8. kapitola - Cena iluzí

20. prosince 2014 v 23:26 | Padfoot & Prongs |  Vzkaz v láhvi √
Zdravím, ano vím, je to teď trochu špatné, ale byli tu nějaké záležitosti, každopádně teď je tu kapitolka ke vzkazu po... hodně dlouhé době. Nicméně snad se bude líbit a posnažíme se co nejrychleji přijít s další. Držte nám palce ať tohle není poslední článek tohoto roku. :)

Příjemné čtení,
Padfoot & Prongs


8. kapitola - Cena iluzí


James netrpělivě seděl před kabinetem profesorky McGonagallové. Špičkou boty ťukal do podlahy, čímž tvořil jediný zvuk na celé chodbě. Zvuk se odrážel od stěn a vracel se k němu, a jakoby tím zesiloval ticho, které Potter porušoval.
Celý rozhovor s ředitelkou koleje se mu přehrával v hlavě. Její otázky a jeho odpovědi, které skoro neměl. Jak jí mohl vysvětlit, že mu jeho nejlepší přítel chodí za dívkou na kterou si myslí už od čtrnácti?
Byl částečně zvědavý na to, co jí říká Sirius. Ale nahlas by to nepřiznal. Protože on je pro něj mrtvý a nic, co se ho jakkoliv týká Jamese vůbec nezajímá.
Určitě si vymýšlel a přesvědčoval profesorku, že ho James napadl, že si začal, že on je v tom nevinně. Připouštěl si, že on sice začal rvačku, ale tady šlo o víc, než o tu rvačku. Šlo o to čím to ve skutečnosti začalo. A to bylo jisto jistě Siriusova chyba. Siriusova a Lilyina. Jen když na ni pomyslel, udělalo se mu zle. Byla ještě bezohlednější, než si myslel.
A všechno to Siriovo odrazování... Jak dlouho už mezi nimi něco bylo? Ať už to něco bylo cokoliv. Je možné že se mu za zády smáli už několik měsíců.
Snažil se vydolovat z paměti, kdy se Sirius začal chovat jinak Odkdy to spolu mohli táhnout, ale nemohl na nic přijít. Jako by se i jeho hlava spikla proti němu.
Dveře kabinetu se otevřeli a James byl pozván dovnitř. Na Siruse, který stál před stolem a hlavu měl mírně skloněnou neplýtval ani jediným pohledem. Veškerá jeho pozornost byla věnována profesorce McGonagallové, která teď stála před nimi připravena udělit jim kárná opatření.
Cítil na tváři Siriův plíživý pohled, ale byl naprosto odhodlaný tomu nevěnovat ani nejmenší pozornost.
"Musím říct, pánové, že jsem z vašeho chování velice zklamaná. Udělali jste hlupáky nejen ze sebe, ale důsledky vašeho počínání postihnou celou kolej," ocelový pohled profesorky McGonagallové jim pohlížel na dno jejich myslí. "Odebírám Nebelvíru třicet bodů za každého z vás."
Pozorovala je, jakoby čekala na reakci, o které věděla, že stejně nepříjde. Kolejní body je nikdy nijak zvlášť nezajímaly.
"Dále očekávám že se jeden druhému omluvíte a trest-" pokračovala profesorka, ale James ji už nepolsouchal. Omluvit se? Jemu? To nikdy!
"Já se omlouvat nebudu!" skočil jí James do řeči. "Trest si odpykám, ale omlouvat se nebudu! Odečtete mi klidně padesát bodů, ale mu," ukázal prstem na Siriuse a stále se na něho nepodíval. "se nikdy neomluvím!"
Profesorka vypadala jako by chtěla protestovat, nelíbilo se jí to, ale s povzdechem přikývla.
"Dobrá pane Pottere, v to případě vám prodloužím trest o něco déle, než jsem zamýšlela a odbudete si ho spolu. Můžete jít."

***

Jen co opustili kabinet profesorky McGonagallové, tak se každý vydali úplně opačným směrem, jen aby spolu strávili co nejmenší množství času. Oba však nevyhnutelně mířili do své ložnice, která ovšem byla samozřejmě společná. Sirius nevěděl, jestli byl prostě rychlejší než James nebo se Dvanácterák někde zdržel, ať tak či tak byl v ložnici první. Ale ten stav, ve kterém našel své věci, ho přimrazil na místě.
Kdyby byl James hned vedle něco v té chvíli, schytal by další ránu do zubů. Postel byla celá rozházená, jeho věci se povalovali na zemi. Šuplík od nočního stolečku byl vysypaný a obrácený dnem vzhůru. Kufr byl dotažený doprostřed místnosti s víkem úplně odklopeným, obsah zcela prohrabaný a zpřeházený.
Nahlas vydechl a dal se do uklízení, ručně, jeho hůlku měl stále Remus. Než dorazil Remus do pokoje, s vykulenýma očima co se tam zaa tornádo a pomohl mu s úklidem, Sirius si uvědomil že mu chybí dvě věci: krabička cigaret a dopis od Lily.
Byl tohle důvod Jamesova výbuchu? Pitomý dopis, který našel... pod polštářem? Sirius musel uznat, že volba skrýše byla podivná, ale ještě to nic neznamenalo. Lidé si pod polštář dávají různé věci, nejen dopisy od milenců. Byl si poměrně slušně jistý, že Peter v posteli skrýval po více než půlku čtvrtého ročníku živou žábu. Ovšem pravou povahu jejich vztahu neznal, takže tohle moc jeho teorii nepodporovalo.
Snad si James nemyslel, že on a Lily? Otřásl se nad tou představou. Jenže pak by to vysvětlovalo Jamesovo vyptávání kde byl celý den a Sirius mu lhal, nemohl říct, že byl vynadat Lily, že je hloupá husa,
Ale bez ohledu na to co si James myslel nebo nemyslel, Sirius si byl jistý, že za všechno tohle, co se stalo může Lily Evansová.
Kdyby nebylo jí, nebyli by teď rozhádaní tak, že to vypadalo, že se to nikdy nespraví. James by chodil s pěknou a milou dívkou, možná by to dokonce byla Clara. Ti dva do sebe pasovali jako střípky rozbitého zrcadla. A byla to Lilyina vina, že ti dva spolu už dálů nebyli. To kvůli ní James Claru nechal prchnout. Všechny mu prchly kvůli Lily.
Nejenže byla vinná ze ztráty Jamesova štěstí, ale taky mohla za to, že Sirius ztratil svého nejlepšího přítele. Člověka, bez kterého si nedokázal představit svůj život. Člověka, který tady pro něj vždycky byl a stál při něm. A teď už ne.
On ji tak nenáviděl. Nenáviděl ji! Chtěl by to vykřičet do světa, ale... Bylo tu to ale, vždycky nějaké bylo. Pokud mohl mít malou jiskřičku naděje, jen Lily mohla věci zase svést do pořádku, stejně tak jako je rozdělila.
Možná kdyby polkl všechen svůj hněv a odpor k ní, všechno jí vysvětlil a hezky ji požádal, aby vše napravila, tak by to udělala. Přece na ní musí být něco dobrého, kvůli čemu ji mají všichni tak rádi, ne?
Když se to povede, mohlo by se napravit víc, než jedno porouchané přátelství.

***

"Zase ty?" Zabručela Lily otráveně, když zahlédla Siriuse Blacka, jak na ni zase čeká na konci chodby jako nějaký pošuk.
Jako většina studentů slyšela o jeho rvačce s Jamesem, vlastně pochybovala, že byl někdo v celém hradě kdo by o ní neslyšel a neprobíral katastrofické scénáře co se mezi těmi dvěma událo, aby se takhle semleli. Jí to bylo však jedno. Nezajímaly ji jeho řeči a především jeho osoba. Chtěla mít jen svatý klid. Celá tahle záležitost s dopisem a kdo ho vlastně napsal už ji stála příliš mnoho nervů a rozčilování, nehledě na to, že celé dva týdny chodila s Brianem, kterého jak opět zjistila nemůže ani vystát, když přišla na to, že není autor dopisu.
Musela se ho zbavit, čím dřív, tím líp. Její mozková kapacita byla plně vytížená jejími vlastními starostmi, na Blacka, Pottera a jejich žabomyší války už nezbývalo místo. Nicméně se zdá, že Black měl jiný názor.
Zastoupil ji cestu, zkusila ho obejít, ale zdělal krok do boku jejím směrem. Lily to tedy zkusila druhou stranou, ale i on měl stejný nápad. Vypadly jako kdyby na té chodbě tančili.
Naštvaně vydechla vzduch z plic a zasložila si ruce na prsou: "Co chceš?!" štěkla.
"Trochu si popovídat, ale ne na chodbě," pokynul ji k nejbližší prázdné učebně. Byla na pochybách, těkala pohledem po jeho tváři. Jít s ním nebo ne? Snad by ji násilým netáhl, ale nehodlala to riskovat.
"Odmítám být viděna jak s tebou jdu do prázdné učebny," učinila poslední pokus o vyhnutí se rozhovoru se Siriusem Blackem.
"Chceš to dělat radši na chodbě? Každému na očích, aby každý to každý slyšel?"
Lily se rozhlédla kolem sebe, na chodbě byli zrvona sami. Ale jaká je pravděpodobnost že to tak zůstane? Navíc postupně zjištovala, že na tomto hradě snad i brnění má uši.
"Fajn," obrátila oči v sloup a zalezla do učebny, jakmile byla uvnitř sedla si co njeblíže dveřím, aby mohla popřípadě uprchnout, avšak mladý Black se opřel o zavřené dveře, tím plán úniku padl.
Lily těkala očima po učebně, jen aby se nemusela dívat na něj. Naopak Sirius svůj pohled zabodl pěvně do ní.
"Uvědomuješ si jak jsi hloupá?" začal a Lily se na něho překvapeně otočila.
"Prosím?! Tohle si vyprošuju," ohradila se, jakmile se vzpamatovala.
"Jen se nedělej! Je to všechno toje vina, všechno se to posralo kvůli tobě!" ukázal na ni prstem, jeho tvář se zkřivila vztekem.
"A co jsem jako udělala?!" vyskočila ze židle.
"Tak ty nevíš? Tak začneme od začátku... Narodila ses. Jo, jde vlastně o to, že vůbec jsi. Že Jamesovi pleteš hlavu, že kašle na svoje zájmy, na svoje kámoše a na všechno, hned jak se objevíš v jeho zorném poli. Že jsi zničila naše přátelství, že teď nemám kam jít," vyhrnul najednou. Lily stačila jenom mrkat, na slova se nezmohla. "Proč jsi sakra musela odepisovat na ten dopis? Nemohla jsi to prostě nechat být? Tak jak by to udělal každej jinej?"
"Jak tohle souvisí s Jamesem? To ty jsi ho zradil, když jsi ten dopis napsal a všechny ty věci o mě. Prní bod v dopise: Nesnáším ji, protože ji nedokážu dostat z hlavy."
"Cože? Ty si vážně myslíš, že jsem ten dopis psal já? Copak ti to hned nedošlo? Ty musíš být ještě víc mimo, než jsem si myslel," zasmál se zoufale a dal si hlavu do dlaní. "Tak abys to pochopila i ty: James psal ten dopis, ne já."
"Ne, ne," zakorutila hlavou. "To ty, tys ho psal. Věděl jsi, že jsem odepsala, věděl si co bylo v tom prvním." (věděl to že jo, řekl jí něco z toho)
"To proto, že James je-"zasekl se. "byl můj nejlepší kámoš, byl můj brácha, psal ho přede mnou, hodil jsem ho do vody a doufal, že jeho city k tobě odplavou jako ta flaška a pak když jsem tam viděl tvou odpověď sebral jsem ji, abych ho před tebou uchránil. Konečně mu to klapalo s Clarou, ale ne tys přišla a zase všechno zničila."
"To není pravda, nemůže být..." Z nějakého nevysvětlitelného důvodu ji ještě víc překvapilo a zasáhlo zjištění, že dopis psal James. S Brianem se dokázala smířit, i Black byl přijatelná možnost. Ale James? To byl krok až příliš daleko z její bezpečné zóny. Obzvláť když věděla bez jekýchkoliv pochyb, že autorem je skutečně on.
Kdo skutečně byla, co to byla za člověka, že i kluk, který je jí tak posedlý si o ní myslí vlastně tolik špatného. Neměl by si myslet, že i zem po které kráčí je posvátná?
Sirius na ni koukal se zadostiučinením v očích. Byl rád, že se cítí mizerně i osoba, která stojí na počátku všeho jeho trápení.
"Co vlastně po mně chceš? Hm? Co mám podle tebe dělat?" Promluvila konečně Lily.
"Udělala jsi toho dost, to stačí. Nepřibližuj se k Jamesovi, zaslouží si někoho dobrého," řekl a potom prostě odešel.
Řekl dobrého, ne lepšího. Mihlo se jí hlavou. Není tak špatná, aby mohl říct tohle, ne?
Vždycky si myslela, že je dobrá, že je hodná, to byla její největší chyba. Chtěla být lepší, chtěla být ta dobrá, nechtěla se cítit tak mizerně. Z krku se ji vydral vzlyk a ona se svezla zpátk na židli. Co to jen provedla? Svou panovačností zavinila rozpad tak silného přátelství jako měl James a Sirius.
Nechtěla být taková. Jak to, ale měla udělat?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fawex fawex | 21. prosince 2014 v 11:55 | Reagovat

To je od vás předvánoční dárek :-) Moc hezký

2 Dinnes Dinnes | 24. prosince 2014 v 14:58 | Reagovat

Pěkně se to vyvíjí. Jsem zvědava, co bude dál. :-)

3 Moony Moony | Web | 15. března 2015 v 18:21 | Reagovat

hm... jak to že jsem tuhle kapitolu nekomentovala :D no nic.. hned to napravím, je naprosto dokonalá :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.