4. kapitola - Toulky za poznáním

4. dubna 2014 v 8:11 | Padfoot |  Akátová ulice √
Ahoj, nová kapitolka k ulici, tentotokrát je to totálně Jily, to jako fakt, uplně, moc Jily kapitola. Vlastně se tam nevyskytuje nikdo jinej, aspon ne přímo:D Snad se bude líbit:)
Pak tu mám jedno vyjádření. Musím nesouhlasit s názory, že takhle povídka je mudlovská, nebo tak. Co na ní přesně je mudlovské? To že se neodehrává v Bravaicích? Odehrává se přeci v kouzelnickém městečku. Nepoužívají kouzla? Ale ano používají, neodehrávají se sice závažné boje, ale používají se kouzla pro každodení drobnosti, které snad ještě víc dokazují jejich původ. Používají moc mudlovských technologií? Proč je nepoužít, i když jsou kouzelníci, dle mého názoru se to nevylučuje a proč nevyužít něco co je užitečné? Jsou dostatečně začleněni i do mudlovské společnosti, nejde o kouzelníky, kteří by si potrpěli na čisté krvi.

Příjemné čtení,
Padfoot



4. kapitola - Toulky za poznáním

"Dobře," kývla a James vstal z lavičky.
"Dobrá volba. Navíc, budu lepší průvodce, než Tiffany, ještě by ti navykládala nesmysly," seskočil ze schůdků u verandy.
"Tak špatná není," složila si ruce na prsou Lily. Taška se ji zahoupala u okraje roztřepených džínových šortek.
"To kvůli ní se začalo říkat, že blondýnky jsou hloupé," tentokrát se doopravdy ušklíbl.
Chtěla mu říct, ať takhle nemluví, ale z nějakého důvodu jí to nepřišlo tak zlé jako se Siriusových úst, i když ani on to určitě nemyslel nijak zle. Byl to jejich způsob pošťuchování a legrace, kterou si ze sebe dělali.
"Takže co jsi už tady viděla?" vydali se po chodníčku směrem k centru městečka. Nebylo velké ani malé.
"Upřímně? Kromě naší ulice, nic." Líbilo se mu jak řekla naši.
"Takže tě mám vlastně zcela ve svých rukou?" Zadíval se na ni jak kráčela vedle něho. Rudé vlasy měla zmuchlané do rozpustilého a uličnického drdolu. Mohl přesně vidět křivku jejího krku jak přechází k ramenům. Otočila k němu obličej a usmála se.
"Jsem v tvých rukách." Těžce polkl.
"Dobře," rozhlédl se. "Víš proč se město jmenuje Plunkett Plain?" byl nervózní, připadal si jako profesor ve škole poučující studentku. Přál si, aby nebyl tak nervózní, dělala s ním hrozné věci. Otočila k němu oči a čekala až jí to řekne, jeden koutek úst měla mírně povytažený. "Říká ti něco Mirabella Plunkettová? Jmenuje se tu po ní, narodila se tu a vyrostla, moc lidí si to s ní ale nespojuje," začal vyprávět. "Všechno důležité se odehrálo jinde, když odjela na prázdniny a zamilovala se do jednoho z jezerních lidí a opustila rodinu, aby mohla být s ním, když nesouhlasili se sňatkem. Od té doby ji nikdo neviděl," pokrčil rameny. Bože, vyprávěl jí to jako nějakou přednášku. Určitě si o něm myslela, že je idiot. Každopádně to nedala na sobě znát a nevypadala, že by ji jeho povídání obtěžovalo. Lily samozřejmě měla znalosti o Mirabelle, ve škole měla dějiny a byl tu i ten nepopíratelný fakt, že měla kartu v čokoládových žabkách. Lily, ale neměla to srdce Jamese přerušit, obzvlášť když se snažil být tak dobrým průvodcem.
"To je dost smutný, i když kdybych našla mořskýho kluka, kterej by za to stál," ušklíbla se na Jamese. Jamesovi se roztáhl na rtech úsměv, ne kvůli tomu co řekla, ale jaký to mělo skrytý význam. Celou dobu uvažoval zda je Lily a Tiffany pár a nakonec stačilo tak málo, aby se dozvěděl, že je jen opravdu Tiffanina kamarádka. To znamenalo, že má snad šanci. Snad.
"Žije tu ještě někdo z jejich rodiny?" rozhlédla se jako by je mohla vidět chodit po náměstí s příjmením napsaným na čele.
"Ne, všichni jsou dávno pryč," vzpamatoval se a pokračovali přes náměstí. Ukázal jí všechny obchody, kterých nebylo mnoho a po té se po pečlivém výběru lavičky, z nich některé byli očarované drzými výrostky aby vás kousli při první příležitosti do zadku, (ach to byli časy kdy James byl jedním z nich) na jednu z těch bezpečných posadili.
"Je tu celkem klid, nenudí tě to tu někdy?" zeptala se.
"Zábavy si dost užiju v práci, taky se mi o nistará Sirius a Tiffany, a každý rok se tu dějí tři velké slavnosti, z nich dvě oficiální a jedna ne."
"Co tím myslíš?" obrátila tělo k němu, koleny se dotýkala jeho nohou.
"Máme tu Vánoční slavnost a po té slavnost, která se koná na konci prázdnin, která je trochu připomenutím Mirabelly. Je to velká věc, všude jídlo, pití, plno fáborků, hudba. Bude se ti to líbit."
"A ta třetí?" vyzvídala.
James si olízl rty: "To má na starosti Tiffany."
"Tiff někdo něco svěřil?" vyhrkla.
"Nikoho se neptala," zasmál se James nad Lilyiným mírně vyděšeným výrazem. "Jedná se totiž o oslavu jejích narozenin, prostě to jednoho léta udělala a od té doby se to děje už každoročně."
"Měla bych se strachovat?"
"Já to přežil pokaždé."
"Fyzicky možná, ale duševně si nejsem jistá," ušklíbla se. James se na ni dotčeně zadíval. "Promiň," stiskla víčka k sobě. "Nevím proč jsem to řekla," zakroutila hlavou. Kousnula se do jazyka, aby už se nic takového neopakovalo. V té chvíli ji to prostě přišlo na mysl a bylo tak jednoduché to Jamesovi říct, chovat se s ním jako se starým známým, přitom byli stále prakticky cizí. Neznali se, nemluvili spolu o svém dětství a jakou podobu má jejich patron či jakou sladkost mají nejradši. Ale mohla by to s ním zkusit, nějakým podivným způsobem cítila, že z Jamese bude dobrý kamarád.
"Vidíš," ukázal na ni James. "to je ten Tiffanin vliv, teď už to nezapřeš," zazubil se.
"Dobře, přiznávám, že Tiffany má vliv."
"Jak dlouho už na tebe její vliv působí?" zajímal se.
"Dost dlouho, i když asi ne tak jako na tebe, u tebe je to v kritickém stádiu."
"Teď jsi mi zabodla dýku přímo do srdce," pozvedl ruku a v ní neviditelné ostří a vrazil si ho do hrudi, hlava mu přepadla dopředu a ještě než ji zvedl už se usmíval.
"Jsi takový komediat odjakživa?"
"Už od narození, rodiče si mysleli, že mě vyměnili jezinky," pronesl tichým hlasem, jako by chtěl uchovat strašlivé tajemství.
S úsměvem zakroutila hlavou a rozhlédla se po náměstí. James ji pozoroval a mlčel, bylo na ní vidět, že o něčem přemýšlí a nechtěl ji z jejích myšlenek vytrhnout, zároveň ho její myšlenky zajímaly.
"Půjdeme?" otočila se na něho, jako by nebyla dvě minuty mimo.
"Jistě," přikývl, vstali a vydali se na druhou část prohlídky.
Lily musela až s podivem sledovat kolik lidí na Jamese mává a zdraví ho. Buď měl James nějakou tajnou schopnost získat si lidi, i ona sama se s ním cítila dobře a nebo to město bylo prostě úžasné jak James říkal. Věřila obojímu.
"Takže fotíš i na slavnosti?" zeptala se Lily zvědavě, když je minula paní, která měla na starosti jídlo na slavnost na konci léta a prohodila s nimi pár slov.
"Jo," zabručel. "Je to jako prokletí, lidi pořád čekají, že mám po ruce fotoaparát a všechno fotím jako blázen."
"Musíš mít doma spoustu fotek. Tak mě napadlo, jestli bys mi nějaké neukázal. Viděla jsem nějaké v Bleskobrku, ale chtěla bych vidět i jiné. Něco…víc osobního?"
"To můžu zařídit," přikývl. Měl dobrý pocit z toho, že Lily chce vidět jeho "pohled na svět".
Chtěl jí svůj svět ukázat ze všech stran.

Když se vrátili k Jamesovi domů, po Tiffany a Siriusovi nebylo ani stopy. Zřejmě už dořešili svou záležitost a šli si po svých, tedy snad odešli i po svých. Jejich debaty byli někdy až příliš živé.
James nemohl být šťastnější, že bude s Lily ještě další chvilku o samotě.
"Kde chceš začít? První ročník, druhý ročník a nebo snad něco co jsem fotil v poslední době?"
"Máš fotky ze školy?" zeptala se překvapeně.
"Ehm…" podrbal se na hlavě. "No dobře," zvedl ruce v obraně. "byl jsem to dítě co nosilo fotoaparát všude," pokrčil rameny. "I když možná bych přece jen přeskočil všechny ty trapné roky dospívání," kousl se do rtu.
Lily se hlasitě zasmála a posadila se na pohovku: "Já si naopak myslím, že by to mohl být zajímavý začátek," zazubila se.
Zkrabatila obočí na modrý telefon zavěšený na stěně u schodů. Věděla, že kouzelníci mají doma plno mudlovských přístrojů. Tiffany měla televizi, s Robertem měli doma nespočet vymožeností, ale to bylo něco jiného, ona byla mudlovského původu, bylo to přirozenější, než vidět takový telefon v čistě kouzelnickém domě.
"Na co máš telefon?"
"To je pohotovostní modrý telefon. Sovy jsou fajn, ale telefon je prostě rychlejší, když jde o něco důležitého. Měli jsme zrcátko, ale to jsme dali jednomu našemu spolužákovi."
"A co přesně považuješ za urgentní?" podložila si bradu rukou.
"Třeba, když se přistěhuje nová sousedka," mrkl.
"Bod pro tebe," zakroutila hlavou rozesmátá. James byl jako lék na její ztrápenou duši.
Jen co otevřeli první fotoalbum, James už se proklínal, že to nezamlčel. O každé druhé svojí fotce prohlašoval, že ji měl už dávno spálit, čemuž se Lily smála dokola a dokola.
"Remus Lupin," zabodla prst do fotky v ročence.
James pozvedl obočí. Pamatovala si i Remuse? No báječné, už chybělo jen, aby si vzpomněla na Petera a musel by se přesvědčit, že v prvním ročníku nebyl celý rok neviditelný. "Přátelili jste se až do konce školy? Byl takový zakřiknutý," pronesla zamyšleně.
"Remus je báječnej chlap, je teď v zahraničí a pracuje na výzkumu o vlkodlacích. Bádají jak uklidnit vlkodlaky při úplňku, aby nebyli tak nebezpeční a lidé je brali jako ostatní, když zrovna úplněk není-" zarazil se, najednou se bál, že toho prozradil až moc. Lily určitě nemohla vědět, že Remus je vlkodlak, on sám na to přišel s klukama až v druhém ročníku. Lily to nemohla postřehnout, navíc ani netušil jak by reagovala. Netušil jaký vztah k vlkodlakům má, mohla s tím být v pořádku, jako oni a nebo taky ne. Potkal už různé odpůrce.
"To je úžasné, ale není to nebezpečné? Proč si vybral tenhle obor?" vyptávala se Lily, vypadala, že ji to opravdu zajímá.
"Remus, no…" odmlčel se. "Má k tomu vážně neuvěřitelné cítění."
"Oh," přikývla jako by věděla. "Muselo být úžasné chodit po těch chodbách tolik let. Určitě jsi znal všechny zkratky a tajné chodby," nakrčila nos v provokativním úsměvu.
"Všechny zase ne," řekl James a nevědomky si začal pohrávat s okrajem jejího trička.
"Určitě jich znáš víc, než já," oči ji zabloudili k jeho ruce, když si všimla co dělá a jak blízko sedí. Zdálo se, že i on si v ten moment uvědomil, jakou hroznou chybu udělal a že to může působit divně. Mít Lily u sebe doma, na jeho pohovce, sedět vedle sebe, cítit její parfém, vidět a slyšet její úsměv, to bylo něco co chtěl. Nechal se unést okamžikem. Stáhl ruku zatímco se jí díval do obličeje, jestli rozpozná nějaké negativní emoce, ale ona se na něho jen dívala. V očích se ji zračila směs překvapení, klidu a ještě něčeho, ale stejně rychle jako se to objevilo to zase zmizelo. "Taky jsem nikdy nebyla v Prasinkách," její hlas zazněl do ticha jako náhlé probuzení.
James si odkašlal: "Vždycky se tam můžeš ještě podívat," poodsedl si kousek, blízkost ho sváděla.
"Možná. Myslím, že to někdy udělám," přikývla nad vidinou něčeho, co vždycky chtěla.
Postupně se propracovali k dalším albům, James se plně soustředil na stránky s fotkami, které Lily držela v ruce a listovala, aby se neopakovala stejná situace jako předtím. Dvakrát se rozhodně chovat divně nechystal, ať ho to lákalo sebevíc.
"Dobře, teď už jsem přesvědčená, že jsi fotograf," řekla Lily a odložila poslední sbírku fotek na stolek.
James otevřel ústa v šoku: "Tys o tom pochybovala?"
Pokrčila rameny a zatvářila se jako neviňátko.
"Dobře, odpouštím ti." Napodobil ji James v pokrčení ramen.
"Asi bych měla jít, ať Tiff nevyhlásí pátraní, že jsem se ztratila," zvedla se.
"Jo, nebo by si myslela, že jsi se utopila v jezeře, i když tady žádný nemáme," vtipkoval James.
"Uvidíme se a díky za provedení," poplácala ho lehce po rameni.

Jamesovi bylo líto, že Lily už odchází, ale nesměl se chovat divně. Hlavně ne divně. A kdyby ji nutil ještě zůstat, bylo by to hodně divné. Nesměl to se svým nadšením přehánět.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moony Moony | Web | 4. dubna 2014 v 22:08 | Reagovat

DOKONALOST!!!! vážně totální paráda.. je to nezvyk že se Jimi s Lil nehádají ;) moc se těším na další kapitolku :))

2 fawex fawex | 5. dubna 2014 v 8:20 | Reagovat

Je to super :-)

3 Ronnie Ronnie | E-mail | Web | 8. dubna 2014 v 22:05 | Reagovat

ten Jamesův fail s tím tričkem tam na konci.... fakt povedený :D strašně moc se ti celá kapitola povedla a šíleně se těším na další :))

4 Anytt* Anytt* | Web | 6. září 2014 v 18:55 | Reagovat

Joo, to se mi líbilo :D Dokonalá idylka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.