3. kapitola - Jednoznačná výhra

16. dubna 2014 v 8:05 | Padfoot & Prongs |  Vzkaz v láhvi √
Zdravíme, dnes opět kapitola ke vzkazu. Jde to docela rychle, už třetí kapitola, snad se vám bude líbit.

Padfoot & Prongs




3. kapitola - Jednoznačná výhra

Prasinky byli volbou pro mnoho z prvních schůzek. Odváděli většinu nervozity a trapnosti. James byl však nervózní i tak dost, ne ze schůzky, ani z Clary, tak se ta dívka jmenovala, to jediné mu Sirius sdělil, ale z toho aby to nepodělal. Ještě naposled před vstupem do podniku madame Pacinkové zkontroloval svůj vzhled a hlavně svůj účes v kapesním zrcátku, poté byl více méně připraven vstoupit.
Všechny obsazené stoly už měli své dva obyvatele, ještě tam zřejmě nebyla. Rozhodoval se, ke kterému stolečku se posadit, kde se to bude Claře nejvíce líbit, když se za ním ozval smích.
Stála přímo za ním a jen stěží ovládala svůj výraz.
"Ty jsi se zrovna před chvílí upravoval v zrcátku?"
"Já? Cože? Ne!" Ohradil se nepřesvědčivě. "To-to vůbec není pravda!"
Významně se na něho podívala: "Pak to tedy musel být někdo kdo ti je hodně podobný," hrála s ním. "Sedme si?"
"Tak to si toho dvojníka budu muset najít," široce se usmál a ona mu úsměv oplatila. "Prosím, mylady," odsunul jí židli u stolku, aby se mohla posadit.
"Děkuji, sire," zahihňala se. Ale nebylo to takové hihňání, jaké má ve zvyky většina holek, které Jamese dohánělo k šílenství. Tohle mu připadalo skoro až... roztomilé?
James se posadil a složil si ruce na stole. Zkoumavě si Claru prohlížel, zatímco jim připravovali jejich objednávku zmrzlinových pohárů. Tmavě plavé vlasy se jí mírně vlnily a u konečků tvořili až ruličky, James nevěděl jak jinak tu věc nazvat. Oči měla až nemožně světle modré barvy. Rty se ji leskly ve světle, potřené balzámem proti popraskání, který voněl po medu. James miloval med. Její postava byla drobnější, ale pružná. James měl až příliš silný pocit, že ji odněkud zná a ne jenom jako svou spolužačku ze školy (i když měl pocit, že je mladší než on).
Připadal si nepřipravený. Měl si dát víc záležet, měl se Siriuse vyptávat víc, než jen na jméno. Ale v tu chvíli, kdy mu Sirius řekl, že mu domluvil rande ho to moc nezajímalo.
"Ty jsi z Mrzimoru, je to tak?"
"Deset bodů pro Nebelvír," odměnila ho úsměvem.
"Ale jsi nejmíň o dva roky mladší než já."
"Ty dnes válíš, Jamesi," neustále se smála a James věděl, že se směje jemu, ale nedokázal se přinutit k tomu, aby mu to vadilo. "Tento měsíc mi bude šestnáct," upřesnila.
"Tolik branek jsi střelila v posledním zápase Mrzimoru s Havraspárem," James se vítězoslavně usmál, když si to konečně uvědomil. Clara Myersová. Byla střelkyní Mrzimorského famfrpálového družstva. Přímo famózní střelkyní.
"Máš dobrou paměť, to ti musím nechat. Jsi snad můj fanoušek?" Strčila si za ucho pramen vlasů, který neustále vyklouzával. "Ale já taky moc dobře vím, kdo jsi. Jinak bych nepřišla."
"Jsi snad moje fanynka?" Otočil její poznámku proti ní. V té chvíli před ně postavili objednané poháry.
"Fanoušek je možná, až příliš silné slovo, možná však, když odtud dnes budu odcházet, budu patřit do nejbližšího kruhu tvých obdivovatelek," zamořila lžičku do jahodové zmrzliny a v očích jí svítili jiskřičky uličnictví.
"Tak to se budu snažit, abych tě okouzlil," a také se pustil do svého poháru.
"A jinak by ses nesnažil?" A zase ty jiskřičky! Ta holka v sobě snad měla čertíka. Jamese to k ní neuvěřitelně přitahovalo, měl pocit, že ji musí poznat ať to stojí co to stojí.
Úplně ho dostala. Jak to udělala? Nenacházel dost vtipnou odpověď, Clara však nevypadala, že by to chtěla nějak moc přehnaně řešit. Začali si povídat o famfrpálu a nadcházejících zápasech, zapředli rozhovor na nejrůznější věci.
Ani se nenadáli a už se začalo připozdívat, venku se zešeřilo a byl čas se vrátit zpět na hrad. James za ně oba zaplatil a vydali se ke kočárům s nadějí že ještě nějaký chytí. James Claře napůl v žertu nabídl rámě, ona jej k jeho překvapení přijala.
Jejich cesta na rad utekla stejně rychle jako celý den. James měl z toho opravdu dobrý pocit, když ji doprovázel k místnostem Mrzimoru.
"Neměl bys tady být," řekla mu, když došli ke vchodu do věže. "Vlastně bys vůbec neměl vědět, kde je vstup."
"Myslím, že rád převezmu všechnu zodpovědnost, když mě přichytí," odvážil se o krok blíž k ní a prsty se sotva lehce dotýkal jejího boku.
"S tím počítám," sladce se usmála, položila mu ruku na paži a trochu se k němu naklonila.
První dotek jejich rtů byla zkouška, jen letmé otření. James se zadíval do jejího obličeje a když viděl, že se na něho usmála políbil ji znovu, tentokrát doopravdy.

***

Lily zahloubaně kráčela zpět do hradu. V hlavě jí pořád běžela ta slova, která Brian pronesl.
Byla to přesně ta stejná fráze jako ta v tom zatraceném vzkazu. Byla to snad náhoda? Bylo možné, aby dva lidi nezávisle na sobě o ní řekli tutéž věc? Tutéž lež?
Ne to je nemožné. Musel to být on. On jediný je něčeho takového schopný, nic na jeho obranu nemá a proč by taky měla něco hledat? Vždyť dává jasně najevo, že ji nesnáší, strefuje se do ní kdykoliv má příležitost. A dnes, dnes se usvědčil.
Udělal přímo školáckou chybu. Ale on ani nevěděl, že by se měl hlídat. Nevěděl, že ona ví.
Otázkou teď ovšem bylo, jak Lily s touto informací naloží. Tohle si žádalo důkladné rozmyšlení.
Měla by mu snad všechno pěkně vmést do tváře co si ona o něm myslí až ho zase potká nebo by se měla tvářit nad věcí a nechat to plavat? Co když by, ale měla udělat něco jiného, něco… Nedokázala tu odpověď najít tak snadno, jak by chtěla.
Nedokázala tu odpověď najít tak snadno, jak by chtěla, ale ani jedna z možností, které ji doteď nepadly se jí nezdála jako ta správná. bylo to ještě něco jiného. Ale co?
Cítila jako by řešení bylo přímo na dosah, ale ona na něj stále ne a ne dosáhnout. Promýšlelo by se jí to líp, kdyby věděla, že dostal její odpověď, ale… do Prasinek tentokrát nedošla. Obrátila se na podpatku jakmile si to uvědomila a rychle se vrátila do hradu. Netušila jestli si její lístek někdo U Tří košťat vyzvedl nebo ne. Jak je hloupá! Měla tam jít a počkat u Rosmerty jestli se Brian objeví!
Ale teď už je pozdě plakat nad rozlitým mlékem.
I když možná na tom zase tolik nezáleží, jestli odpověď viděl nebo ne. Bez ohledu na to, co si přečte, ho přinutí k tomu, aby toužil vzít zpět každé ošklivé slovo, které o ní kdy řekl.
Ukáže mu jaká ve skutečnosti je a on bude litovat, že o ní někdy smýšlel tak ošklivým způsobem.
Ona, Lily Evansová už měla plán.

***

Sirius nervózně pochodoval po ložnici jako lev v kleci. Čekal na Jamese a na nové informace ohledně vývoje situace, ale jeho kamarád pořád nešel. Sirius se ani neodvažoval hádat, jestli je to dobré nebo naopak špatné znamení.
Probíral se všemi možnými scénáři, jak se zítra bude muset omlouvat dívce, kterou James zazdil při jediném pohledu na procházející Lily jak už se tomu tak jednou stalo, když se dveře otevřeli a dovnitř vešel James s neutrálním výrazem ve tváři. To Siriuse zmátlo. Čekal bud úsměv nebo obvyklý žal, který James pociťoval po neúspěšném pokusu s Lily a ne naprosto prázdnou tvář, která nenapovídala nic o událostech dne.
"Uh, ahoj," řekl bezvýrazně James.
"Uh? Ahoj? To je všechno?" Obrátil se na něj Sirius. "Nenech se prosit, Jamesi. Povídej, jaký bylo rande."
"Nebylo to špatný," pokrčil rameny.
"Detaily Dvanácteráku, detaily!" Chytil ho Sirius za paži a zatřásl s ním.
"Bože," setřásl ze sebe Tichošlápka. "Chováš se jako nějaká holka," řekl kysele, ale přesto se začal usmívat.
"Tak už to vyklop nebo se sblázním! Chápej potřebuju všechno vědět, jako reference pro moje další dohazování," zazubil se, povalil na postel, podepřel si bradu rukama a zahleděl se na Jamese.
James obrátil oči v sloup a ušklíbl se: "Clara je," Sirius hořečně přikyvoval jak James začal mluvit. "báječná."
Sirius na něj chvíli zíral, ale potom se široce a zářivě usmál: "Já jsem prostě boží."
"Nepřeháněj," řekl James a hodil po něm polštář. Ale poté zvážněl: "Ale díky, kamaráde. Vážně, hodně ti dlužím."
James měl na jazyku slova: Myslím, že tohle je ono. Ale nechtěl znít jako čtvrťáčka toužící po osudové lásce, už tak si z něj bude Sirius dělat legraci, takže není nutné mu k tomu přidávat důvody.
Sirius nemohl být spokojenější s výsledkem. James vypadal jako čerstvě zamilovaný a už vůbec si nevzpomněl na Lily. Vlastně po zbytek večera o ni nepromluvil, byl to zázrak. Zázrak, který hrál Siriusovi přesně do karet.

***
Lily na ranní vyučování dorazila nadšeně a odhodlaně. Dokonce přišla jako jedna z prvních, což jí dokonale hrálo do karet. Hlavně přišla dřív než Brian.
Položila přehnutý pergamen s Brianovým jménem na jeho lavici a připravovala se na hodinu. Brian prošel dveřmi jako poslední těsně před Křiklanem, se zvukem zvonění. Lily se mohla jen domnívat co ho tak zdrželo, ale to nebylo důležité, nejdůležitější bylo, že přišel. Brian se posadil na židli a pohled mu utkvěl na lístku. Rozhlédl se kolem, vzal ho do ruky a rozložil, zmateně ho přelétl očima. Všiml si, že se na něho Lily divá, kontrolovala zda si to přečte. Naklonil se k ní přes uličku, aby se jí zeptal co to má být, ona však odvrátila hlavu a začala si dělat poznámky z Křiklanova výkladu.
Jakmile byla hodina u konce, Lily si rychle sbalila věci a vyrazila ze dveří co nejrychleji mohla, hlavně aby nedala Brianovi šanci na cokoliv se jí vyptávat. Muselo to proběhnout tak jak chtěla ona, podle jejích pravidel. Nepochybovala, že to vyjde, vždyť co se jí ještě nepovedlo udělat podle toho jak chtěla ona.
Na večer se skoro těšila, postupování podle plánu a jeho plnění jí dělalo podivnou radost. Ale nebylo to jenom o tom, že Brianovi ukáže pravdu, ale taky o tom, že se jí líbilo mít tohle tajemství, tajný plán, soukromý projekt, na kterém pracovala.
Přišla do třídy, ve smluvenou hodinu, jak vyžadovala na lístku. Brian už tam byl, opíral se o katedru a sledovala dveře, proto ji spatřil okamžitě, když otevřela dveře.
"Proč jsi se mnou chtěla mluvit? Tady a v tuhle hodinu? Bojíš se, aby si lidi nemysleli, že potřebuješ doučování?" uchechtl se. Lily přešla přímo k němu a přitiskla mu své rty na ty jeho. Polekaně sebou zavrtěl a rukama trochu zamával ve vzduchu, než jí je položil na ramena.Pokusil se ji od sebe odstrčit.
"Co to děláš?" Nakonec ze sebe dostal bez dechu.
Lily nic neřekla, místo toho se znovu vrhla svými rty na ty jeho. Až se Brian nakonec zlomil a začal jí polibek opětovat.
Podařilo se mu s Lily prohodit místo, takže to byla zrzka, kdo byl najednou přitlačen na hranu stolu.
Jeho ruce doputovali k jejím bokům, Lily rozuměla jeho požadavku, mírně se nadzvedla, jak ji vysadil na stůl a omotala mu nohy kolem těla. Nepřestala ho líbat, i když se ji v hlavě honily myšlenky na její jednoznačnou výhru.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 fawex fawex | 16. dubna 2014 v 21:10 | Reagovat

Tyyyy jo, dooobrýýýý :-) Jsem ráda, že mě napadlo se sem kouknout, i když jste psaly, že tu už budou nov příspěvky jen v pátek :-D Fakt suprová kapitola, má to náboj :-)

2 Moony Moony | Web | 18. dubna 2014 v 20:41 | Reagovat

Uplně jsem zapoměla že je nová kapitola :) až dneska jsem si všimla! Ale je boží, totálně a nepředstavitelně parádní :) jen mě mate jak to bude pokračovat :D ale těším se na to ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.