12. kapitola - Princ a princezna

14. září 2015 v 20:25 | Padfoot |  Akátová ulice √
Ahoj, je to už nějaký čas co byla kapitola a co byla kapitola k této povídce. Ale přišel čas, aby tahle povídka došla svého konce. Snad se bude líbit a snad se brzy můžete těšit na kapitolu k něčemu dalšímu.

Příjemné čtení,
Padfoot



12. kapitola - Princ a princezna

Lily se zarazila před bránou, která se před ní tyčila jako obr a děsila ji.
"To projdeme jen tak bránou?" pohlédla na Jamese.
"Chceš ji přelézt?" zeptal se zmateně.
"Víš, že takhle jsem to nemyslela," obrátila oči v sloup, ignorovala zahřátí u srdce, že si z ní udělal poprvé toho dne legraci.
"Ano, projdeme dovnitř bránou jen tak."
Kousla se do rtu a znovu si prohlédla železné tyče před ní, vypadaly tak zlověstně.
"Bojíš se projít?" James na ni upřeně hleděl.
"Ne," zalhala. James nemusel vědět, že se děsí toho, že jestli je tohle rande a udělá krok dopředu spouští se do jámy lvové. Taky tahle brána je skoro něco posvátného, vzpomínky na jeden rok co tu prožila jsou za ní. Co když tam půjde a zjistí, že to nebylo tak úžasné jak si jako dítě myslela? Co když to ztratí svoje kouzlo a uvidí, že je to jen obyčejný hrad přetvořený na školu, protože někdo kdysi řekl: Hej, uděláme školu zahalenou tajemstvím ve studeném hradu, bude to prdel.
Být v Prasinkách bylo něco jiného, tohle...

James měl jednu nohu za hranicí brány. Lily vypadala jako když uvažuje nad zhroucením světa. Udělala nepostřehnutelný krok dozadu, ale James si ho stejně všiml a dřív, než to mohl být skutečný útěk ji chytil za ruku.
"Hej," počkal až mu pohlédne do očí. "bude to v pohodě," ujistila ji s úsměvem a pohladil palcem po hřbetu ruky jak udělal krok dozadu a další až ji pomalu protáhl dovnitř. "Vidíš? Nebylo to tak těžký," narazil jejich ramena dohromady.
Lily hlasitě vydechla. Další kroky už byly překvapivě snadné. Jak tam jednou byla, už nechtěla zpět. Najednou se nemohla dočkat až se proběhne po chodbách jako výtržník a někdo za ní bude kříček: "Po chodbách se neběhá mladá dámo!" jako by byla studentka porušující nejposvátnější pravidla ve školním řádě.
Vrhla na Jamese zářivý úsměv a on ji ho bez otálení oplatil, když vstoupili na most a postupovali na nádvoří. Skoro poskakovala vzrušením, když doopravdy vešli do hradu. Všechno vypadalo tak pohádkově. Byla pricenznou. A James... no možná byl jejím princem.

***

Lily vypadla ze dveří jedné z učeben v záchvatu smíchu s Jamesem v patách. V břiše už měla křeče. Jejích smích se rozléhal chodbou a odrážel od stěn, nepochybovala, že prostupuje celým hradem a v tmavých nocích se bude ozývat ze stěn a děsit menší studenty. Při tom pomyšlení se zasmála o něco víc. Najednou ji James pevně stiskl ruku a rozběhl se chodbou pryč.
Za nimi se ozval silný ženský hlas a ačkoliv to bylo spoustu let nikdo nepochyboval, že patří určité profesorce, která řídí Nebelvírskou kolej.
"Pottere!" okřikla ho. James se zastavil a Lily mu narazila do ramene s malým smíchem. Bylo to jako za jeho starých školních let. Neochotně se otočil k profesorce, Lilyinu ruku stále svíral v té své.
"Paní profesorko, co vy tady," nasadil úsměv. Lily vedle něho se usmívala čím dál míň.
"Na to bych se měla ptát já vás Pottere," přeměřila si ho naoko přísným pohledem, než se ji na tváři usadil příjemný výraz.
"Ale však to znáte, malá procházka," usmál se od ucha k uchu. Lily nervózně těkala očima z jednoho na druhého.
"Ty vaše pověstné procházky," zakroutila hlavou načeš se obrátila k Lily, která trochu zbledla.
´A teď nás vyhodí a..´ pomyslela si
"Váš doprovod je kdo? Už jsem si chvíli myslela, že pan Black vsadil na módní rudou barvu vlasů," usmála se.
"To vůbec není špatný nápad," vyhrkl James a tvářil se zamyšleně, volnou rukou si promnul bradu jako největší myslitel světa. "Až ho uvidím hned mu to navrhnu. To bude taková krása," rozplýval se.
"Jsem Lily Evansová, paní profesorko," začala Lily, která ignorovala Jamesův monolog. "zřejmě si na mě nepamatujete, chodila jsem do Bradavic jen jeden rok."
"Jistěže si vás pamatuju, vždy si pamatuju své nejlepší studenty, i ty méně oblíbené," pohlédla na Jamese, ale v očích měla pobavení. "Ráda jsem vás viděla, ale musím jít. A Pottere," oslovila ho zase přísně. "už sice nejste student, ale i tak neporušujte školní řád nebo budu nucena vás vykázat."
"Já? Nikdy paní profesorko, to byl vždy někdo jiný," zatvářil se nevině.
"Ano, já vím Pottere," potřásla hlavou a vydala se zpět ke svým povinnostem.
"Nemůžu tomu uvěřit! Myslela jsem, že nás vyhodí," řekla Lily. "To je jedna z nejúžasnějších věcí co se mi stala!"
"Pojď," James ji zatahal za ruku a vedl do jiné chodby. Tahle byla slepá, stěny byly uhlově černé, což byla jediná zvláštnost. Nikde nebyly žádné dveře ani okna. Lily nechápala proč tu vůbec je. Znovu se rozhlédla jestli něco nepřehlédla, když ji najednou James políbil a couvl s ní k jedné straně chodby.
"Jamesi!" odtáhla se. "Co to děláš?"
"Chtěl jsem přidat k tvým zážitkům další úžasnou věc. Líbání v Líbací chodbě."
Aha, teď to bylo jasné, nic tu nebylo, jen jedna přístupoví cesta, svůj účel nakonec měla a podle všeho ho plnila dobře.
"Ale my nejsme-"
"Je to Líbací chodba Lily, tady na tom nezáleží," podíval se na její rty. Než si mohla rozmyslet, jestli ho chce políbit, jeho rty byly opět na jejích. Opřela se mu do náruče, ruce omotala kolem krku a jednou dlaní mu přejela po krátkých vlasech na zátylku. Pootevřela ústa, aby je mohl prozkoumat. Zeď za jejími zády byla studená, ale do zad ji chlad nepronikal. Z žaludku se jí do těla rozléval hřejivý pocit chtíče. Oddělili se od sebe po několika minutách a silně oddechovali. Oba se smáli, byli jako puberťáci.
"Takže proč se té chodbě tak říká?"
Lily i James se usadili na zem a zády se opřeli o chladnou stěnu.
"Je spousta teorií. Já svou první slyšel ve třeťáku..." James začal vyprávět. Seděli tam aspoň hodinu, než Lily vyslechla o tom jak se studenti schovávali v téhle chodbě a dávali si první a další a další polibky. O tom jak každý kdo zde dostal svůj první polibek vypálil do kamene tečku hůlkou, později začali lidé vypalovat tečky do zdi, i když to nebyl první polibek, a proto byla kamená zeď teď skoro černá, takže na ni ani nebyly vidět další. Vyprávěl o tom jak to údajně začalo, jak si někteří myslí, že celou tradici vybudovali už zakladatelé. Někteří tvrdili, že se tam scházeli dva zamilovaní nejlepší přátelé, kteří se báli prozrazení a tak se chovali jako pár jen v téhle chodbě.

Lily se naklonila a vtiskla Jamesovi další polibek, než mohl začít vyprávět další příběh. Tentokrát to bylo opatrné a líné. James ji zajel rukou do vlasů a přitáhl si ji blíž, aby polibek trval delší dobu. Poprvé si Lily představila jaké by to bylo chodit s Jamesem, kdyby mu to dovolila. Už nepochybovala že tohle je rande a bylo to to nejlepší rande, které kdy měla.

***

Domy v ulici vypadaly stejně jako když je opustili, ale mezi nimi to bylo jiné.
"Uvidíme se," řekla Lily a pustila Jamesovu ruku, jeho výraz pohasl, když se vydala do svého domu a mu nezbylo nic jiného, než se vydat do toho svého. Čekal něco jiného.

Lily se opřela o dveře a kousla se do rtu. Tiffany na ni vykoukla z kuchyně.
"Ahoj, kde jsi byla takhle?" ukázala na její oblečení.
"Rande... s Jamesem,"vysoukala ze sebe.
"No? A jak to šlo?" vyzvídala.
"Vlastně to bylo super," odlepila se od dveří. Udělala to špatně, měla mu říct něco na rozloučenou něco jiného.
"Jste teda spolu?"
"Ne."
"Proč?"
"To je složitý Tiff," bránila se.
"Ne, matika je složitá. Ty a James, to je celkem jasný a jednoduchý. Tak to přestaň dělat složitý."
"Jak si ale můžu být jistá, že se to nepokazí?"
"Nemůžeš. Buď si, ale jistá jednou věcí, že já ti ráda pomůžu se stěhováním, když to pohoří."

***

Lily si prostřepala ruce. Klepala na dveře už mnohokrát, ale tohle bylo snad to nejdůležitější klepání co ji čekalo. A ještě nikdy z toho co ji čekalo za dveřmi neměla takový strach. Ruce se jí třásly a kdyby měla promluvit, vyšla by z ní jen kupa samohlásek.
Co když ji nakonec řekne ne? Co když si to rozmyslel a ona mu za to nestojí. Propásla svou šanci a on ji chtěl dnešním výletem jen ukázat o co přišla.
Možná se k sobě ani nehodili. Kdo o tom vlastně rozhodoval? Jak lidé věděli, že jsou jeden pro druhého ti správní?
Žádná věštba přece neudávala jak jejich život bude pokračovat jak by měl být a co je čeká. Ale i přesto cítila, že musí zkusit ty dveře.
Zadržela dech, pozvedla ruku a zaklepala.
Zaslechla kroky a pak se dveře otevřely.
Vydechla.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fawex fawex | 15. září 2015 v 13:03 | Reagovat

To je fajn, že tu přibyla další :-) Super

2 Moony Moony | Web | 15. září 2015 v 19:49 | Reagovat

Jééé no prostě nádhera :) krásný konec... sice že konec, ale ta povídka byla božská :) jsi dobrá, že v psaní pořád pokračuješ a obšťastňuješ nás čtenáře (a mě odpadlého pisálka povídek) ;-)

3 Anytt* Anytt* | Web | 15. září 2015 v 21:57 | Reagovat

Všechny to známe :) Složité rozhodování, jestli do něčeho máme jít nebo ne :) Jsem zvědavá, co Lily za dveřmi uvidí ;)

4 Kat C. Kat C. | 18. září 2015 v 17:12 | Reagovat

super :D :D
strašně se mi líbila líbací chodba :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.