ví že ji máte dlouhou."</em></div><div><em>"Nedělali jsme to,"když jsem to řekla cítila jsem se provinile.</em></div><div><em>"Proč?!" její obličej pohasl.</em></div><div><em>"Opravdu jsem chtěla, ale nebyli jsme tam sami, bylo mi to hloupé,"</em></div><div><em>Viděla jsem, že to Irmu štve, ale jí to může být přece úplně jedno, je to moje věc s Albertem a já se přece nemusím podřizovat tomu že chce, abych jí konečně řekla vzrušující zážitky z milování. Nebo bych snad měla vymyslet něco, aby byla spokojená?</em></div><div><em> </em></div><div><em>***</em></div><div><em> </em></div><div><em>Měla jsem chuť se s ním milovat, ale připadalo mi, že když to udělám, podřídím se tím Irmě, na druhou stranu nemusela bych ji to říct, ale…</em></div><div><em>"Na co myslíš?" přejel mi prstem kolem pupíku. Usmála jsem se na něho a zavrtěla hlavou.</em></div><div><em>Moje touha ve mně převládala už několik dní a dnes už jsem ji nedokázala udržet, byla jsem takřka připravená, jen udělat ten počáteční krok.</em></div><div><em>"Alberte, dnes," řekla sem naprosto klidně, ale klidná jsem moc nebyla.</em></div><div><em>"Opravdu? Jsi si jistá?"</em></div><div><em>Přikývla jsem. Odrhnul mi rozpuštěné vlasy ze zad a přesunul je na druhé rameno, jemně mě políbil na ušní lalůček.</em></div><div><em>Zavřela jsem oči a na tváři se mi sklouzl úsměv, nechala jsem se položit do měkkých peřin, jeho tělo se přitisklo na mé, nijak jsem však nepociťovala zátěž. Jeho košile mi zavazela,</em> <em>společně jsme ji sundali, přejela jsem prsty po jeho hrudníku. Pořád mě líbal, už jsem neměla ani takový strach. Přitiskla jsem se k němu blíž, opět mi rozepnul zips sukně, stáhl ji ze mě.</em></div><div><em>Zadíval se na mě a po té mě začal líbat po celém těle, prsty mi jezdil od z hora dolů po nahé kůži, až mi z toho běhal mráz po zádech a naskakovala husí kůže. Hlasitě jsem se nadechla. Znamení, aby zašel ještě dál. Prsty mi jemně jezdil pod okrajem kalhotek, v podbřišku mi příjemně mravenčilo, ten okamžik by mohl trvat věčně a já bych neměla nikdy dost.</em></div><div><em>Od úst se přesunul znovu na krk, cítila jsem jak mě jemně nadzvedl a kazajka v podobě podprsenky se uvolnila. Dlaní mi přejel po</em> <em>ňadru a zcela mě zbavil podprsenky. Okamžitě opustil oblast krku a přesunul se níž, rty se jemně dotkl prsního dvorce a zuby zavadil o bradavku, která zduřela.</em></div><div><em>Jazykem mi jemně jel po břiše a zanechával za sebou jemně navlhlou stopu, udělal pár kroužků kolem pupíku. Ani jsem si v rozrušení nevšimla, jak se zbavil kalhot, které dopadly na zem. Dvěma prsty zajel za okraj kalhotek a pomalu je sesouval dolů. Dívala jsem se s jakou opatrností to dělá, u kotníků mi nadzvedl nohu, aby je úplně sundal. Dlaní mi jel po lýtku a po stehně, trochu jsem se obávala co bych měla udělat, jestli ještě počkat nebo…</em></div><div><em>Tělo mi to řeklo samo, tělo a vědomí.</em></div><div><em>Dala jsem nohy od sebe, on se nade mnou pomalu spustil na pažích a políbil mě ve stejnou chvíli jako do mě pronikl.</em></div><div><em>Pomalu přirazil, ucítila jsem menší palčivou bolest, trochu jsem přivřela oči, ale jinak jsem nedala nic najevo, nechtěla jsem to zkazit, nebo aby se cítil špatně, že mě to bolí. Znovu přirazil tentokrát několikrát za sebou v rychlejších úsecích, tentokrát si už všiml, políbil mě jako by tím něco mohl zlepšit.</em></div><div><em>"Už tě nebudu trápit," řekl po chvíli a odtáhl se.</em></div><div><em>Proč? Vždyť mě to nevadilo, tušila jsem, že to nebude hned na poprvé tak úžasné, že to chce čas, ale Albert, pro něho to mohlo být alespoň skvělé, ale je to jeho rozhodnutí.</em></div><div><em>Lehl si vedle mě a podepřel si hlavu, měla jsem slzy na krajíčku, nevím proč, asi mě mrzelo že to skončilo tak brzy a možná se to ode mě čekalo, že budu plakat. Udržela jsem však slzy a nenechala ani jednu ukápnout.</em></div><div><em>Chvíli jsme leželi jen tak, po té se Albert začal oblékat, já zůstala ještě ležet, ale dlouho my to nevydrželo, našla jsem všechny své svršky a pomalu se oblékla.</em></div><div><em>"Musím zajít za kamarády, budu se snažit, ale dnes už se asi neuvidíme."</em></div><div><em>Přikývla jsem a společně jsme odešli, na chodbě se však naše cesty rozdělili a každý jsme šli po svém a já byla opět duchem nepřítomna.</em></div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1102/10-kapitola-duchem-nepritomna http://padfoot-prongs.blog.cz/1102/10-kapitola-duchem-nepritomna Válka vášně a povinnosti √ Sat, 26 Feb 2011 15:33:10 +0100 <div><img title="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/446/231/f5b1c7c020_72008124_o2.jpg" alt="Krv&aacute;cej&iacute;c&iacute; pet&uacute;nie" /></div><div><em><br /></em></div><div><em>&nbsp;První kapitola, snad se to bude líbit a zanecháte nějaký koment:)</em></div><div><em>Příjemné počteníčko...</em></div><div><em>Padfoot</em></div><div><em><br /></em></div><div><br /></div><hr /><div><strong>1. Kapitola - Jen ona</strong></div><div><br /></div><div>Nádraží 9 a ^3/4, podle mě nezajímavé nádraží, podle sestry a rodičů něco úžasného. Už třeba to jak se dostanete na nádraží, vždyť to musel vymyslet nějaký blázen, co měl v&nbsp;hlavě jen piliny, jako moje sestra. Rozbíhat se proti holé zdi, to přece není morální, no vážně řekněte, přijde vám to normální? Když jsou ti kouzelníci tak úžasní, proč nevymyslí normální způsob, jasně chtějí svůj svět zanechat v&nbsp;tajnosti, ale pokud dovedou takové věci jak o nich básnila Lily, mohli by tím pomoct i někomu jinému než sobě. Ale jen ať si zůstanou v&nbsp;tom svém maličkém světě, nikdo tu o ně stejně nestojí, mohli by si tam rovnou nechat i mou sestru, ale bude mi muset stačit, že tam bude skoro celý rok, jen ty dva měsíce prázdnin nějak přetrpím a pak se zase budu těšit přízni já.</div><div>"Tak se tam měj hezky Lilynko, pěkně se uč, a najdi si nějaké kamarády, nezapomeň, že první rok je velmi důležitý, všichni si o tobě udělají malý obrázek, ať už profesoři nebo tví spolužáci."<br />No jasně bude z&nbsp;ní určitě šprtka, máma by ji ani nemusela tlačit do hlavy tyhle nesmysli, bože proč já nemohla zůstat doma, vždyť je mi už třináct, nejsem malá, za tu chvíli bych dům nepodpálila.</div><div>"A nezapomeň nám pravidelně psát," teď se přidal i táta, super, určitě budou chtít, abych taky něco řekla, ale já na tohle nemám žaludek.</div><div>Otráveně jsem se rozhlédla kolem, všude se mačkali děti s&nbsp;rodinami, byli tu děti všech věkových kategorií, všichni se hrnuli do vlaku, už, už, aby byli ve své milované škole.</div><div>"Petunie, chceš něco říct Lily na rozloučenou?" obrátila se na mě máma.</div><div>Ne nechci mami. Ale máma to nepožadovala ani za otázku spíše jako za příkaz, abych jí popřála něco pěkného. A ještě to říká jako by se sestra už neměla vrátit, vždyť zase přijede na Vánoce, prázdniny a další svátky, bohužel.</div><div>Otočila jsem se k&nbsp;ní, nepokoušela jsem se ani o úsměv, bylo by to naprosto zbytečné, pusa by se mi zkřivila a ještě bych dostala vynadáno, že na ni dělám obličeje.</div><div>"Měj se Lily," řekla jsem jednoduše, nic víc ode mě nemohli vyžadovat. Táta se na mě podíval, jeho pohled jsem neopětovala.</div><div>"Tak tedy pojď, najdeme ti místo," vzal ji táta kufr a máma ho následovala. Došli k&nbsp;nástupním schůdkům, kde na Lily mával ten její kamarád Severus.</div><div>Další věc co mi nejde do hlavy je, proč si kouzelníci dávají tak divná jména, když nechtějí tak moc poutat pozornost.</div><div>Konečně se vlak rozjel, konečně byla pryč, máma s&nbsp;tátou tam stály ještě dlouhou dobu po tom, co vlak upustil nádraží.</div><div>Chtěla jsem na ně zakřičet, haló tady je vaše druhá dcera, prvorozená, všímejte si jí, ale oni by mě stejně asi neslyšeli. Ona byla ta hlavní.</div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div>Každý rok to bylo stejné, snad ještě horší, znovu se s&nbsp;ní loučit, nebo to spíše poslouchat, já jí každý rok řekla to stejné a dál mě to nezajímalo, nechtěla jsem tam už s&nbsp;nimi jezdit, ale podle našich to bylo mou povinností, vždyť je to moje sestra a další takový zbytečnosti. Pokud jim šlo o tu jednu větu co ji před odjezdem řeknu, klidně bych byla ochotná nahrát jim to na diktafon a vždycky by jí to pustili, vyšlo by to na stejno. Proč musím mít takové rodiče, copak vůbec nic nechápou?</div><div><br /></div><div>"Proč sem ještě musím jezdit s&nbsp;vámi, jsem skoro dospělá…"<br />"To stačí Petty,"<br />okřikla mě matka. " Ty dva roky co Lily ještě bude chodit do školy, vydržíš. To po tobě chceme tak moc?"</div><div>"Hm… ano."</div><div>"Takhle s&nbsp;matkou nemluv," napomenul mě otec, obrátila jsem oči v&nbsp;sloup. Máma si povzdechla a opět začala mluvit:"Jen ji nech, ať si klidně je taková, ale nevím po kom to má, kde se naučila takovému chování to je mi záhadou…</div><div><br />Dál jsem ji však nevnímala, zadívala jsem se na skupinu chlapců, kteří se hlasitě něčemu smáli. Zřejmě si všimli, že je pozoruju a z&nbsp;jejich hloučku se ozvalo: "Tak co Evansová, jak sis užila prázdniny?"</div><div>To bylo jako na mě? Jak ví, že jsem Evansová, a proč na mě vůbec pořvává, když ho ani neznám. Už jsem chtěla něco odpovědět, když se vedle mě ozvala zlostná odpověď.</div><div>"Zavři zobák Pottere a dej mi pokoj!"</div><div>Podívala jsem se vedle sebe, no ovšem, já jsem tak hloupá, samozřejmě, že to nebylo na mě, ale na ni! Zase!</div><div>"Ty ty kluky znáš?" pronesla jsem k&nbsp;ní otráveně. Podívala se na mě dost překvapeně, že na ni mluvím.</div><div>"Bohužel," utrousila. "Proč?"</div><div>"Jen tak," pokrčila jsem rameny. "Měj se Lily," rozloučila jsem se a odešla od ní.</div><div><br /></div><div>Zadívala jsem se do oken kupé, nebylo těžké tu skupinku najít, seděli pohromadě a i z&nbsp;venku to vypadalo, že se náramně baví, nechtěla bych být v&nbsp;tom kupé jako pozorovatel, určitě bych přišla k&nbsp;úrazu, stačilo, že jsem stála venku, klidně by byli schopni v&nbsp;zápalu vyhodit i nějaký kufr z&nbsp;okna.</div><div>Lily právě nastoupila, máma se z&nbsp;toho málem zase rozbrečela, jak sama říkala, rok od roku horší. Otočila jsem se zpět, jeden z&nbsp;těch kluků se na mě díval, zdálo se, že se i pousmál, pro jistotu sem se rozhlédla kolem sebe jestli to zase nemyslí na někoho jiného, ale stála jsem tam sama. Zasmál se ještě víc a pak se otočil zpět, právě když se vlak začal rozjíždět.</div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div>Celou cestu domů jsem se&nbsp;nemohla zbavit toho jeho pohledu, i když se na mě už dávno nedíval. Určitě teď plánuje jak vyhodí se svými kamarády do vzduchu Bradavický hrad. Doufám, že se, ale pletu, nesnesla bych kdyby Lily musela přijet domů dřív, než obvykle i tak s&nbsp;tím mám vždycky problém a musím se psychicky připravit.</div><div><br /></div><div>Všechno se zase zažralo do stereotypu, Lily posílala dopisy a máma je vždy musela předčítat po večeři v&nbsp;obýváku, pokaždé jsem musela být přítomna, pokaždé poslouchat ty nesmyslné žvásty. V&nbsp;každém dopise bylo, jak dostala jedničku, a jak se pilně musí učit, protože se blíží další test a jak ji čím dál víc otravuje nějakej ňouma a že se ho nemůže zbavit.</div><div>Jasně, jasně sestřičko, to tak. Určitě ji to drásá nervy, jak jí pořád věnuje pozornost. Beztak se před ním každou chvíli předvádí a hraje si na netykavku, aby ji mohl dobývat, protože tohle přesně ona miluje. Už když byla malá, musel ji člověk přímo uprosit a věnovat jí tolik pozornosti, aby mu vůbec odpověděla na otázku.</div><div>Jak se blížili Vánoce, uvědomovala jsem si, že čím dál víc vzpomínám na toho kluka z&nbsp;vlaku.</div><div>Pomalu jsem se nemohla dočkat až s&nbsp;našima pojedu vyzvednou Lily, třeba ho tam zase uvidím, na druhou stranu bylo by lepší, kdybych ho neviděla.</div><div>Co se to se mnou sakra děje?!</div><div>Musím se vzpamatovat, je nepochybně mladší a je to čaroděj a já jimi přece opovrhuju. Navíc to bude určitě nějakej fracek rozmazlenej, jistě by šel do páru s&nbsp;mojí sestrou, ale měl tak pěkné oči, sice schované za brýlemi, ale i tak. Těžko se na ně zapomíná…</div><div><br /></div><div>Ráno jsem vstala poslední, nebo ne? Nechce se mi totiž věřit, že<br />by mě naši už časně netahali z&nbsp;postele, abych se připravila na příjezd Lily. Oblékla jsem se a seběhla schody, málem jsem se rozbila na posledním schodu, ale stihla jsem mámu, která si oblékala zrovna kabát.</div><div>"Mami? Kam jdeš?"</div><div>"Jedu s&nbsp;tátou pro Lily, vždyť víš, že dnes přijede."</div><div>"Beze mně?" vykřikla jsem dotčeně. Máma se na udiveně a trochu rozzlobeně podívala. Já si rychle nazula boty a přehodila přes sebe bundu.</div><div>"Říkala si, že už jezdit nechceš," ohradila se máma. Aha, najednou mi dovolí zůstávat doma, jo? Nečetla náhodou můj deník a nedělá to schválně?</div><div><br />"Jedu taky," prohodila jsem, jak jsem vycházela ze dveří. Matka se na mě celou cestu ohlížela, nepřestala mě pozorovat ani, když jsme vyčkávali na nádraží. Nejradši bych ji něco už řekla, ale nemůžu na nic moc držkovat, je to moje máma.</div><div>Vlak konečně dorazil, přejela jsem si dlaní po vlasech a dívala se jak všichni vystupují. Lily rychle sestoupala se schůdků. No jistě, mohla by jít ještě rychleji, třeba přeskakovat zavazející lidi, abych neviděla to, pro co jsem sem vlastně jela. Asi jí podkopnu nohy, aby se tu válela pět minut a já měla dost času ho vidět.</div><div>Z&nbsp;mého plánu však sešlo tak rychle jako se zrodil. Hned za Lily se na schůdkách vynořil on a… a začal mluvit na Lily, vypadalo to že ho ani neposlouchá a se zhnuseným výrazem se otočila naším směrem a spěchala, aby byla pryč.</div><div>"Bože ať mi dá pokoj…" brblala si, když k&nbsp;nám přišla.</div><div>"Ne!" vykřikla jsem zlostně, všichni tři se na mě otočili. "Chci říct, jedem?" nasadila jsem hraný úsměv.</div><div>"Ovšem," přikývl táta a vzal Lily kufr.</div><div><br /></div><div>Ta zrzavá mrcha! Proč?! Proč on?! To si nemohla vybrat někoho jiného?! Vždycky mi musí vzít to, co chci! B<span style="color:black">uď</span> ona nebo nikdo, že? To je jí tak podobné! Už s&nbsp;ní nikdy nepromluvím!</div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1102/1-kapitola-jen-ona http://padfoot-prongs.blog.cz/1102/1-kapitola-jen-ona Krvácející petúnie √ Sun, 20 Feb 2011 01:03:00 +0100 <div><em><img title="VtsJVII." class="left" src="http://nd04.jxs.cz/039/585/3852fa6f07_72313029_o2.jpg" alt="VtsJVII." /></em></div><div><em>Hola hejsa...<br />Trvalo to trochu delší dobu, než jsme zamýšlely, ale je tady...</em></div><div><em>Příjemné čtení...:)<br /></em></div><div><em>Padfoot &amp; Prongs</em></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><span style="color:black">2. Kapitola -</span></strong> <strong><span style="color:black">Uděláme tam těm sráčům paseku</span></strong></div><div><span style="color:black"><br /></span></div><div><span style="color:black">Jessica vstala a sesbírala špinavé talíře ze stolu.<br />"Pomůžu ti," nabídla se Ilona a pelášila za Jessicou.</span></div><div><span style="color:black">Cestou ze dvakrát zakopla, ale to by ostatně nebyla ona, kdyby se jí to nestalo.<br />"Sedni si, ať si neublížíš," hodila po ní Jessica pobaveným pohledem.</span></div><div><span style="color:black">Udělala co ji Jessica řekla, posadila se na židli v kuchyni a ruce si složila v klíně, neustále si však nervózně hrála s prsty.<br />"Co je s tebou holka?"</span></div><div><span style="color:black">"Mám jedno tajemství. Ani Sirius to neví..."<br />"Sirius to neví?! To není možný, jste jako klíšťata!"</span></div><div><span style="color:black">"No..." odmlčela se brunetka.<br />"Ty máš někoho jiného?"<br />"Ne to ne," zamítla to okamžitě. "Jde o něco jiného, nevím si rady."</span></div><div><span style="color:black">"O co jde? Má Sirius nějakou genitální vyrážku? Znám jednoho skvělýho lékouzelníka, odborník na tyhle případy..."<br />"Ne, to ne! Díky bohu!" Zasmála se, ale pak zvážněla. "Ale odkud ho znáš proboha ty? Ty nebo Nick snad..."</span></div><div><span style="color:black">"Ale jedna sestřenice, víš..." Rychle zalhala blondýnka.</span></div><div><span style="color:black">Ilona přikývla a zadívala se z okna do zahrady.<br />"Tak o co jde? Už mě kurva nenapínej, víš že to nemám ráda a jsem pak přehnaně násilnická," začala krájet papriku na tenké proužky.</span></div><div><span style="color:black">Použila k tomu dokonalý nástroj jako stvořený pro krájení zeleniny - sekáček, samozřejmě.<br />"Já nevím jak to říct. Já...asi...asi jsem těhotná."</span></div><div><span style="color:black">Jessica zrovna sekla a desku na, které krájela rozsekla v její půli.<br />"Do prdele, gratuluju!" usmála se ze široka.</span></div><div><span style="color:black">"Pst!" Okřikla ji, když si všimla, že se James s Lily otočili. Lily je probodla podezíravým pohledem a vyrazila k ním. Ta aby někde taky chyběla, že.<br />"Takže Sirius to neví?"</span></div><div><span style="color:black">"Ne," řekla nešťastně. "Bojím se mu to říct, co když nechce dítě, co když mě kvůli tomu nechá?"<br />"Il, to je hloupost, žijete spolu, dýl jak mi s Nickem."<br />"Ale nejsme manželé, může kdykoliv odejít."</span></div><div><span style="color:black">"To by neudělal."<br />"Kdo by co neudělal?" Vyhrkla všetečná zrzavá baba.</span></div><div><span style="color:black">"Ilona je těhotná a bojí se, že ji Sirius nechá," šeptla Jess.<br />Zrzčin obličej se rozzářil štěstím.</span></div><div><span style="color:black">"Tak už si v tom taky!" Poskočila jako patnáctiletý vemeno. "To jenom ta Leona ji má asi zašitou..."<br />"Tak to dost pochybuju. Vždyť nás pořád zásobuje historkami ze svého milostného života," postavila se na obranu své sestry Ilona.<br />"Každý si může předplatit erotický kanál, víš," podívala se Lily na Ilonu jako na dítě. Těhotné dítě.<br />Jessica si je obě změřila pohledem: "To co vypráví, by si nikdo nemohl vymyslet."</span></div><div><span style="color:black">"Poradte, co mám dělat?" dala si obličej do dlaní.<br />"Říct mu to a čím dřív tím líp. tejně mu to budeš muset říct, myslíš, že si nevšimne, že tloustneš a roste ti břicho? A umíš si představit jak by vyváděl, kdyby si to tajila moc dlouho?"</span></div><div><span style="color:black">"Myslíš?" nebyla těhulka stále přesvědčená.<br />"Je to Sirius!"</span></div><div><span style="color:black">"Ale jak? Jak mu to mám říct? Jak jste to udělaly vy?"<br />"Já jsme byla vdaná, takže já se neměla čeho bát..." Začala Lily, ale Jess do ní strčila, aby ji zastavila.<br />"To chce nějakou romantickou večeři a pomaloučku polehoučku ho před to postavit."<br />"Nebo to vytasit rychle. Jako když strhneš náplast."<br />Ilona si dala hlavu do dlaní: "Proboha, jak jsem se do téhle šlamastyky dostala..."<br />"Tak to přece víš, ne? Když ti Sirius strčí svůj..."<br />"Přestaň Lily!" Okřikly ji se smíchem obě dvě.<br />"Vážně, Lil, začínám mít o tebe vážné obavy. Stará se o tebe James dobře? Zníš tak nevybouřeně."<br />"Neuspokojeně," doplnila hladce Ilona.</span></div><div><span style="color:black">"Náhodou, nemůžu si stěžovat, vždy dostanu to co chci. Máme ten nejlepší sex, ještě, že Harry bývá v Bradavicích, můžeme to pak dělat, kde se nám zamane." zasnila se Lily.<br />"Oh zmlkni ty couro, děláš mi chutě!" okřikla ji Jessica.<br />Lily se omluvně usmála&nbsp;a znovu se obrátila na svou kamarádku. "Tak co Il, kdy to uděláš?"<br />"Ještě chvíli počkám, až to budu vědět úplně jistě."<br />"Chceš si udělat test? Mám nějaký nahoře?" nabídla ji Jessica, po té dodala. "No co, jen tak pro jistotku."</span></div><div><span style="color:black">"Já tě chápu, taky si nedovedu představit, že by mi po domě běhal ještě jeden takový jako Harry. Ne že bych ho neměla ráda - mám a moc. Ale někdy je to s ním vážně peklo," a Lily se pořádně napila piva.</span></div><div><span style="color:black"><br /></span></div><div><span style="color:black">***</span></div><div><span style="color:black"><br /></span></div><div><span style="color:black">"Tys nechal svítit vole?"<br />"Kurva drát to bude mastnej účet." polkl těžce Harry.</span></div><div><span style="color:black">"Stejně to bude platit tatík, tak co. Buď v klidu."</span></div><div><span style="color:black">"Máš recht!" přikývl a vydali se k domu i se Stellou v závěsu. "Ale jenom si představím ty kecy kolem toho a jdou na mě mdloby..."<br />"Není to spíš tím, co všechno jsi dneska vypil a vyhulil?" šťouchla ho Stella loktem do žeber.</span></div><div><span style="color:black">"Do prdele Stello, teď sem se málem znovu poblil."<br />"Nebuď přecitlivělej!" obrátila oči v sloup a jakmile byli v domě, vyvalila se na gauč, nohy nahoru.</span></div><div><span style="color:black">"Ach bože, moje matka ten stůl miluje, bude zuřit, jestli ho zašpiníš," a svalil se vedle ní, nohy také na stůl.</span></div><div><span style="color:black">Johnny se svalil na pohovku také a hned po té se svalil na zem.</span></div><div><span style="color:black">"Co se tady válíš jako prase?" Podíval se po něm Harry.</span></div><div><span style="color:black">"Já se neválím, zkoumám koberec," zalhal.</span></div><div><span style="color:black">"Vždyť tady žádnej není ty vemeno!"<br />"Jé, tak to já už blouzním asi z hladu, nemáš něco?"</span></div><div><span style="color:black">"Vomrknu to. Máti tady pořád něco schovává..." A vydal se do kuchyně.</span></div><div><span style="color:black">Zanedlouho se ozval z kuchyně křik.<br />"Kurva, kdo to řve?!" probrala se Stella, které podřimovala, aneb chrápala jak starej chlap.<br />"Harry se asi řízl do prstu, "vydal se John do kuchyně,</span></div><div><span style="color:black">"Jsem mrtvej, mrtvej! Vole, mrtvej!" Křičel Harry.<br />"Uklidni se! Nehysterči, chováš se jako tvoje tetka. Ta Petunie nebo jak."</span></div><div><span style="color:black">"Je pryč! Chápeš to? Je v tahu! Tady byla!" natáhl bezmocně ruce k polici z kuchařkami. "Mezi Babicou 1 a Babicou 2!"</span></div><div><span style="color:black">"Kecáš, že máte<br />zasranýho Babicu!" Obořila se na něj přiopilá Stella. "Klesnuls, kamaráde, brutálně jsi v mých očích klesnul!"</span></div><div><span style="color:black">"Jo, v mých taky," přidal se John. "Zatloukal jsi ho, když jsem ho si ho chtěl půjčit. A to by mi přitom stačil jenom první díl."</span></div><div><span style="color:black">"To už je stejně jedno, jsem mrtvej. Bud mě máma zabije hned nebo hůř nechá mě pojít hlady, proboha dyť podle toho vařila posledních 16 let!"</span></div><div><span style="color:black">"Ona vařila podle Knihy....?!" Vy křikla šokovaně Stella. "Nevěděla jsem, že tam jsou recepty. Chceš říct, že ta děsně nebezpečná kniha obsahuje návod, jak udělat vejce na tvrdo?"</span></div><div><span style="color:black">"Pche! I na měkko!"</span></div><div><span style="color:black">"Kecáš!"<br />"Nekecám. Je to plný obrázků a tak. To je samej čáp a kočka a tak."</span></div><div><span style="color:black">"Počkej! To chceš říct, že když jsem byl tuhle u vás na obědě, žral jsem kočku?"<br />"A nechutnala ti snad?"<br />"Ale jo byla dobrá..."<br />"Tak si nestěžuj!"</span></div><div><span style="color:black">"Ty, Harry, a recept na tu omáčku, kterou jste podávali k té kočce - ten tam byl taky?"<br />"Taky, taky."</span></div><div><span style="color:black">"Kruci, chtěl jsem ho naučit svou matku!"</span></div><div><span style="color:black">"Tak chápeš, že tu knížku musím dostat zpět!"</span></div><div><span style="color:black">"Ale kde ji chceš hledat?" ozvala se Stella.<br />"Copak ty to necítíš?"<br />"Co přesně, Harryho ponožky?"</span></div><div><span style="color:black">"Hele, mě nesmrdí haksny tolik jako tobě, Stello!</span></div><div><span style="color:black">"Ne, smrdí to tu jako amík," zamračil se John.</span></div><div><span style="color:black">"Cože?! Co dělal podělanej amík v mým baráku?! Kde mám brokovnici?!"</span></div><div><span style="color:black"><br /></span></div><div><span style="color:black">***</span></div><div><span style="color:black"><br /></span></div><div><span style="color:black">"Můžu sehnat falešný pasy a nějaký prachy na dvě letenky a uděláme jim tam pěknou paseku sráčům jedněm!"</span></div><div><span style="color:black">"Musím si rychle sbalit svoje vlasový přípravky!" A Harry zdrhnul někam do patra.</span></div><div><span style="color:black">"A co já?! Já jsem tady na dovolené nebo co?! Jestli někam jedete, jedu taky! Beze mě nikam nepojedete, nenechám si ujít žádnou pařbu, abyste se pak chlubily jaký to tam bylo úžasný!"</span></div><div><span style="color:black">"Co to meleš? Jaká pařba? To je seriózní úkol. Prostě práce. Budeme makat. Chápeš? Rukama! Na srandičky nebude vůbec čas," snažil se ji odbýt John.</span></div><div><span style="color:black">"To ti tak budu věřit, jako posledně co?! A pak, můžu se vám hodit, ukrást auto, odlákat pozornost, cokoliv co vy dva nebudete moct zvládnout Stella zařídí!"</span></div><div><span style="color:black">"Johnny, nebezpečný je být s váma i v jedné místnosti, ale vždycky jsem zatím přežila, takže bez debat."</span></div><div><span style="color:black">"Hele, myslíte, že bych si něco mohl dát k vám?" Zeptal se nevině Harry, zatímco táhnul ze schodů obrovskou tašku plnou rozmanitých lahviček.</span></div><div><span style="color:black"><br /></span></div><div><span style="color:black"><br /></span></div><div><span style="color:black"><br /></span></div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1102/2-kapitola-udelame-tam-tem-sracum-paseku http://padfoot-prongs.blog.cz/1102/2-kapitola-udelame-tam-tem-sracum-paseku V tajné službě Jejího Veličenstva II.: Jen pro tvé oči Sun, 13 Feb 2011 00:25:20 +0100 <div><img title="Vvsp" class="left" src="http://nd03.jxs.cz/089/276/8dec16df54_63978990_o2.jpg" alt="Vvsp" /></div><div>Ahoj, další kapitola od téhle povídky... snad se bude líbit:))</div><div>Mimochodem, takhle povídka už bude brzy finishovat, ale vzhledem k tomu, že kapitoly nepíšu jak na běžícím pásu, tak to zase tak brzy nebude:D</div><div><br /></div><div>Příjemné počteníčko...</div><div>Padfoot</div><hr /><div><br /></div><div><strong>9. Kapitola - Pár metrů za startem</strong></div><div><em><br /></em></div><div><em>Je zvláštní, že v&nbsp;jednu chvíli máte někoho, pro koho byste udělali snad všechno a v&nbsp;další chvíli, už byste toho tolik neudělali.<br />Původně jsem to nebrala jako rozchod, jen jsme se nepohodli a já naštvaně odkráčela, ale od té doby jsme se neviděli a ani jeden z&nbsp;nás se to nijak nepokoušel urovnat, takže to už tak vypadá, že náš tajný románek skončil.<br />Doufala jsem, že něco podnikne, ale mu je to nejspíš jedno, tím se jenom potvrzuje, že není tak úžasný a je to pravý Zmijozel.</em></div><div><em>Irmě jsem dál pomáhala, neřekla jsem jí to, myslela jsem, že když to neřeknu, nebude to skutečné.</em></div><div><em>Vím sem hloupá už jsem dávno mohla mít od Irmy pokoj, ale najednou jsem měla tolik volného času a nechtělo se mi ho trávit o samotě.</em></div><div><em><br /></em></div><div><em>Poprvé jsem ho zahlédla až po čtyřech dnech, vypadal tak dobře jako vždy, až sem litovala, že nemůžu jít a políbit ho. Byl tu ovšem zase problém, nebyli jsme spolu a kdybych přece jen šla a udělala to přede všemi, ještě tu byl ten fakt, že by mě klidně mohl odstrčit a já bych si utrhla ostudu.</em></div><div><em>Znáte ten pocit, kdy víte že máte pravdu a že to bylo správné a pak vám připadá, že to byla chyba, že za to můžete hlavně vy? Tak to teď právě cítím.</em></div><div><em>Jak ho získám zpět? Ano, přesně tak, chci být zase s&nbsp;ním a tentokrát nesejde na tom, jestli to bude vědět celá škola nebo jen já.</em></div><div><em>Pomalu jsem šla na vyučování, hodina už dávno začala, na chodbách nebyl nikdo kromě mě a já měla plnou hlavu toho, jak to udělám a co mu řeknu, to že na mě někdo volá jsem si uvědomila až po nějaké době.</em></div><div><em><br />"Minnie!" zavolal na mě asi už po několikáté, nemusím říkat kdo, nikdo jiný mi tak neříkal. Otočila jsem se, mezitím doběhl ke mně. Bože já nevím co mu řeknu, nemám to ještě<br />promyšlené.</em></div><div><em>Přitiskl se na mě v&nbsp;polibku, položila jsem dlaně na jeho hrudník a odstrčila jsem ho, trochu se mi to povedlo, ale skoro hned mě přitáhl zpátky.</em></div><div><em>"Alberte!" vymanila jsem se, přestal. "Co to děláš?"</em></div><div><em>"Promiň, nemůžu si pomoct."</em></div><div><em>"Rozešli jsme se, nemůžeš jen tak přijít a políbit mě."<br />"Rozešli? Myslel jsem, že jsme se enom nepohodli."</em></div><div><em>Hm. Jedinečná příležitost jak to vyžehlit, ale já si nedala pokoj.</em></div><div><em>"Vůbec sis mě nevšímal!" vyčetla jsem mu.</em></div><div><em>"Tvářila si se tak ledově, myslel jsem že trucuješ…"</em></div><div><em>Ledově? Zakroutila jsem hlavou, netvářila jsem se přece nijak, nebo snad ano?</em></div><div><em><br />"Pojď," vzala jsem ho za ruku a vešla do jedněch z&nbsp;dveří, zajímavé kolik je v&nbsp;Bradavicích nevyužívaných prostorů.</em></div><div><em>Jen co se za námi zavřeli dveře, hodila jsem tašku na zem a přitiskla se k&nbsp;němu. Byl překvapením celý prkenný, ale rychle se přizpůsobil. Po chvíli jsme se vzdálili, abychom se oba nadechli.</em></div><div><em>"Nezmeškáš hodinu?"</em></div><div><em>"Kašlu na hodinu," přilepila jsem se na ně znovu jako klíště.</em></div><div><em><br /></em></div><div><em>***</em></div><div><em><br /></em></div><div><em>Strávili jsme spolu dva další krásné a bezstarostné týdny. Docela dost jsem se za tu dobu i spřátelila s&nbsp;Irmou, někdy jsme si povídali i normálně, tedy pokud se tomu tak&nbsp;dá říkat. Zahrnovala mě historkami o klucích a trapasech co se jí přihodili, měla pár pikantností i&nbsp;z&nbsp;postele, ano čtete dobře, ale to už přece víte, že měla pletky. Já ji vyprávěla o tom co zažíváme s&nbsp;Albertem, ale jí se vždy něco nelíbilo, vytýkala mi, že náš vztah je jen o líbání, že nemáme žádné vzrušení, pomineme-li to v&nbsp;knihovně. Docela mě to štvalo, shazovala tím náš vztah na menší úroveň a vlastně i mě a Alberta. Vždyť mi to můžeme udělat kdykoliv, bude stačit jen chtít a poddat se tomu, ale nechci to udělat teď, Irma by si myslela, že si tím chci dokázat, že náš vztah s&nbsp;Albertem není nudný a nepravdivý.</em></div><div><em>Na druhou stranu měla pravdu, vztah se většinou vyvíjí dál a lidé se objevují a odkrývají se a dovolují si další věci, on by se určitě rád pohnul dál, ale já pořád setrvávala na stejném místě, pár metrů za startem a neměla vůli udělat další krok. Ale ta vůle, ta ve mně musí být, jinak bych nikdy nic neudělala, vždy jsme ji musela najít, někdy to bylo těžší, než jindy, stejné to bude i teď.</em></div><div><em><br /></em></div><div><em>Měli jsme se s&nbsp;Albertem sejít po mé poslední hodině, já na ni však nešla, byla jsem roztřesená, uklidňovala jsem se tím, že si to můžu rozmyslet, ale vůbec to nepomáhalo. Asi jsem věděla, že rozmyslet si to by bylo slabošské a nehodné Nebelvíru, bát se něčeho co už překonalo tolik dívek přede mnou a určitě to není tak hrozné. Irma povídala, že si to užívá.</em></div><div><em>Takže… snad si to užiji i já… snad.</em></div><div><em><br /></em></div><div><em>Nemohla jsem se dostat ze dveří, udělala jsem pár kroků a pak se vrátila, a takhle to bylo několikrát, kdyby Irma byla v&nbsp;ložnici myslela by si, že jsem se zbláznila. Nakonec jsem se dostavila o deset minut později, než bylo dohodnuto, Albert už sedl opřený o zeď na chodbě a mával hůlkou, psal něco na protější zeď. Když mě uviděl, mávl hůlkou a písmo zmizelo.</em></div><div><em>"Promiň, jdu pozdě, Irma mě zdržela," zalhala jsem, ale na mou obranu, nemůžu mu přece říct, že jsem se bála, co se bude dít až budu s&nbsp;ním.</em></div><div><em>Moje obavy byly však zbytečné, k&nbsp;ničemu většímu nedošlo, jen jsme se tak neurčitě dotýkali a<br />trochu líbali, ale bylo jasné, že dnešek nebude tím dnem. Byla jsem za to i ráda, tohle se nedá naplánovat ani uspěchat.</em></div><div><em><br /></em></div><div><em>***</em></div><div><em><br /></em></div><div><em>Zaslechli jsme blížící se kroky, byl to jede z&nbsp;těch dnů, kdy můžete na chodbě dělat co chcete, protože hrad je zcela pustý, kromě profesorů a ti radši celý den tráví v&nbsp;koutech svého kabinetu, než aby se plahočili po hradu, proto jsme zastavovali s&nbsp;Albertem na každém rohu a oddávali se našim tužbám. Kroky se však stále přibližovali, rychle mě vtáhl do jedněch dveří, když jsem se rozkoukala, poznala jsem prefektskou koupelnu.</em></div><div><em>"Ty by jsi tady neměl být," šťouchnula jsem do něj, zaculil se.</em></div><div><em>"Nepovídej, mám snad odejít?" přitáhl si mě k&nbsp;tělu, odpověď už dávno znal.</em></div><div><em>Osoba na chodbě se zastavila, oba jsme se podívali ke dveřím, jako myšky jsme rychle vklouzli do jedné ze sprch a tiše zatáhli clonu, i když ta nebyla v&nbsp;tomhle případě k&nbsp;ničemu, kdyby se opravdu nějaký z&nbsp;profesorů, ať už tam stál kdokoliv pustil do prohledávání koupelny objevil by nás během pěti vteřin.</em></div><div><em>Ozvalo se znovu klapání podrážek na kamennou zem, osoba se dala do pohybu, zůstali jsme tiše ještě nějakou dobu, abychom se ujistili, že žádné nebezpečí nehrozí.</em></div><div><em>Vím, že sem to sama chtěla říct, ale něco jiného, je když to sami řeknete, než když vás přistihne nějaký profesor. Vykoukla zpoza clony a nakoukla do prázdné koupelny.</em></div><div><em>"Myslím, že už je čistý vzduch," otočila jsem se na něho, než sem se stihla vzpamatovat zasáhla mě sprška vlažné vody, zaječela jsem, jak jsem se lekla, okamžitě mi přikryl ústa dlaní, hned na to ruku zase stál a ze široka se zasmál nad mým promočeným výrazem.</em></div><div><em>Ještě že se nemaluju, jako některé holky, byla bych teď jako strašák do zelí, i když…</em></div><div><em>Lehce jsem mu úsměv vrátila a obrátila sprchu proti němu, musím říct, že to schytal víc, než já.<br />Začal se, se mnou přetahovat o sprchovou hlavici, jednu chvíli voda stříkala na mě a v&nbsp;další na něho, dopadlo to tak, že už bychom nemuseli prát svoje oblečení.</em></div><div><em>Ještě že jsem si dnes vzala tu podprsenku, přes to tričko by toho dost bylo vidět, už tak se na něm dost zastavoval pohledem.</em></div><div><em>Dal ruce před sebe jako štít, tedy původně jsem si myslela, že je to na obranu, ale vzápětí se jeho ruce omotaly kolem mého pasu, upustila jsem hlavici na zem a nechala se přitáhnout, z&nbsp;vlasů mi odkapávala voda a stékala mi po zádech dolů.</em></div><div><em>Myslíte, že by teď mohla být ta pravá chvíle?</em></div><div><em>Přejela jsem mu dlaněmi po pažích, a pak zvedla ruce nad hlavu a tam je nechala, pochopil můj úmysl a sevřel spodní lem a pomalu mi přetáhl triko přes hlavu s&nbsp;čvachtnutím spadlo na zem, bylo to pro mě nové, sundal si i své tričko, ozvalos se další plácnutím na mokrou dlážku.</em></div><div><em>Políbili jsme se, rty lehce otřel o koutek mých rtů a cítila jsem jak se jeho ruka dotkla mého boku, když hledal zip sukně.</em></div><div><em>Byla jsem nervózní, cítila jsem se zranitelná, naprosto odevzdaná do jeho rukou. Sukně mi sklouzla ke kotníkům…</em></div><div><em>Nad hlavou se mi ozvalo zachichotání, plně jsem ho nevnímala, ale ozvalo se znovu a tentokrát zřetelněji. Tentokrát ho zaslechl i Albert a zvedl hlavu vzhůru, nad námi se vznášela Ufňukaná Uršula a dělala na nás obličeje, které střídala s&nbsp;chichotáním.</em></div><div><em>"Uršulo, padej odtud!" sykl na ni. Bylo to však už jedno to pomatení bylo pryč. Uršula se zatvářila ublíženě a zaječela, přikrčila jsem se nad tím zvukem. Pomalu jsem si natáhla znovu sukni a zapnula si zips. Albert se na mě otočil.</em></div><div><em>"Minnie?" díval se na mě jak na sebe soukám mokré oblečení. "počkej, já ji odsud vyženu."</em></div><div><em>"Ne to nevadí Alberte, to nemusíš, stejně už bych asi měla jít, je pozdě co nevidět se všichni začnou vracet.</em></div><div><em>"Ale…" pokusil se ještě, v&nbsp;půlce si to asi rozmyslel a už nic neřekl.</em></div><div><em>"Pa," vlepila jsem mu lehký polibek a utekla z&nbsp;koupelny, ano utekla, ani jsem nepočkala, abychom šli spolu, ale chápejte mě musela jsem hodně přemýšlet, co se vlastně událo a k&nbsp;čemu skoro došlo, kdyby nás Uršula nevyrušila, mohl nás objevit někdo jiný v&nbsp;choulostivější situaci.</em></div><div><em>Taky jsem musela přemýšlet ještě nad jednou věcí, děsila mě. Nechtělo se mi věřit, ale budu nucena uvěřit, že Alberta možná miluju.</em></div><div><em><br /></em></div> http://padfoot-prongs.blog.cz/1102/9-kapitola-par-metru-za-startem http://padfoot-prongs.blog.cz/1102/9-kapitola-par-metru-za-startem Válka vášně a povinnosti √ Sun, 06 Feb 2011 15:53:00 +0100