1. kapitola - Volaní povinnosti

27. září 2015 v 1:30 | Padfoot & Prongs |  Colourblind
Zdravím, dneska tu máme konečně první kapitolu, trvalo to sice déle, ale teď jsme se do povídky pustily a chtěly bysme ji pravidelně přidávat bez dalších velkých mezer.

Příjemné čtení,

Padfoot & Prongs




1. kapitola - Volání povinnosti

Zbývalo už jen pár minut, než to vypukne. Lidé se chvěli vzrušením nad koncem roku a sháněli toho nejlepšího partnera pro novoroční polibek. Každou chvíli se odněkud ozval výbuch veselí a hlasitých výkřiků: Na zdraví!
"Jamesi, musíš se tvářit tak otráveně? Tady máš skleničku, napíj se a trochu se uvolni. Je Silvestr! Čas oslav a veselí!" Pokusil se už poněklikáté za tuto noc Sirius promluvit Jamesovi do duše a nározně mu ukázal co má na mysli, když do sebe najednou vyklpil sklenku šampaňského.
"Měl bych pracovat," řekl James, ale i tak sklenku od svého kamaráda přijal.
"Poslední dobou chodíš do té práce nějak často," bručel a natahoval se po další sklence.
"Za to ty vůbec," přeměřil si ho bystrozor pohledem. "Máš pořád ještě práci, že jo?"
"Ale prosimtě," mávl Sirius rukou s úšklebkem. "Poslyš," změnil téma. "viděl jsem tu dnes několik roštěnek, který by za to stály."
"Víš, že nemám čas s někým chodit."
"Kdo mluvil o chození?" pozvedl Sirius obočí.
"Na to taky nemám čas."
"S tím, kolik jsi tomu věnoval praxe a jak je to dávno? Trochu pochybuju, že by ti to trvalo tak dlouho."
James ho zpražil pohledem a usrkl si ze skleničky. Opravdu už s nikým dlouho nebyl, od té doby co se začali objevovat ty až neuvěřitelně dobře provedené loupeže, se zahrabal v práci a nemohl myslet na nic jiného. Nejprve doufal, že mu tento případ zajístí povýšení, ale teď už ho prostě chtěl rozlousknout. Ale to povýšení by chtěl pořád.
Jednak měl pocit, že má na víc - ty případy, které mu normálně přidělovali byly začátečnické. On už byl ve službě dost dlouho na to, aby ukázal, za co stojí. Byl přesvědčen, že má lepší zkušenosti, nadání a intuici, než Maynard a přesto byl povýšen dřív, než James. Bože, nesnášel toho chlapa a jeho domýšlivost.
James by byl perfektně spokojený s tím, nenávidět ho z dálky, ale Maynard mu to dost znesnadňoval. Zdálo se, že jeho nejoblíbenejší částí dne bylo, chodit za Jamesem a chlubit se svým kariérním postupem a svými případy. Jako by je snad vyřešil sám! Dělal v týmu a jeho kolegyně Lalita Altonová všechnu práci udělala za něj.
James se probudil ze svých myšlenek ostrým dloubnutím Siriova lokte a hned mu byla do ruky strčena další sklenka. Půlnoc byla skoro tu. Dřív, než mohlo začít odpočítávání posledních třiceti vteřin jeho bystrozorský odznak to překazil.
Volali ho, potřebovali ho.
"Musím jít, brácho. Povinnost volá," ukázal james významně svůj odznak.
"Teď? Jediná povinnost, kteoru máš je pořádná party. Vykašli se na to. Co nejhoršího ti můžou udělat?"
"Ehm, dát mi padáka? Neuposlechnutí přímého rozkazu je vážný přečin."
"Ale prosimtě!" Mávl Sirius rukou. "Tak bys řekl, žes ho u sebe neměl, to by nezjistili."
"Ale já mám povinnost ho nosit! To bych si akorát pohoršil!"
"Fajn, fajn. Tak běž, nech svého kamaráda v osamění," hrál na city.
"Ty dlouho v osamění nebudeš," zasmál se opustil sál, aby se mohl přemístit. Ještě, než prošel dveřmi, zahlédl povědomou rudovlasou postavu, nebyl čas ale zjištovat jestli se mu to jen nezdálo. Povinnost volala.
Sirius se za ním ohledl, ale ačkoliv ho nechal samotného na večírku, tak se na něj nezlobil. James už byl takový. A ostatně měl pravdu - dlouho osamoce
ný nebude. Ještě, než všichni pozvedli sklenky, ruku měl omotanou kolem pasu jedné z žen které předtím pozoroval. A všichni sborově vykřikli: "Na zdraví Nevilla Longbottoma - chlapce, který zůstal naživu!"

***

James v duchu zaklel. Kvůli tomu večírku - a hlavně kvůli Siriovi - dorazil na místo činu jako poslední. Nejen že neuvidí všechno jako první, dřív než to ostatní osahaj, změní a přemístí, ale hlavně bude muset čelit otravným poznámkám od svých kolegů a nadřízeného. Vpadl do místnosti div se nepřerazil o toho věčně zavazejícího Brada, který mu věnoval špinavý pohled. Nechal to být, nepotřeboval se rozčílit dřív, než mu do cesty vstoupí Maynard. Raději se dl do prozkoumávání místa činu. Jako snad pokaždé místo vypadalo pachatelem netknuté.
"Pottere, to je dost, že jdete. Už jsem po vás chtěl vyhlásit pátrání," zasměje se vlastnímu chabému vtipu vysoký brunet, kterému se James chtěl vyhnout ze všeho nejvíc.
"Omlouvám se, dorazil jsem co nejrychleji to bylo možné," procedil skrz zuby.
"Šťastný Nový rok," ironicky procedila jedna kolegyně. Pohlédla na Maynarda a poté protočila oči. "Přišli jsme jenom chvilku před tebou. Zatím jsme se ani nedali pořádně do práce."
James se vděčně usmál na kolegyni a dal se práce. Stůl vypadal, že nebyl objektem zájmu pachatele. Šuplíky srovnané a řádné zavřené, deska stolu se leskla, nikde jediná šmouha. Listiny ve složkách byli seřazené dle abecedy, stojánek na pera pěkně vlevo na stole, aby bylo po ruce.
"Zdá se, že se nic neztratilo. Nejspíš to byl planý poplach a někdo z legrace spustil alarm. Silvestrovský žertík," řekl prostě Maynard a myslel si, že práce je hotová.
"A co trezor? Určitě nenechávají důležité dokumenty jen tak ve stole."
"Pottere, nechejte práci raději na profesionálech."
"Já jsem profesionál. Tohle je má profese," řekl jedovatě. "Pane," dodal.
"A vidíš tady někde trezor, Sherlocku?"
"Co třeba tenhle?" ozvala se Altonová a ukázala na odkrytou zeď za obrazem, kde se ukrýval trezor.
"Trezor za obrazem. Kdo by to čekal?" Řekl Edaw Maynard překvapeně.
"Ano, pane," řek nevěřícně James. "Kdo by to čekal?"
Maynard na Jamese zúžil oči: "Pottere, co kdybyste mi raději donesl kafe. Objevili jsme trezor, čeká nás zřejmě dlouhá noc."
"Kdepak," zarazila ho Lalita. "Pottera potřebujeme zde, raději si pro něho zaskoč sám a cestou zjisti kde je majitel této kanceláře, budeme ho potřebovat na otevření trezoru."
"Lalito, tanhle tón-"
"Můžu s tebou mluvit takovým tónem, jakým se mi zachce. Máme stejnou hodnost," považovala situaci za uzavřenou. "Tak co kdybychom se dali do práce? Doma na mě čeká manžel."
James se otočil od Maynarda, aby skryl úšklebek a znovu si přeměřil místnost. Nikdo se zatím ani slůvkem nezmínil o únikové cestě. Vchod do místnosti byl vyloučen, bezpečností systém ho prý odřízl a přemístit se odsud nedalo, tak jak se odsud dostal?
Maynard jakoby četl jeho myšlenky: "Stejně si myslím, že nic nenajdeme. Jenom marníme čas. Pachatel se po uzavření dveří ocitl v pasti. Nebylo odsud úniku. Takže - žertík. A nic jiného."
Ale James už tušil kudy zloděj uprchl. Okno. Vzhledem k výši umístění kanceláře to byla sebevražda, ale pokud už předem plánoval a přišel připravený i na tuto možnost stáli před velmi vychytralým protivníkem.

***

James pohlédl na své hodinky, které mu dal otec v den jeho sedmnáctých narozenin a povzdechl si. Do konce oběda mu zbývalo ještě půl hodiny. Za normálních okolností by šel zpět do kanceláře ke svému stolu a začal by pracovat dřív. Ale dnes byl Maynard extrémně protivný a James neměl náladu ani trpělivost.
Nad prázdným talířem sedět nechtěl, takže bylo jasné, že musí vyrazit. Začal se toulat po Příčné a doufal, že ho napadne něco, cokoliv, čím by zabil zbývající čas. Zastavil se u výlohy podívat se na nejnovější košťata a pak pokračoval dál až se nakonec rozhodl projít Krucánky a Kaňoury.
Už dlouho v tomto obchodě nebyl. Sice sám nějak velký čtenář nebyl, rozhodněne jako Remus, ale i přesto zastával názor, že hezký večer s knížkou nemusí být vůbec k zahození. Pomalu začal procházet mezi regály a hledat, co by mu padlo do oka. Myšlenky mu, ale stále odbíhaly k vychytralému pachateli, který je teď všechny trápil. Zastavil se před regálem a s koncentrací na něho hleděl aniž by si skutečně prohlížel tituly.
"Mohu vám nějak pomoci?" ozvalo se za ním.
"Hmmm?" Zareagoval zamručením na to, že ho někdo vytrhl z myšlenek. "Ne, ani ne. Jen se na něco koukám..." A popadl první knihu, která byla po ruce.
"Jamesi?" Překvapeně zvolala prodavačka zničehonic jeho jméno.
James se s pozdviženým obočím a překvapenýma očima konečně zadíval na ženu před sebou. Vypadala skoro stejně jako když ji viděl naposled, jen byla o něco starší a rudé vlasy jí vyrostly o pár čísel. "Lily," vydechl.
"Páni, to je doba..." vypadlo z Lily nepřítomně. Najednou se zamračila a s očima zabodnutýma do knihy v jeho ruce řekla ledově: "Nevěděla jsem, že máš dítě."
James se zmateně rozhlédl, jestli se snad za ním neskyrývá nějaký špunt, ale byli u regálu sami. Po té pohlédl na knihu v ruce - Kde je Wally?
"Co? Tohle? To je jen pro Siriuse. Já nemám děti, žádný děti. Naprosto čistý a bezdětný."
"Aha," na rty se jí opět vrátil úsměv a James měl neodbytný pocit, že chce dodat ještě něco dalšího. Možná, že je to dobře, že je ráda.
"Ovšem nejsem si jistý, jestli to pro něj nebude příliš náročené," zašilhal na nápis Pro děti od 3 let.
"To doroste... možná," ušklíbla se. James se zazubil. Dokud ji neviděl, dokud s ní nemluvil, tak si ani neuvědomil jak mu chyběla. Lily byla jeden z těch lidí, se kterými se dalo povídat o všem. Člověk s ní mohl strávit hodiny a hodiny a přiapdalo mu to jako chvilka. Bylo nemožné ji nevít rád, nemilovat ji.
Už si ani přesně nepamatoval, proč se rozešli, ale určitě se to dalo vyřešit kdyby se víc snažil. Najednou se toužil víc snažit.
"Tak, jestli máš všechno a nic dalšího nepotřebuješ," ukázala Lily za sebe, že je na cestě pryč.
"Počkej!" vyhrkl zbrkle. "Nechtěla by sis jít někam sednou a popovídat si?"
Lily znervozněla a v očích měla jakoby bolestný výraz. Výraz, který James znal až moc dobře a už víc než častokrát ho viděl. Výraz, který předcházel odmítnutí.
"Víš Jamesi," promnula si ruce. "raději ne. Mám to teď-"
"V pohodě, nedělej si starost. Byl to jen takovej návrh," mávl nad tím rukou a zahleděl se na knihu v ruce: "Tohle si vezmu a už musím běžet. Práce nepočká."
"Dobře. Tak se teda zatím měj," nepatrně se usmála.
James vyšel z obchodu s knihou, kterou ve skutečnosti nechtěl, s odmítnutím, které i po letech odloučení tnulo do živého a se zpožděním do práce, do které se mu nechtělo.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 fawex fawex | 27. září 2015 v 11:04 | Reagovat

Parádní! Těším se na další :-D

2 Anytt* Anytt* | Web | 27. září 2015 v 22:49 | Reagovat

S tím Nevillem jste mě dostaly... I když musím říct, že se to docela hodí, vzhledem k tomu, že jste pozměnily děj :)
Jinak se mi to líbilo. Rozchod a opětovné shledání? No, už se těším, jak se to bude vyvíjet :)

3 Moony Moony | 29. září 2015 v 17:22 | Reagovat

Takže rozchod a následné setkání? :) to je super... i s tím Nevillem, hodněkrát jsem chtěla psát co by bylo kdyby to bylo naopak ale nějak nevyšlo... ale Lily a zloděj a očividně dobrý zloděj tak to mě překvapuje :) ale těším se jak to bude pokračovat... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.