10. kapitola - Nevědomost

30. ledna 2011 v 17:38 | Prongs |  I Belong To You
Ahoj, ahoj, ahoj!

Ještě nevím jistě kolik dalších kapitol ještě bude, ale už tomoc není...
Příjemné čtení!
Prongs


10. kapitola - Nevědomost

Seděla na posteli a koukala do tmy. V hlavě jako vymeteno. Nemohla zachytit pořádně jedinou myšlenku. Kromě vzpomínky na dnešní noc.
Otočila se vedle sebe a v tom strašném tichu do zaslechla oddechovat.
Nemohla se rozhodnout, jestli toho, co udělala, lituje nebo ne. Jistě, nebylo to poprvé, co se s Ronem vyspala, ale tohle byla tak trochu jiná situace.
Co si jen o ní pomyslí? Není přece nějaká lehká ženská, aby se s mužem vyspala hned po první schůzce. A byla to vůbec schůzka? Možná to byla jenom přátelská večeře. Přece tam původně pozval i svou sestru.
Zamumlal něco ze spaní a přetočil na bok. Tváří k ní.
Povzdechla si. Teď v noci asi těžko něco vyřeší, nejspíš bude muset počkat, až co přinese ráno.
Sotva jí hlavou prolétlo, že jen těžko usne s takovými chmurnými myšlenkami, propadla se do říše snů.

Ráno ji probudilo tiché klepání na dveře.
"To jsem já, Ginny. Už bude jedenáct. Tak jsme si říkala, jestli žiješ," ozval se zpoza dveří veselý hlas zrzky.
"Jo, už vstávám," rozespale zamumlala.
Ležela v posteli sama. Matně si uvědomovala, že by vedle ní někdo měl ležet. Pak se jí náhle všechny vzpomínky vrátily v plné síle. Trapná večeře, náhodný polibek a pak řada za sebou jdoucích vzrušených polibků, které mohly vést jenom k jedné věci.
Vyhrabala se s postele mrzutě jako nějaká puberťačka. Dnes si dala mimořádně záležet na svém vzhledu. Nechtěla, vypadat přehnaně vyparáděně, ale ani nějak omšele. Prostě jako by vstala z postele, trochu si pročísla vlasy a hodila na sebe to první, co našla a přesto vypadala dobře.
Bože, až připadala sama sobě směšná!
Ale nejvíc směšné jí to připadalo ve chvíli, kdy došla ke stolu, kde už všichni seděli shromáždění k obědu. Tedy skoro všichni. Ano, až na něj. Ron byl pryč.
"Kde je Ron?" Zeptala se, snaže se do svého hlasu dostat to největší možné množství lhostejnosti, jakého byla schopná.
"Vyjel brzo ráno," začala Ginny a nabírala polévku. "Něco v práci."
"Říkal, že odpoledne bude zpátky," doplnil za ni její manžel.
Pokývala hlavou. Na moment myslela, že utekl přede ní. No, ve skutečnosti to nebylo jen na moment. Ale v zájmu zachování své hrdosti se rozhodla, že si to tak bude pamatovat.
Harry se na ni podezíravě podíval. Zřejmě ho práce bystrozora udělala vnímavějším.
"Tak jak šla ta včerejší večeře?" Nadhodila Ginny. "Vrátili jste se celkem pozdě, co?"
Hermiona ztuhla. Mohla je snad Ginny vidět?
"Proč se ptáš?" Dál pokračovala ve hře na ledový klid.
"Jen tak. Původně jsem na tebe chtěla počkat a vytáhnout z tebe všechny detaily, ale pak už bylo moc pozdě a já to nemohla vydržet."
Po obědě Hermiona jí s pár úpravami ve zkratce vypověděla příběh včerejší večeře.

Hermiona seděla na zahradě pod stromem. Pod tím stromem, pod kterým když seděla naposled, tak si k ní Ron přisedl. Najednou jí to připadalo jako šíleně dlouhá doba. Snažila se začíst do knihy, ale z koncentrace ji vyrušoval vítr, který jí šlehal prameny vlasů do obličeje.
Když v tom náhle někdo promluvil, leknutím málem vyjekla.
"Není ti zima?"
"To jsi ty," otočila se na něj. "Lekla jsem se."
"Promiň," posadil se k ní. "Víš, vždycky mě tak nějak bavilo tě lekat, když si čteš. Jo, ve škole jsem to dělal pořád a pořád."
Na chvíli se zamyslel a hodil jí kolem ramen svůj svetr: "Dnes je trochu chladno."
"Díky," zachumlala se do něj. A když se Ron nekoukal, tak si přičichla. Skutečně, cítila z toho kusu oblečení Rona.
"Podívej, to co se stalo včera byla…"
"Ani tu větu nedokončuj, pokud pokračuje slovy: strašná chyba," zastavil ji Ron. Podíval se jí do očí. "Já toho nelituju. Ty možná. Můžeš chtít, abych toho litoval, ale nebudu. Prostě nemůžu."
"Já toho taky nelituju," naklonila se k němu Hermiona blíž.
Dělily je od sebe milimetry.
"Mami! Mami!" Volala na ni od domu Susan.
Hermiona s sebou trhla. Otočila se na ni.
"Ano, zlatíčko? Tady jsem!"
Dívenka se k nim rychle rozběhla. Jednou při tom klopýtla, což rozesmálo Hermionu i vedle sedícího Rona.
"Nesměj se mi!" Šťlouchla do něj ublíženě a vystrčila bojovně bradu.
"Copak proč jsi mě sháněla?"
Susan hupsla mezi ně: "Jen tak. Nudila jsem se."
"Aha," usmála se žena a pohladila ji po vlasech. "Copak John tady nikde není?"
"Hraje fotbal s nějakými mudlovskými kamarády," ušklíbla se a roztržitě utrhla pár stébel trávy, na kterých začala dělala suky.
"Nechtěl, abys šla s nimi?" Vložil se do rozhovoru i Ron.
"Ptal se, ale já nemám fotbal ráda."
"Možná by sis ho oblíbila," pohladila ji Hermiona po hlavě.
"Myslím, že ne. Pojďte, půjdeme si něco zahrát!" Vstala a chytila Rona a Hermionu za ruku a začala je tahat směrem k domu.
Hermiona se omluvně podívala na Rona a chtěla odejít. On ji však zarazil. Usmál se na ni, vzal ji za ruku a odešli spolu.

***

Z kuchyně se ozývalo bouchání nádobí. Ginny zřejmě umývala nádobí. Hermiona vstala, aby jí pomohla. Když už tu bydlí, tak se přece nenechá jen tak obsluhovat a obskakovat.
Jen co vešla, chopila se hůlky a sušila nádobí.
"Díky," usmála se rudovláska a uklízela nádobí, které Hermiona osušila.
Hermiona na ni pohlédla koutkem oka a viděla, že Ginny už to v hlavě šrotuje. Zase se s ní chce zaplést do nějakého vážného rozhovoru.
"Já… Viděla jsem vás z okna. Tebe a Rona na zahradě."
"Hm?" Nevěděla, co jí na to odpovědět.
"Víš, že já jsme všetečná ženská. Že chci všechno vědět. Takže?"
"Takže co?"
"Hermiono, ty jsi pořád stejná. Člověk aby z tebe všechno páčil veritasérem."
"Já ale nevím, co ti mám říct."
"Můžeš začít třeba tím, jestli jste spolu nebo ne. A jak se to stalo…"
"Já nevím," zamračila se bruneta, až jí na čele vystoupila vráska.
"Ty nevíš? Ale to bys měla vědět, ne? To já bych nevydržela. Prostě bych ho chytila a tu odpověď z něj dostala."
"Já se té odpovědi i trochu bojím. Víš, myslím, že nebude mít zájem kvůli Susan. Navíc jsem vdaná. A tak."
"Viktor přeci zemřel, ne?"
Hermiona se na chvíli zarazila. "Ano, ovšem."
"Tak v tom problém není. A ohledně Susan. Vždyť ji miluje."
"Ano, ale jako strýček nebo tak něco. Ne jako otec. Je to přece jenom cizí dítě."
"Je to hlavně tvoje dítě. A to je přece víc než dost."
"Snad ano," řekla si pro sebe a vykoukla skrz otevřené dveře do obýváku, kde na podlaze hrál Ron se Susan Řachavého Petra.
Dívala se a viděla, jak moc je Ron jiný, jak moc se liší od Viktora. On by ji neuhodil, on by měl vždycky čas, on by nepřišel domů opilý. On to prostě nemá v povaze.

***

Viktor se pořádně rozhlédl, než přešel cestu. Nikde ani živáčka. Byla to jedna z těch špinavých londýnských uliček, kde by vás zabila pro pitomé falešné Rolexky.
Nasál zhluboka do plic vzduch. Jo, bylo fajn být zase po tak dlouhé době v Anglii. Žádné místo na světě není jako Londýn!
Byl poměrně dobře naladěn. Tanec na klíně od té blondýnky mu celkem zvednul náladu. teď mířil do svého hotelu. Měl se ještě setkat s pár ubožáky a domluvit s nimi nějaký kšefty. Nejraději by to ale odložil na další den. Nebo ještě raději na nikdy.
Těšil se, až si jen tak lehne do postele a přemýšlet.

O pár nadávek, panáku whisky a plácnutí se odplazil do pokoje rozhodnut věnovat se svému plánu o nic-nedělání. Objednal si na pokoj láhev whisky, ta mu vždycky rozproudí mozek.
A jal se vymýšlet plán. Plán, který by mu pomohl dostat zpět Susan. Ta malá coura Hermiona ji odvedla a myslela si, že to nechá jen tak. Ale to se šeredně spletla! Protože jsou a jeho a nikdo mu nemůže brát to, co mu patří!

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 5100eliska 5100eliska | 31. ledna 2011 v 19:24 | Reagovat

First coment!! Jéé :D Super!

2 Lalaith Lalaith | Web | 31. ledna 2011 v 19:25 | Reagovat

To mě zajímá,co to pako Viktor udělá.... :-)

3 5100eliska 5100eliska | 31. ledna 2011 v 19:31 | Reagovat

Mimochodem... Těším se na další kapitolky kterých prý už moc nebude :-D

4 moony moony | 1. února 2011 v 19:25 | Reagovat

Dobrý dobrý dobrý :-)

5 55 55 | 1. února 2011 v 22:07 | Reagovat

skvělá kapitola :-)

6 KiVi KiVi | 2. února 2011 v 22:35 | Reagovat

Pěkný :D moje oblábená povídka :) Už se těšim až tam vlítne Viktor.

7 Pet Pet | 26. dubna 2011 v 19:53 | Reagovat

pěkná kapitolka :-)

8 Riško Riško | E-mail | Web | 15. února 2012 v 14:29 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Ještě juknu

9 Moony Moony | Web | 28. října 2012 v 22:28 | Reagovat

Tak tohle čtu poprvé a docela mě to překvapilo :) je to nádherná kapitola:) naprosto dokonalá, ale to ty určitě víš :) Susan je o 100% šťastnější, doufám že ji Krum neublíží! Hermy s Ronem sladcí a Ginny se svými otázkami je taka fajná :D už se těším na další kapitolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.