6. kapitola - Kapky vzpomínek

18. prosince 2015 v 9:10 | Padfoot |  Páté roční období
Vím, že je to hrozně dávno, sama jsem zůstala čučet, protože vážně? Minulá kapitola v dubnu? No do...
Nebudu nic raději slibovat, protože vím jak to dopadlo minule, ale sama pro sebe doufám, že další kapitola bude max do dvou měsíců.

Příjemné čtení,
Padfoot




6. kapitola - Kapky vzpomínek

Obklopen.
Jediné slovo, na které James dokázal myslet, jak seděl v jasné místnosti jeho ošetřovatele. Byly to čtyři týdny od jeho návratu domů, nebo tak to aspoň označovala Lily, i když si nemohl nevšimnou jak její oči těkaly, když se občas rozhlédla po domě, jako by se mezi zdmi necítila. Obklopená.
James se rozhodně v domě necítil doma, nebyl to ten správný pocit jako když byl malý a probudil se a ještě omámený ze spánku a stejně věděl, že je doma. Dokonce i Bradavice byly víc jeho domovem.
Dům, ze kterého dnes ráno odešel pod ochranou bystrozorů, byl jako-
"-mesi? Jamesi?"
"Jo, co?"
"Chvíli jste byl ztracen v myšlenkách. Potřebuju, abyste se soustředil," vysvětlil mu muž, nemohl si stále zapamatovat jeho jméno.
"Jistě," polkl a přikývl. Jenže říct to a udělat to byly dvě odlišné věci. Už to byli dva dny od doby co slyšel Lily plakat a ráno po té se probudil s těmi zvláštními pocity, které ho napadly, když slyšel její bídu.
"Stalo se něco? Něco nového? Vzpomněl jste si? Cokoliv?"
"Nemyslím si."
"Zdá se, že je to něco," sedl si naproti něho. Bože, měl ten chlap ve slovníku jiné slovo? "Jamesi, víte že potřebuji vědět úplně vše. I něco co se zdá nepodstatné může být velký pokrok."
"Nic nového," odsekl mrzutě James a zatnul čelist. Sám nevěděl, co to znamená a bude se svěřovat chlápkovi, kterého sotva zná? To těžko.
"Dobře tedy," kývl a otevřel složku na stole. "Kontrola vypadá v pořádku, žádné další viditelnější škody, než minule. Zatím se nám nepodařilo přeně určit kouzlo, je to zřejmě něco nového. Z provedených testů se nám nepodařilo zjistit, proč kouzlo ovlivnilo jen určité vzpomínky, zkusíme další testy."
"Takže nevíte nic?" vztek v něm zabulal. "Vůbec nic nového?! Po všech těch týdnech?!" zatnul ruku v pěst.
"Jamesi, musíte pochopit-"
"Nemusím nic pochopit, nechci nic pochopit! Chci zpátky svůj život!" vykřikl lékouzelníkovi do obličeje, načež se zvedl z vyšetřovací postele a vyšel ze dveří kde na něho už čekal jeho doprovod.
Chtěl jen zpátky svůj život. Bylo to tak moc, že už nechtěl hledět do Lilyiných smutných očí?

***

Vypadali jako rodina. Rodina z katalogu. Jak tam tak seděli, dítě mezi nimi, posmívali se nad svými přihlouplými hrami.
Ale byla to jeho rodina. Něco uvnitř ho táhlo směrem k nim, říkalo mu aby udělal krok a potom další a sedl si k ní a Harrymu. Převzal místo, které hrdě okupoval jeho kamarád.
Nakopl kamínek před ním a zastrčil si ruce do kapes.
Hrudní koš mu hořel žárlivostí nad tím jak spokojeně vypadali. Vztek mu zatemňoval mysl. Proč si Lily nevybrala Siriuse jako manžela? Měla by být s ním, je očividně šťatsná když je nablízku, usmívá se na něho, zatímco James ji nedokáže vykouzlit na tváři úsměv jen z obyčejného pohledu. Stále dostává jen ustarané pohledy.
A to dítě - Harry - je mu podobné. Předtí to neviděl, ale teď kdykoliv se na něho podíval je to jakoby se díval sám na sebe na dětských fotkách od jeho rodičů. Jenže James se necítil jako otec.
Byly to další dva týdny od jeho poslední návštěvy u Svatého Munga, pocity a myšlenky přicházeli stále a on stále nikomu nic neřekl.
Sklonil hlavu a loudal se dovnitř, když procházel Lily sena něho znovu podívala, zatímco Sirius bral Harryho do náruče a začal ho houpat na koleni, James se na ně neohlédl, s tvrdým pohledem do koberce prošel kolem nich a zmizel nahoře v poschodí.
"Jamesi," ozvalo se za ním dřív, než stihl zavřít dveře v pokoji.
Otočil se na Lily. Stála v chodbě, ruce měla spojené před sebou a nervózně si pohrávala s prstenem. Před očima se mu objevil jiný den kdy stála v chodbě před ním. Bylo to mnohem tmavší a hodiny v domě zrovna odbíjeli.
"Můžu s tebou na chvilku mluvit?" vyrušila ho dalšími slovy a jeho podivná představa se rozplynula jako raní mlha.
"Jo," řekl dřív, než to mohl víc promyslet. Jednou s ní, ale bude muset začít mluvit. Zatím se jí jen vyhýbal, byl protivný a nikomu to nepomohlo. Měl jen akorát pocit, že byl nahrazen.
Nechal Lily vstoupit do jeho pokoje, rozhlédla se jako by nikdy uvnitř nebyla, ale všechno vypadalo stejně jako když ten pokoj dostal.
Posadila se opatrně na židli u stolu a James na postel.
"Přemýšlela jsem," odmlčela se, vyčkal až bude pokračovat a zatím hleděl na své ruce. "je to několik týdnů a nevzpomínáš si, nic nového se neděje. Takže až nebude důvod se schovávat, až bude bezpečno pro tebe odejít, můžeš jít."
"Co?" prudce zvedl hlavu a podíval se jí do očí, byli klidné, bylo na ní vidět, že už to promýšlela dlouho a byla s tím smířená. A jediné co Jamesovi probíhalo hlavou bylo: ne ne ne.
"Nemůžu tě tu držet a ani nechci, už teď nás nenávidíš. A pokud to musí být, chci abys byl pryč dřív, než si tě Harry začne pamatovat. Bude jednodužší mu říct, že... že jeho táta umřel, než že ho nenávidí," vstala a odešla. Dveře se za ní potichu zavřely, nechala ho samotného, jako by se nic z toho právě neodehrálo jako by na něho nehodila tu největší bombu jakou mohla.
Jak to mohla říct? Vzdávala se tak rychle. Ale nebylo se čemu divit, James nikomu nic neřekl. Neřekl, že ho přepadávají zvláštní představy deja vu, že má čas od času chvilkové pocity, které neví odkud přišli. A bolesti hlavy když se snaží si něco vybavit, když moc přemýšlí jak definovat to co se děje.
Snažil se z toho domu a od nich všech dostat pryč a teď mu sama Lily nabídla tu největší možnou skulinu a on už nevěděl jistě jestli o ni má zájem.

***

"Lily!" svrašil obočí Sirius, když se vyptával na rozhovor, který vedla s Jamesem a ona mu řekla pravdu. "Co to děláš? Zbláznila ses?!" vykřikl rozčíleně.
"Možná," odpověděla mu stejně hlasitě a pohlédla na Harryho, který seděl v dětské sedačce a ručičkou plácal o stoleček před sebou. Pokračovala v přípravě kaše. "Nemůžu ho tady přece držet, nikomu to neprospívá, ani mě ani jemu a za chvíli nebude ani Harrymu. Není jeho táta. Jeho táta je pryč."
"Lily, přestaň!" Sirius vstal a chytil ji za ruce, aby zastavil její zběsilé míchání. "Tohle teď nemyslíš vážně. Budeš toho litovat až si to uvědomíš. Harry bude potřebovat tátu."
"Má tebe, nemá?" v očích se jí zračila nejistota jak pohlédla na nejlepšího přítele svého manžela.
"Jasně, že má. Miluju Harryho víc, než cokoliv, ale tohle není správný. Popřemýšlej o tom.," vzal ji misku z ruky a přešel k Harrymu a začal mu cpát lžičku před pusu. Harry otočil hlavu pryč, než si to rozmysel a začal jíst.
Lily se posadila naproti Siriuse a sledovala je.
"Ty to nechápeš," promluvila po delší chvilce. "Připravuju se. Až nebude potřeba ochrany a bude konec skrývání nikdo ho tady neudrží."
Sirius zatnul čelist, to on nepřipustí. Nenechá Jamese udělat další chybu. James se zlepší, musí se zlepšit.

***

Chodba byla tmavá a dům byl tichý. Jamesův postup k cíli byl pomalý, ozvalo se skřípnutí dveří, když je pootevřel. Ztuhl na místě a počkal jestli nezaslechne zvuk probouzení. Nakoukl do místnosti, když vše zůstalo tiché, měsíční světlo ozařovalo ložnici. Lily spala schoulená na jedné straně postele a pevně svírala přikrývku, jako by si tím chtěla vynahradit volné místo v posteli. James se zarazil a naklonil hlavu, aby si ji lépe prohlédl, tvář měla uvolněnou a vlasy rozprostřené na polštáři. Nechal dveře otevřené a pomalu přešel k postýlce, ve které ležel Harry a mával ručičkami ke kolotoči nad postýlkou, oblečený v modrých dupačkách. I když nespal byl tichý, aby neprobudil maminku.
James se postavil nad postýlku. Když Harry spatřil jeho tvář jeho oči se zvětšili, zakopal nožkami a zafňukal. Něco uvnitř Jamese se pohnulo. Jeho syn, jeho synovi scházel táta. I když měl milující matku a kmotra, neměl tátu. A to co řekla Lily nad ním vězelo jako stín. Natáhl se a opatrně vzal Harryho do náruče, ten si zacal cucat palec a nespouštěl z tatínka oči. James znovu zabloudil pohledem k Lily a opatrně se posadil do křesla u postýlky.
"Nepamatuju si na tvou mámu," šeptal. "nepamatuju si jak ses narodil, ale myslím, že jsem tvůj táta."


← předcházející následující →
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moony Moony | Web | 18. prosince 2015 v 9:45 | Reagovat

Wow... tomu se říká náderná kapitola :) jsem zvědavá jak to bude pokračovat :)

2 fawex fawex | 18. prosince 2015 v 13:28 | Reagovat

Opravdu super

3 Rogue Rogue | Web | 10. ledna 2016 v 15:34 | Reagovat

Od Lily to byla hodně odvážná slova... A s Jamesem to začíná vypadat nadějněji. Ten závěr mě skoro dojal!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.